Přihlásit se | Registrace

Gender, transgender, crossgender & larp: lehce osobní reflexe

fc3URaN (1)Je mi proti srsti, když mě někdo tlačí do jedné z binárních škatulek a nedovolí mi si nevybrat:
1. Vyplňte pohlaví: muž / žena
2. Rozdělte se na kluky a holky
3. Sedm postav: Tři mužské, čtyři ženské„

Kdo jsem

Jmenuji se Anna a v občance mám „F„. Navenek vypadám jako ženská. Obvykle o sobě mluvím v ženském rodě, můj mateřský jazyk mi ostatně nedává moc na vybranou. Ale uvnitř ženská nejsem. Nejsem ovšem ani chlap v ženském těle. Identifikuji se jako nebinární transgender. To znamená, že svůj rod vnímám a prožívám jako něco mimo kategorie „muž„ a „žena„, konkrétně jako něco mírně fluktuujícího okolo středu škály mezi „M„ a „F„. Tedy škály, jejíž existenci si asi většina lidí neuvědomuje a jejíž existenci bohužel spousta lidí (včetně množství sexuologů specializujících se na „transsexualitu„) vyloženě popírá. Co to obnáší prakticky? Čas od času pociťuji akutní projevy toho, čemu se říká genderová dysforie. Jinak nic moc zvláštního. Oblékám se, pohybuji se a mluvím tak, jak je to pro mě komfortní a autentické. A vedle toho je mi spousta vcelku nevinných věcí ve skutečnosti proti srsti. Například když mě někdo oslovuje či o mě mluví za použití jednoznačně genderujících slov: i když jsou „jsi krásná ženská„ a „jsi chytrá holka„ komplimenty, pro mě mají nahořklou pachuť. Například když se ke mě někdo chová galantně a s něčím mi začne automaticky pomáhat na základě předpokladu, že pomoc chci nebo potřebuji vzhledem ke svému genderu (což je samo o sobě pruda), který navíc ani netrefil správně. Například když mě někdo tlačí do jedné z binárních škatulek a nedovolí mi si nevybrat: „vyplňte pohlaví: muž / žena„, „rozdělte se na kluky a holky„… no a nebo třeba: „7 postav: 3 mužské, 4 ženské„.

Co hraji

Larpu se věnuji již nějakou dobu, z toho poslední tři roky dosti aktivně; mám zkušenosti celkem z řekněme čtyřiceti her různých žánrů a rozsahů. Co na larpech hraji? Co by. Ženské postavy. A nebo, když se zadaří, postavy psané jako obojetné. V tom případě si je často přizpůsobuji a prezentuji je v rámci možností jako neutrální. Vlastně tak guerillově hraji jinak prakticky neexistující nebinární charaktery. Často v nich mluvím v mužském rodě – jednak proto, že je pro mě komfortnější postavu profilovat spíše maskulinně pro vyvážení všech těch ženských rolí, jednak proto, že materiály pro neutrální postavy jsou téměř vždy psané v generickém maskulinu a tudíž si je při čtení už předem představuji spíše jako muže (ano, generické maskulinum tohle dělá… a když to feministkám vadí, všichni se jim diví). A prochází mi to. Nikdo se nad tím moc nepozastavuje a spoluhráči většinou bez problému přistoupí na to, že pokud o sobě mluvím v mužském rodě, budou se mnou a o mě mluvit také tak (díky!). Celkem nedávno se mi konečně splnil sen v podobě mé první, otevřeně a oficiálně ne-ženské postavy: Tarase Bilakova na mezinárodním běhu Legií. A ta role mě dostala. Velkou část mého nadšení tvoří nejspíš i ten pocit zadostiučinění a efekt splněného přání. Nadchly mě také různé „samozřejmé„ detaily a prvky, které mě upoutaly proto, že u ženských postav tak samozřejmé nejsou: nikdo z postav Tarase neprudil na základě jeho biologického pohlaví, měl přirozený respekt a byl to záporák a šméčkař, který měl mnoho lidí v hrsti, aniž by k tomu potřeboval manipulaci přes sex. Také to byl otec syna, k němuž měl silný vztah, který byl, alespoň v mém prožívání, jiný než všechny vztahy matek a dcer, se kterými mám zkušenosti z mnoha jiných larpů. A velmi se mě dotkl. A způsobil také to, že od té doby vím, že opravdu chci, alespoň čas od času, hrát mužské postavy. Že to je něco, co mě oslovuje a baví… a bohužel taky něco, co v naší zemi moc nejde. A pokud nevyrazím hrát do zahraničí, asi si na to nějakou dobu počkám. Během toho čekání napíšu alespoň tenhle článek, ve kterém chci zreflektovat to jak vidím genderovou a queer problematiku v naší larpové sféře, co si myslím, že neděláme úplně dobře a co si myslím, že děláme dobře, ale třeba ne úplně dostatečně.

