Takže možná pro všechny mimo Pardubické – takto zajímavá hra by dopadla postatně lépe, kdyby se konala v daleko mimo region. (Troufám si říct, že pak by účast hráčů možná byla rozumější a to i Pardubičáků/Hradečáků.)

Viz. proč Darien začala s projektem společné platformy larpard.wz.cz (které chybí moderní vymoženosti v podobě fóra a dalších)

Jinak jen poznamenám, že příručka ke hře, oněch zmíněných 70 stran textu, které si měl hráč přečíst, byla napsaná čtivě a formou vyprávění, takže jsem to nevnímala jako zas tak nepříjemnou komplikaci.

Ale dost polemik, dovolím si přihodit převyprávění scény, která byla ve hře z mého pohledu nejzajímavější a nejvíce jsem si ji užila.
V sobotu po půlnoci se mnoho postav sešlo na Požitkářem vyhlášenou Grupensex párty, která se měla konat v parku u kašny. Bylo tam asi 10 archetypů, které se přišly zúčastnit. Ještě před jejím začátkem si ale Požitkář uvědomil, že k tomu, aby mohl druhý den kandidovat, musí sehnat a otevřít jeden z artefaktů – pandořinu skříňku. V tu chvíli plánovaná párty ustoupila do pozadí a Požitkář se svými přívrženci (kterých byla přítomná většina) začal řešit problém kandidatury. Podařilo se nám tam pozvat hraběte Saint-Germain, o němž jsme se dověděli, že má pandořinu skříňku. Ten se dostavil, ale skříňku neměl. Měl jen klíč, kterým se dala otevřít – spár harpyje. Pan hrabě byl již znuděn svým životem, který byl nekonečně dlouhý a žádal něco, co jej překvapí. Dlouho Požitkář a ostatní hledali něco, co by se mohli nabídnout. S geniálně jednoduchým nápadem přišel Feťák, který se nečekaně přihnal přímo k hraběti a vytasil na něj květinu (utrženou na nejbližším keři). Pan hrabě byl skutečně překvapen, o čemž vypověděla především jeho reakce, kdy před Feťákem uskočil. Dal tedy Feťákovi harpyjí spár, ale bokem od ostatních si od něho vyžádal slib, že bude chránit Dítě. (Takový slib byl pro Archetyp neporušitelný a pokud by ho porušila, znamenalo by to v podstatě veškerý konec její moci.)
Požitkář tedy měl od Feťáka spár, ale stále netušil, kde je skříňka. Hrabě naznačil, že nedaleko, což postačilo k tomu, aby si Požitkář uvědomil, že ji možná bude mít Dítě. Po krátkém přemlouvání nám všem dítě ukázalo všechny své hračky a skutečně mezi nimi byla i skříňka. Dítě nám ji však odmítlo vydat s tím, že dalo hraběti slib, že ji nedá nikomu, kdo by ji chtěl otevřít. Slib nemohl být porušen, přesto bez skříňky, kterou by mohl Požitkář otevřít byla jeho kandidatura nemožná a celodenní snaha nemalého počtu dalších Archetypů by tím byla zbytečná. Atmosféra houstla a jako jediné východisko se zdál boj. Skříňku z Dítěte prostě vymlátit. Nikdo z přítomných netušil, že pokud k tomu dojde, ochrání Dítě ještě feťák. Požitkář byl k boji vybízen několika svými podporovateli a skutečně už to vypadalo, že k němu dojde. Na poslední chvíli se však Požitkář vzdal, odmítl napadnout Dítě a rozhodl se, že než něco tak nelidského a brutálního, jako napadnout Dítě, tak raději obětuje svou kandidaturu a všechny své plány.
Hrabě Saint-Germain celou situaci sledoval a odcházejícího Požitkáře zastavil. Se slovy, že mu dokázal, že si to zaslouží, sňal s Dítěte slib, že nesmí předat skříňku někomu, kdo by ji chtěl otevřít. V dalším krátkém vyjednávání se již podařilo přesvědčit Dítě, že skříňku vydalo, Požitkář ji otevřel a celodenní práce na jeho kandidatuře a plány do budoucna nebyly zahozeny. Na volbu druhý den bylo tedy vše připraveno, i když kvůli tomu nedošlo na plánovanou párty.
V průběhu této scény se napětí mezi hráči dalo krájet a netušili jsme, jak to celé dopadne. Pro mě byla tato scéna nejsilnější a všem zúčastněným, především lišáckému panu hraběti, bezelstnému Dítěti a zkoušenému Požitkáři za ni děkuji.

Doufám, že jsem se tímto malým vyprávěním nedostala mimo téma a účel diskuse, přesto mi přijde, že by to mohlo přiblížit mimo jiné i atmosféru a dramatičnost hry.

Proti čemu se ale chci ohradit, je zdůvodnění slabé účasti. O hře jsem věděl, čas jsem měl, neúčastnil jsem se, a přesto se domnívám, že u mě uvedené argumenty neplatí. A věřím, že nejsem sám. – Jsem ochoten i schopen se před hrou věnovat přípravě postavy, především té, která má jinou úlohu, než bojovou. Ovšem příprava postavy nemá znamenat načtení mnoha stránek pravidel (což bezpochyby odrazuje). Rozhodně také neplatí, že kdo nemá rád politiku, upřednostňuje jednoduché role (což sice z textu přímo nevyplývá, ale mohlo by se zdát).

Oproti nešvaru českých hráčů bych chtěl upozornit naopak na nešvar českých organizátorů – neumějí předat svoji představu o hře. Pečlivě jsem procházel webovou prezentaci hry hned po pozvání i později, ale přesto z ní nevyplývalo, na jakých principech (ne herních pravidlech) hra bude stavěna, jak ji bude moci hráč uchopit, jak bude vypadat standardní „gameplay“. Závěry jsem si musel dělat sám, ale zdaleka jsem si nebyl jist. Z reportáže zde vyplývá, že hra byla nakonec celkem zajímavá a rozhodně odlišná od představy, kterou jsem si na základě dostupných informací byl schopen udělat.

I když to možná běžný hráč explicitně neodhalí, taková nejistota pramenící z nepřesných představ (špatný popis, nepříliš známí organizátoři a tedy jejich styl her apod.) je podle mého názoru tím pravým důvodem slabé účasti. Běžná praxe v Česku je tohle neřešit a spoléhat na to, že hra přitáhne účastníky svým zaběhnutým schématem, pokračováním, ideovou návazností nebo zkrátka „popularitou“ organizátora. Je jasné, že u „alternativních“ a nových her (jakými ZP do značné míry byly) se to pak krutě vymstí.

Tímto názorem nechci organizátory odradit, nebo ztrhat ZP (o kterých vím jen, co jsem si přečetl). Jen upozornit na toto hledisko při úvahách o tom, jak to s plánovanou účastí vlastně bude.

P.S.: Přece jen drobná kritika – název. Proč nevybrali hře jméno, které není totožné se jménem jiného larpu, který už měl za sebou dva ročníky. Ještě snad nejsme v takovém přetlaku nabídky larpů, aby se dva musely jmenovat stejně (jako to bývá např. u filmů).