Braenn jako Jack McMulligan

„Útes před námi. Útééés!“
Kapitán zvedne hlavu právě ve chvíli, kdy se ze tmy před přídí vynoří tmavý obrys. „Ostře doprava, pane McMulligane! Ostře doprava! Bocmane! Vemte nějaký chlapy a skasejte hlavní plachtu! Musíme to položit po větru! Honem, vy čeládko líná, nebo je po nás! Jste mořští vlci, u všech pekel! Tak se k čertu pohněte!“

8. června se brněnské bezbariérové divadlo Barka (či snad lépe bárka?) proměnilo v pirátský škuner Save Margin, který se obtěžkaný bohatou kořistí vrací do svého domovského přístavu. Potíž je pouze v tom, že mezi pirátskou šalupou a bezpečným kotvištěm leží děsuplné útesy u souostroví Racka a bouře, která by nahnala strach kdejakému otrlému mořskému vlku. Cesta do bezpečí tedy rozhodně nebude snadná. To už ale byl problém patnáctky larperů, kteří se zúčastnili krátkého komorního larpu Piráti z dílny Frašedných organizátorů. Pokud vás zajímá, co že taková pravá pirátská plavba obnáší, pak si dejte pořádný doušek grogu a pusťte se do čtení.
Celý článek »

Má nejdražší. Věnuji ti původní rukopis téhle nešťastné hry, napsané slzami a krví. Jak trapně nevhodný dárek pro tak šťastné výročí. Ale ty mi rozumíš. Je to pocta tvojí lásce a něžnosti, které mi daly odvahu čelit blízké smrti a sílu napsat tuhle hru. Napsat ji se soucitem, hlubokým porozuměním a upřímnou touhou odpustit všem těm čtyřem prokletým Tyronům. Těch dvanáct let s tebou, má lásko, byly cestou ke světlu. Snad víš, jak moc jsem ti vděčný. A jak moc tě miluji.
Gene
22. července, 1941
(Eugen O´Neill svojí ženě Carlotte, ke 12. výročí svatby)

Cesta dlouhým dnem do noci je první český (veřejně prezentovaný) larp, který si svoji předlohu našel v divadelní hře. Nečerpá z ní pouze téma a atmosféru, ale i svým způsobem práce s rolí celý larp skutečně přibližuje divadelnímu kusu. V Cestě dlouhým dnem tak ožívá příběh rodiny irských přistěhovalců ze začátku 20. století, prostřednictvím kterého si ke svým hráčům hledá cestu psychologické drama o vině, bezmoci a uzavřeném kruhu obviňování. Protože se v řadě ohledů jedná o larp, který patří mezi minoritu komorního larpingu, rád bych mu věnoval poněkud rozsáhlejší článek.
Celý článek »

V pořadí čtvrtý Larpvíkend je za námi. Účastnilo se ho 77 hráčů, kteří ztvárnili celkem přes 150 rolí. Nejmladšímu účastníkovi bylo 16, nejstaršímu 44 let. Průměrný věk účastníků byl 25 let, přičemž tohoto a vyššího věku dosáhla asi polovina zúčastněných. Místem konání Larpvíkendu bylo opět centrum volného času 8D na Kraví Hoře. Oproti třetímu ročníku došlo k drobnému vylepšení stávajících herních prostor a podařilo se získat přilehlý divadelní sál divadelního sdružení Augusto. Prostory, ve kterých se celý Larpvíkend 4 odehrával, tak byly oproti předchozímu ročníku výrazně větší.

Celý článek »

Court of Moravia o.s. ve spolupráci s larpovým kroužkem při DDM Praha 8 připravili již čtvrté pokračování víkendu plného komorních larpů. Jedná se o pravidelnou akci pro nejšiřší veřejnost, kde organizátoři nabízejí přes 180 herních míst. Larpy jsou vhodné i pro začátečníky – u každé hry je po celou dobu přítomen organizátor, který rád pomůže se správným uchopením role a vysvětlí případné nejasnosti. Každá hra proběhne v několika reprízách, je tedy možné si pro víkend zvolit vlastní ideální harmonogram.
Celý článek »

Pokaždé, když artistovi uklouzne ruka na hrazdě. Pokaždé, když klaun po ráně do zátylku zůstane mezi pilinami ležet o vteřinu déle. Ve chvíli, kdy skousne lví tlama a principál sáhne pro revolver. V těch okamžicích každý cirkus balancuje na hraně mezi zábavou a tragédii.
V Půlnočním cirkusu je jenom tahle hrana.

Na prahu jedenadvacátého století Půlnoční cirkus stále cestuje nazdařbůh světem, stejně jako kočovníci před dvěmi stoletími. Kamkoli přijede, sehraje pouze jedno večerní představení a ráno po něm zbude jen udusaná tráva, trocha pilin a pár zapomenutých kolíků, celých rudých rzí. Vypráví se o něm spousta historek, ale všechny se podobají spíše chimérám z kouře, které zmizí při prvním zafoukání.
Po několika letech se Půlnoční cirkus opět vrátil do Prahy, aby zde sehrál pro veřejnost jedno jediné představení; a pak se opět vytratil s ranní mlhou.
Celý článek »