Ne až tak moc progresivní kultura

Tuzemští hráči a hráčky larpu mají dle mých zkušeností obecně pocit, že místní larpová subkultura je ve vztahu k LGBTQIA (ano, budu používat celou aktualizovanou zkratku, protože čím víc písmenek, tím víc inkluzivní a nic nemůže být příliš inkluzivní) dostatečně progresivní a otevřená. Troufám si tvrdit, že takový dojem je poněkud daleko od pravdy. Gay, lesbická, trans a queer témata a postavy se v larpech objevují velice zřídka, mnozí hráči k nim mají i tak spíše negativní vztah a občas jsou vidět pokusy tato témata řadit mezi „triggery„: avizovat je před hrou a usnadňovat lidem, kterým „jsou nepříjemná„, se jim ve hře obloukem vyhnout. A tím je bohužel jaksi utvrzovat v tom, že jejich diskomfort ze sexuální orientace či rodové identity ostatních lidí je něco pochopitelného a normálního. Není. Fakt ne.

V larpovém prostředí je v naprosto standardní míře přítomná jak taková ta „zaprdlá česká homofobie„, která sebe samu po vzoru nejsem-rasista-ale-ismu za homofobii vůbec nepovažuje („já jsem tolerantní – ať si každý dělá co chce, ale neleze s tím na veřejnost„), tak homofobie verbální (například používání slova buzna jako nadávky či škádlivého oslovení mezi heterosexuály), která se možná jeví neškodnou, ale také živí ošklivé podhoubí, i homofobie zcela otevřená a agresivní, kvůli níž někteří lidé na některých akcích svou sexuální orientaci raději tají (!). O transfobii ani nemluvě.

Transfobie, binarita, odpor k jejímu překračování a bitva o crossgender

Binarita je pro roboty. Lidi jsou složitá stvoření a pokud se je snažíme nacpat do nějakých šuplíčků, začnou z nich zákonitě přetékat či se přelévat z jednoho do druhého. Binarita muž / žena je prastará, do velké míry biologicky podpořená a v naší kultuře (ano, existují i kultury, které to mají jinak) velice hluboko zakořeněná a lidé, kteří z ní vystupují to mohou mít fakt těžké. Ono stačí být „mužatka„ či „zženštilý muž„ na to, aby člověk dostával z okolí jasné signály, že vybočuje a není to úplně v pohodě. Míra negativity a nespravedlnosti namířené proti transgender osobám se pak různí, mimo jiné i v závislosti na tom, jak moc je z jejich zevnějšku a projevu poznatelné, že nejsou cis („passing„). Mimochodem, transženy (MtF) jsou vůbec nejdiskriminovanější a nejohroženější LGBTQIA menšinou a naprosto děsivě často se stávají oběťmi násilí z nenávisti.
V našem larpu se neochota či odpor k narušování genderové binarity projevuje tím, (a) že většina postav se designuje jako právě ženská nebo právě mužská a paleta jejich náplní se podle toho poněkud liší (kromě historické věrnosti a prozaického „nabídka odráží poptávku„ hrají roli pochopitelně i obecné a ne nutně vědomé představy a předsudky o tom, co umí a chtějí hrát muži a co ženy), a (b) že je u naprosté většiny her stále nemyslitelné hrát crossgender, tedy postavu, která neodpovídá fyzickému pohlaví hráče.

