Pokud vás zaujala hra z prostředí moderní mystiky nazvaná Zapomenuté příběhy, ať už z důvodu toho, že jste se jí sami zúčastnili, nebo jste se o ní jen někde dočetli a zúčastnit se chtěli, zde máte možnost se dozvědět, jaká hra byla, jak probíhala, dopadla, a jaké zkušenosti přinesla.

Sám jsem se hry zúčastnil jako hráč a v reportáži vám krom svého pohledu přiblížím i shrnutí od jednoho z organizátorů.

Úvod

Zapomenuté příběhy (dále jen ZP) proběhly o prvním zářijovém víkendu roku 2008 v centru Hradce Králové. Nutno dodat, že v tu dobu tam navíc probíhaly velké „Slavnosti královny Elišky„, které celé hře dodaly velmi zajímavou atmosféru. Náměstí totiž bylo plné lidí, středověkých kejklířů a bojovníků, mezi které se mísili hráči a spřádali plány o osudech světa.

Celkově byla hra pojata v podstatě jako politický larp z prostředí moderní mystiky, s důrazem na dobré hraní postav a interakce mezi nimi a s omezeným bojovým prvkem hry. Hra byla zpracována velmi koncepčně a s kvalitním vybavením. Bylo vidět, že organizátoři již mají velké zkušenosti s městskými larpy (jmenujme minimálně sérii larpů z prostředí World of Darkness nazvanou Shadows of HK).

Hra byla koncipována pro cca 60 hráčů, ale bohužel se jich nakonec zaregistrovalo pouze 35. To trochu nalomilo vyváženost hry, ale nijak zásadně. Domnívám se, že důvodem slabé účasti byl jednak poměrně nepříjemný nešvar českých hráčů – lenost/neochota si před hrou dobře promyslet a vytvořit svou postavu (která má ve hře jinou úlohu než pouhé zabíjení) – a jednak politická rovina hry. ZP se na první pohled tvářily jako intrikánský politický larp, což mohlo odradit hráče, kteří nemají politiku rádi a chtějí hrát jednoduché role. Ani jedno však ve skutečnosti nebylo pravdivé, protože kdyby se člověk prokousal dostupnými herními materiály, věděl by, že prostor v této hře mají skutečně všichni (nutno ale dodat, že dokumentace čítala více než 70 stránek).

Organizátorům práci značně zkomplikovala především liknavost hráčů, kteří z valné části nerespektovali termíny a někteří se na hru hlásili s bídou pár dní předem. Organizátoři jim vycházeli vstříc za cenu horečné práce těsně před hrou a pochopitelně jejich role nemusely být tak pevně ukotvené v rámci hry.

Před hrou proběhl krátký briefing o pravidlech a zejména způsobu boje, který zde byl zcela odlišný od všeho, co jsme kdy zažili. Originální byl zejména v tom, že byl na kola, takže se bojovníci střídali v tazích. Výhodou byl větší prostor pro taktizaci, nevýhodou značná těžkopádnost a neatraktivita takového boje.

Shrnutí děje

(sepsal Jakub „Kvííík„ Guman, hlavní organizátor)

Kolem první hodiny odpolední se vyrazilo na herní území, kde již tou dobou prodlévalo několik tisíc (odhadem 5 – 10) civilistů účastnících se historických slavností. Následoval sraz Tradic ve speciálně pronajatých saloncích; v pochutinami a občerstvením nacpaných saloncích Šamanů, Mágů a Alchymistů probíhaly celou první hodinu dosti vzrušené debaty na téma „osudy světa„, „správná cesta ke změně„ apod. Jen škoda, že nic podobného neproběhlo u Rytířů – největší salonek ze všech, avšak bohužel mírně zastrčený a s příšernou obsluhou, která nebyla schopna obložené mísy přinést ani po deseti hodinách hry. A kdo z hráčů by do salonku chodil jednat, když zde není nic k jídlu, že?

Kolem třetí odpolední proběhlo první oficiální setkání – Trh u Zpívajících stromů (relativně klidné místo stranou slavností). Myslím, že tato první akce byla vcelku povedená, postavy měly šanci dlouhou dobu interagovat na pozadí vyvolávání prodávajících, halekání dražitelů relikvií, nadávání okradeného Žida a psychedelických zvuků vycházejících „ze stromů“. Bylo vidět, jak se začínají vyjednávat první pakty s Legendami a jak se rozhazují sítě na shánění toho či onoho předmětu. Každý povyměňoval a nakoupil, co považoval za důležité, Knihovníkův kufřík se nezavřel ani na chvíli.

