Má nejdražší. Věnuji ti původní rukopis téhle nešťastné hry, napsané slzami a krví. Jak trapně nevhodný dárek pro tak šťastné výročí. Ale ty mi rozumíš. Je to pocta tvojí lásce a něžnosti, které mi daly odvahu čelit blízké smrti a sílu napsat tuhle hru. Napsat ji se soucitem, hlubokým porozuměním a upřímnou touhou odpustit všem těm čtyřem prokletým Tyronům. Těch dvanáct let s tebou, má lásko, byly cestou ke světlu. Snad víš, jak moc jsem ti vděčný. A jak moc tě miluji.
Gene
22. července, 1941
(Eugen O´Neill svojí ženě Carlotte, ke 12. výročí svatby)

Cesta dlouhým dnem do noci je první český (veřejně prezentovaný) larp, který si svoji předlohu našel v divadelní hře. Nečerpá z ní pouze téma a atmosféru, ale i svým způsobem práce s rolí celý larp skutečně přibližuje divadelnímu kusu. V Cestě dlouhým dnem tak ožívá příběh rodiny irských přistěhovalců ze začátku 20. století, prostřednictvím kterého si ke svým hráčům hledá cestu psychologické drama o vině, bezmoci a uzavřeném kruhu obviňování. Protože se v řadě ohledů jedná o larp, který patří mezi minoritu komorního larpingu, rád bych mu věnoval poněkud rozsáhlejší článek.
Celý článek »

Ve dnech 23. – 25. května 2008 se v DDM Praha 8 v Kobylisích uskuteční První pražský larpvíkend pod záštitou občanského sdružení Prague by Night. Jedná se o první akci svého druhu v Praze, která ovšem vyvstala z již tradičních larpvíkendů brněnských, pořádaných občanským sdružením Court of Moravia. První pražský larpvíkend má za cíl předložit tento koncept i pražskému publiku. Srdečně jsou zváni všichni, kdo chtějí popřemýšlet o různých tématech, zažít něco nevšedního nebo si jen hrát.
Celý článek »

Pokaždé, když artistovi uklouzne ruka na hrazdě. Pokaždé, když klaun po ráně do zátylku zůstane mezi pilinami ležet o vteřinu déle. Ve chvíli, kdy skousne lví tlama a principál sáhne pro revolver. V těch okamžicích každý cirkus balancuje na hraně mezi zábavou a tragédii.
V Půlnočním cirkusu je jenom tahle hrana.

Na prahu jedenadvacátého století Půlnoční cirkus stále cestuje nazdařbůh světem, stejně jako kočovníci před dvěmi stoletími. Kamkoli přijede, sehraje pouze jedno večerní představení a ráno po něm zbude jen udusaná tráva, trocha pilin a pár zapomenutých kolíků, celých rudých rzí. Vypráví se o něm spousta historek, ale všechny se podobají spíše chimérám z kouře, které zmizí při prvním zafoukání.
Po několika letech se Půlnoční cirkus opět vrátil do Prahy, aby zde sehrál pro veřejnost jedno jediné představení; a pak se opět vytratil s ranní mlhou.
Celý článek »