Komentáře k: Jak na organizaci larpového festivalu (část první)

Od: Darien

Darien — Wed, 10 Dec 2008 09:16:34 +0000

Z článku se mi potvrzuje také moje zkušenost, totiž jak klíčový je výběr týmu. Nejzrádnější je kamarádský tým, který má někdy tendenci nerespektovat termíny a práci (protože jsme přece kamarádi), na druhou stranu když je složen dobře vzhledem k potenciálu jeho členů a vedoucí je skutečně dobrým vedoucím, zdá se mi nejefektivnější.
Nepoštěstilo se mi pracovat ve větším týmu, kde by byli více jak dva funkční lidé. Z pozice vedoucího projektu i toho druhého musím říct, že ideál vedoucího, jak se ho podařilo zformovat vám, nedokáži uvést do praxe, jakkoli se mi líbí a uznávám ho. Myslím si, že mnoho u nás existujících organizačních týmů má problémy se svými počty a tedy se „správným“ rozdělením pravomocí ve skupině. Stálo by možná za to uvážit, jak by se dalo pomoci maličkým týmům, je-li vůbec nějaká možnost reálná (třeba přednáška o uvážlivém managementu na Odraze :-D ).

Od: Randover

Randover — Wed, 03 Dec 2008 08:03:16 +0000

Uvažovali jste někdy o tom kolik hodin deně, tedy jaký úvazek organizátor má? A na základě toho i o rezervách? Je to jenom teorie, ale protože jste si osvojili vedoucího možná by nebylo špatné uvažovat i v intecích reserv. Tedy to, že lidé budou při sestavování týmu podhodnoceni co do výkonu, a nebo dokonce že někteří budou plnit „jen“ asistenckou úlohu. Tedy krýt někoho kdo pracuje a pomáhat mu jak bude třeba v zhledem k povaze.

Dlouholetá zkušenost totiž ukazuje, že organizátorské (reálně partnerské) páry toho zvládají víc, něž jen dva náhodně k sobě vybraní kamarádi. Nejspíš proto, že mají lépe uspořádanou chemii, tedy to kdy má ten druhý v čem hlavní slovo…

Můžu je uvažovat, že jestli se podobný vztah snažím vytvořit uměle (tedy z kamarádů) bude potřebovat prostor navíc, aby fungoval.

Od: Ismael

Ismael — Tue, 02 Dec 2008 18:52:06 +0000

I když je to takový pel mel, článek se mi líbí. O tom by to totiž mělo být – aby ti, co mají pocit, že nabrali nějaké smysluplné zkušenosti, je byli ochotní a schopní alepoň trochu zobecnit a předat dalším. Ne si je schovávat pro sebe, i kdyby mělo jít o přiznání chyb nebo sebekritiku.

Chtěl jsem ale dodat k výskytu vnějších problémů (zmíněným „živelným pohromám“ coby druhé skupině příčin stresu), že existuje něco jako řízení rizik (risk management), takže i „neovlivnitelné problémy“ se dají do značné míry zvládat.

Nicméně ano, je to vyšší liga, vyžaduje další náklady času i peněz a sám vím, že při přípravě podobných akcí jsou orgové často rádi, že jsou, natož aby si zvedali náladu myšlenkami na budoucí neovlivnitelné problémy :) Přesto všichni v nějaké minimální míře řízení rizik děláme, aniž o tom víme.