Následovala „volná“ hodina bez společenských událostí – hráči se rozprchli do salonků a na náměstí, kde se volně smísili s davy lidí. Ostatní tak porůznu postávali u atrakcí, poslouchali hudbu nebo korzovali a domlouvali nekalé plány k ovládnutí světa…

Další společná událost – Turnaj. V herním soubojovém systému proběhlo klání několika postav. A právě zde se ukázalo, že soubojový systém není až tak jednoduchý, jak se jeho tvůrcům zdálo. Mám-li být upřímný, trvalo do půlky turnaje, než ho začali pořádně chápat alespoň bojující účastníci. Zbytku hráčů to trvalo do večera, někteří ho nepochopili vůbec. I mistr org se někdy utne… Nebojující postavy zatím oblehly Knihovníka, hraběte Saint-Germaina a přítomné Legendy – po několika hodinách hry se totiž naplno rozjelo shánění relikvií. Ze svého pohledu musím turnaj hodnotit jako ne moc povedený (přílišné proluky, nudnost a opakované nadávky na složitý soubojový systém).

Po turnaji další volné chvíle, další politika, další rozpravy v saloncích, objevují se informace o Svatém grálu (falešné), je nalezen Kámen mudrců (falešný) a pytlíky s artefaktovými kuličkami zmatou samotného hraběte Saint-Germaina. Anděl poprvé pochopí, kde je Necronomicon (celou dobu se houpal Knihovníkovi u pasu), Excalibur je vyzvednut z hloubi sklepení, kam jej pohodil obyčejný a nic netušící smrtelník, Pandořina skříňka je v bezpečí hraběcí kapsy a archetyp Dítěte otravuje, otravuje a otravuje… Docela běžné odpoledne.

19:00, hlavní společenská událost. V poněkud dusné místnosti jsou připraveny stoly, všichni zasedají a hostina začíná. Bylo úžasné sledovat, že většina účastníků nevypadává z rolí ani během konzumace kilogramů masa! Názory létaly, nadávky se vracely, jídlo mizelo a jak večer pokročil, postavy se vytratily do tmy opět něco řešit. Několik pozorných jedinců si ještě stačilo všimnout, že se pod každým talířem ukrývalo překvapení v podobě krátké informace o některé relikvii nebo Legendě.

Na devátou večerní si na krásně atmosférickém místě nově rekonstruovaných hradeb gilda Umělců společně se Sběrateli příběhů přichystali krátké divadelní představení zahájené ohňostrojem (v naší režii nebyl, ale i přesto byl príma). Během toho, co herci hráli, proběhlo několik nikým nezaregistrovaných soubojů, byly opakovaně kradeny již ukořistěné relikvie, Lovec a Sběrač nalezli Svatý grál (pravý) a celkově se každý utvrdil v tom, co už muselo být delší dobu jasné – že tábory sil začínají nabývat konkrétní podoby. Vysoká politika se rozjela naplno, bylo třeba promyslet si, na jakou stranu se kdo přidá. Avšak nejen Stíny měly mít na volbě dalšího dne možnost hlasování.

V parku zasedá kolegium Legend, aby určilo, kterého kandidáta společně podpoří. Do toho se ještě jednotlivé Legendy snaží využít ostatní k získání svých Relikvií a vyrovnat se s úhlavními nepřáteli. Anděl s Necronomiconem a Ďábel s ďábelským úsměvem chodí po parku a řeší, „jak to teda mezi náma bude“, Upír zkoumá, jak aktivovat Thorovo kladivo a vedle něj stojící Vlkodlak dělá, že o ničem neví, archetyp Dítěte po stech letech poprvé překvapí hraběte Saint-Germaina a dostává na hraní Pandořinu skříňku se slibem, že nedopustí, aby ji někdo otevřel.

Po půlnoci někteří hráči sundávají placky a jdou spát, jiní pokračují ještě několik hodin.

Druhého dne se všichni shromažďují na nádvoří správního centra Královéhradeckého kraje, odkud společně vchází do Sálu věků (sál zastupitelstva kraje), kde se má konat volba. Sál je vskutku luxusní, naprosto dokonale podtrhuje atmosféru finální volby.

První část – projevy

V rozpětí hodiny a půl měl kdokoli možnost přijít před řečnický pult a přednést, co má na srdci. Abych se přiznal, to, co se dělo, jsem vůbec nečekal – jeden za druhým vystoupili : Ekologická aktivistka, Požitkář, Obchodník, Léčitel, Gurmán, Sběrač, Anděl (mluvčí Legend) a Hráč. Každý s připraveným plamenným projevem, ve kterém obhajuje svůj názor a potápí názor protivníka. Z projevů bylo dostatečně zřejmé, že zde jsou tři tábory, jasné už včera – Aktivistka, Požitkář a Sběrač. Po každém projevu (a někdy i během něj) létaly vzduchem dotazy, argumenty a polemiky. Atmosféra projevů připomínala naprosto reálné politické zasedání, jen s tím rozdílem, že zde se neřešily „prkotiny“, ale osud světa.

