Zapomeňte na všechno, co jste si kdy mysleli, že víte o Brně. Loňský podzim v jeho zdech zanechal více stop, než se může zdát. Před rokem, v době, kdy všichni slaboduší začali zoufale tlouct o mříže svých cel, ještě nikdo z komunity netušil, že to je pouze začátek. Soukolí, která měla zůstat navěky zrezlá, jsou nyní v pohybu. Blíží se nejdelší noci pro společnost brněnských Rodných.

Máme před sebou sice celé prosluněné léto, ale už nyní vám mohu slíbit, že jeden z říjnových víkendů bude vonět čerstvou hlínou. Na svoje hráče totiž čeká třetí a předposlední kapitola kroniky Stezek krve, tentokráte s podtitulem Danse Macabre. Pokud netušíte, o čem je řeč, přestaňte číst, vypněte počítač a utečte. Ještě máte šanci, že se Rodní nedozví, že o nich víte.
Celý článek »

Zahajovací řeč Herr Niemayera

V sobotu 8. března 2008 byla vzkříšena více než půlstoletí stará tradice. Prestižní ples pro brněnskou smetánku, který ovšem v lecčems nebyl tím, čím se zdál. A ač to pro bulvární média byla událost roku, reportáž, která poté vyšla v novinách, byla více než strohá. Tradice výročních prvorepublikových plesů byla obnovena. Na této akci se sešla společenská elita města.

Pro bulvár šlo možná jen o dvě věty, ale pro bezmála padesát hráčů se jednalo o celovečerní larp z prostředí společenských špiček. Ovšem moc a sláva má i svou stinnou stránku.
Celý článek »

Ve dnech 28. – 30. 3. 2008 se uskuteční druhá kapitola čtyřdílného cyklu Stezek krve, motivovaného hrou Vampire the Masquerade. Jedná se o městský M6 larp z alternativní současnosti, který se zaměřuje na postavení jednotlivce v camarillském městě. Hra je založena na hraní individuální role a na sociální interakci mezi jednotlivými postavami. Důležitým prvkem je vnitřní prožitek postavy, její konflikt s vlastní bestií a řešení otázek ztrácejícího se lidství.
Celý článek »

Pokaždé, když artistovi uklouzne ruka na hrazdě. Pokaždé, když klaun po ráně do zátylku zůstane mezi pilinami ležet o vteřinu déle. Ve chvíli, kdy skousne lví tlama a principál sáhne pro revolver. V těch okamžicích každý cirkus balancuje na hraně mezi zábavou a tragédii.
V Půlnočním cirkusu je jenom tahle hrana.

Na prahu jedenadvacátého století Půlnoční cirkus stále cestuje nazdařbůh světem, stejně jako kočovníci před dvěmi stoletími. Kamkoli přijede, sehraje pouze jedno večerní představení a ráno po něm zbude jen udusaná tráva, trocha pilin a pár zapomenutých kolíků, celých rudých rzí. Vypráví se o něm spousta historek, ale všechny se podobají spíše chimérám z kouře, které zmizí při prvním zafoukání.
Po několika letech se Půlnoční cirkus opět vrátil do Prahy, aby zde sehrál pro veřejnost jedno jediné představení; a pak se opět vytratil s ranní mlhou.
Celý článek »