Prvym je hra pre ostatnych. Hram tak, aby ostatni odchadzali nadseni a spolieham sa na to, ze oni budu hrat tak isto. Teda prelinanim tychto snah potom vznikne super zazitok u vsetkych. Navyse vsetci sa podielame na tvorbe celej hry, co je cool. Nevyhodou je, ze moj zazitok zavisi od tych druhych. A ti druhi spravidla nemaju dost informacii o tom, co ja od hry ocakavam a co ma bavi. Takze nakoniec to moze dopadnut tak, ze vsetci sa budu bavit len ja nie.

Druhym je hra pre seba. Hram tak, aby som sa bavil ja (a idealne neobmedzoval ostatnych hracov). Ja viem, co ma bavi a budem robit vsetko preto, aby som hral taku hru, aka sa mi paci. Vyhodou je, ze sa nemusim zaoberat nadbytocnymi vecami. Nevyhodou samozrejme je, ze je vacsia moznost, ze niekomu hru uplne skazim. Alebo ze ju skazim sebe (v takom pripade je to ale uz iba moja vina). No a samozrejme sa moze stat, ze nakoniec kazdy bude hrat uplne iny larp.

Chcem tym povedat, ze si nemyslim, ze by jeden alebo druhy pristup bol horsi/lepsi. Ono je to tak nejak medzi. Vadi mi vsak, ze sa na hraca casto prenasaju zodpovednosti, ako staranie sa o novacikov. Suhlasim, ale az po hre. Pocas hry som radsej, ked sa hraci sustreduju na hru. Ak mam na hre novacikov, budem robit vsetko pre to, aby mohli hrat aj bez pomoci. Ak zlyham, moja chyba.

Cize v zasade nie som proti tomu, co ten clanok hovori, ale nemozem suhlasit so vsetkym. Myslim, ze sa do vymedzenia dobreho hraca nedopatrenim dostali aj zbozne priania organizatorov.

Vratko – nas mavacov nezastavis :P

jezevec – potom z toho ale co pises je zrejme, ze rozoberat terminologicky co je dobry hrac je zbytocne. Skor by ma oslovila debata ako pisem – ako chytit rybu a ostatne ryby na hacik. Oni to potom zacnu prezivat (co uz ma podla mna od hrania daleko) a zacnu pribehom zit a ho tvorit. Mozu dokonca spravit chybu, ist aj ptori „dobremu hracovi“z clanku a obohatit hru tak ze to bude lahodka.

Není to o tom, že hráč musí mít dramatický přístup – ve skutečnosti někdo, kdo hru opravdu prožívá působí věrohodněji, než někdo, kdo se snaží hrát, ale vlastně to na něm jde poznat. Jen obvykle je imerzivní hraní v terminologii synonymem pro „hru pro sebe“ (tj. okolí nepozná, co se ve mě děje a tudíž je má hra pro něj matoucí a jakkoliv nepřínosná / snižuje zážitek ostatních), což je ve zjedodušené formě těžší vysvětlovat, než říci „hraje pro ostatní“.

Dogfood- nemavaj tu papierami!!!

Som si isty, ze kvalitny hrac, ktory by splnil vsetky tieto poziadavky, dokaze vylepsit hru a spravit z nej dokonaly zazitok. Ale nesmie sa to generalizovat. Tato zodpovednost by nemala byt vzdy na pleciach hracov. Chcem larpy, ktore budu patrit organizatorovi a ten nebude svoju zodpovednost prenasat na hracov. Ti by totiz v skutocnosti nemali mat vzdy za povinnost posuvat dej dopredu. Najma nie v klasickych larpoch, ktore skratka nie su dost transparentne a hrac tak casto nemoze mat ani zdanie, kam by sa mal pribeh posuvat. Cize pokial hrac neprisiel na moj zamer a ukoncil hru predcasne, pretoze tajny dokument pouzil inak, ako ja som si predstavoval, je to moja chyba. Ked sa pribeh zasekne, lebo nie je co riesit, nie je to chyba hracov, ktori „neposuvaju dej dopredu“

Myslim, ze je viac druhov hracov a urcite viac druhov kvalitnych hracov. Kazdy je dobry v niecom inom. Tak isto ako mame viac druhov larpov. Kazdy kvalitny hrac je dobry v niecom inom a hodi sa k inej hre. Preto by som navrhol posudzovat kvalitu hracov individualne. „Tento hrac je dobry v tomto/ vie dobre zahrat toto/ hodi sa na tamto“.

Poznam kopec hracov, ktori kriteria z tohto clanku nesplnaju ani spolovice a aj tak su skveli v tom co robia. Casto lepsi, ako ktorykolvek, ktory by toto tu vsetko splnal.
Takze bratia imerzionisti, nenechajte sa zastrasit prazdnou pretvarkou dramatistov TURKUIST ROLE-PLAYERS OF THE WORLD, UNITE! ;)