Přestávka

Poslední možnost získat něčí hlasy nebo na svou stranu přetáhnout Legendy. Neviděl jsem snad jediného hráče, který by neřešil volbu (ať už aktivně, nebo se o ní alespoň nebavil). Finální úpravy sil hotovy, Legendy rozhodnuty, jde se volit.

Druhá část – volba

Byl znovu vysvětlen volební systém – dvoukolový, jako když se volí prezident. Za každou úroveň jeden hlas, za aktivovanou relikvii další hlas, předsedové Tradic také plus jeden hlas, Legendy hlasují jednotně počtem šesti hlasů, Legenda s relikvií má dva hlasy. Předstoupili dva kandidáti (Sběrač, Požitkář), Legendy si za svého kandidáta zvolily Ekologickou aktivistku (která měla jen druhou úroveň a nemohla by jinak kandidovat), byly rozdány lístky podle hlasů, chvíle ticha, a…

Požitkář – 34 hlasů
Ekologická aktivistka – 8 hlasů
Sběrač – 25 hlasů

V prvním kole s nadpoloviční většinou hlasů zvítězil Požitkář, druhé kolo není nutné. Následuje oficiální předání vůdcovského postu, současný princip Duchovního vůdce odchází do výslužby (jen komorník – Korupce – po něm zůstává), Požitkář sundá sako, rozvalí se v křesle a volba končí.

Rekapitulace

Z pohledu mého, tedy hráče, který hrál vítězný archetyp Požitkáře, musím říci, že hra byla velmi nabitá a dynamická. Oceňoval jsem spoustu kvalitních hereckých výkonů a s tím spojených atmosférických zážitků. Ty se velmi těžko připravují, je nutné, aby vznikaly spontánně a to se tady dařilo.

Na první pohled to nebylo vidět, ale většinu konání ve hře motivovaly a poháněly Legendy a Relikvie, skvěle zabavily hráče a tvořily kostru zábavy, pro samotnou volbu byly však vedlejší a klíčové bylo získání hlasů silných archetypů. Hnát se za Relikviemi nebylo pro vítězství vůbec důležité, šest hlasů Legend bylo plivnutí do moře a jako mnohem lepší tah se ukázala distribuce víry spojencům, aby povýšili level a měli více hlasů, nebo získání klíčových stoupenců.

Chtěl bych také ocenit nedělní diskuzi v zastupitelském sále, byla to kvalitní řízená diskuze na úrovni, jakou bych čekal na akademické půdě nebo v parlamentu. Subjektivně mám pocit, že lepšími řečníky jsme byli my požitkáři, že se nám náš myšlenkový směr dařilo obhajovat. Tady musím vyseknout poklonu plamennému projevu Gurmána a řečnickým dovednostem Filosofa.

Dovolím si však i kritiku. Co hře uškodilo, byla absence výraznějších archetypů s ambicemi na vůdčí princip. Jako Požitkář jsem vyhrál jen díky tomu, že nebyl žádný silný protivník, který by mě mohl konkurovat. Nechci říci, že Sběrač či Aktivistka to hráli špatně, ba právě naopak, ale prostě jim chyběly silné argumenty a nebyly dost reálným obrazem našeho současného světa. Např. Sběračovo prohlášení o postradatelnosti několika miliard lidí byla prostě politická sebevražda. Kdyby se proti mně postavil bankéř se silou peněz, nebo technik se silou technologie, nebo média se silou informací, bylo by to mnohem těžší.

Obraz budoucího světa po těchto závěrečných událostech by mohl být predikován asi nějak takhle:

Vládnou požitky (ať už ty příjemné či nepříjemné), nicméně pravou rukou se jim stala Korupce, takže to nabralo docela nepříjemnou deformaci „požitky ano, ale ne pro všechny“, v pozadí jako rádce, který rozplétá nitky informací, aniž by mu záleželo na tom, zda jsou dobré či špatné, stojí Pavouk. Technologie se rozvíjí v nebývalé míře, aby lidé nemuseli dělat opravdu nic, naštěstí však v souladu s přírodou. Celá společnost je však mnohem více dětinská a trochu nahlouplá, neboť dle daného slibu si musí všichni více hrát a nepotřeba cokoli dělat vede ke stagnaci lidského vývoje. Láska toho celého krutě využívá, ale každopádně se lidé mají rádi více a válek je méně.

Stránky akce: Zapomenuté příběhy

Tento příspěvek byl publikován dne 23. 9. 2008 (Úterý) v 8.00 v rubrice Reportáž. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.