Argumenty obhajující tento stav zahrnují pochybnosti ohledně uvěřitelnosti ztvárnění. Jednak psychologického – jako by vžít se do osoby jiného pohlaví mělo být nesrovnatelně těžší než vžít se do osoby z jiné doby, jiné kultury, jiného věku, sociálního postavení, morálky či náboženství – a jednak fyzického – což mi popravdě přijde mírně úsměvné, když uvážím, že vůbec není problém, aby běloch hrál postavu jiného etnika, aby herní rodič byl na první pohled stejně starý či mladší než jeho herní potomek či aby někdo malý a hubený ztvárňoval rváče, který všechny přepere. Jádro pudla tady podle mě opravdu není v nějaké touze po mimesis. Jde o něco jiného, hlubšího, iracionálnějšího a hůře argumenty obhajitelného, jakýsi pocit nelibosti a ohrožení pocházející nejspíš ze stejných míst jako transfobie, která nutí jinak fajn lidi používat slovo transka jako synonymum pro ošklivou karikaturu ženy, nad translidmi se ošklíbat, pohihňávat či z nich dělat fetiš do porna nebo předmět imbecilních vtipů. Nějak mi připadá, že takovéto nepříjemné pocity bychom měli spíš reflektovat a zkoušet dekonstruovat, než se je snažit obhajovat a udržovat při životě.

Další obavou odpůrců crossgenderu je, že se to může „utrhnout ze řetězu„, že hry mohou zaplnit crossgender postavy, které si hráči vyberou jen ze zvědavosti či z legrace, při jejich ztvárňování sáhnou po stereotypech a parodii, zahodí jejich hloubku a rozloží celou hru. Tahle představa mě upřímně řečeno děsí taky a kdyby se to na nějaké hře stalo, bylo by to opravdu moc smutné. Zároveň ale pevně věřím, že nic takového nehrozí. Jednak proto, že jsme dospělí lidé a ne rozjívená děcka. Jednak proto, že hráči a hráčky se do crossgender hraní nehrnou, zcela v souladu se spíš negativním naladěním vůči vykračování z binarity a zároveň rozšířeným přesvědčením, že hrát roli jiného pohlaví je náročné. Na druhé straně u lidí, kteří o takové role i tak stát budou, bude myslím dost jisté, že to myslí vážně. A že vědí, co chtějí a jak to pojmout, a že to vědí líp než starostliví a v tomto směru možná trochu patronizující tvůrci her. Na mezinárodních Legiích, obsazených z naprosté většiny lidmi ze zemí, kde se crossgender u her umožňuje standardně či velmi často, si z 54 hráčů a hráček jen 3 osoby zvolily postavu jiného pohlaví, ve všech případech mužského. Dvě z toho byly zároveň jediné dvě osoby z ČR nehrající jako náhradníci, tedy přihlášené od začátku a platící plnou cenu, oproti českým běhům téměř trojnásobnou. Jednou z nich byla larperka, která dle svých slov hraje převážně v zahraničí a to hlavně mužské role, druhou já. Copak to asi znamená?
Znamená to, že lidé, co o crossgender hraní stojí, o něj stojí fakt hodně.
Znamená to, že jich je celkem málo.
A znamená to taky, že crossgender je poněkud asymetrický a ženy v mužských rolích jsou asi běžnějším jevem než muži v ženských rolích. Což lehce naznačuje že…

S ženskými postavami je něco špatně

Pokusím se tu zamyslet nad tím, co může vést holky a ženy k upřednostňování mužských rolí, přičemž „queer důvody„ nechám pro teď stranou. Ženské a mužské postavy v larpech jsou stylem hry i její tématickou náplní odlišné, někdy i dost odlišné. Nehodlám rozebírat ani hodnotit, nakolik je to dáno zvykem, zvnitřněnými stereotypy či zkrátka zkušeností s tím, že to tak hráči a hráčky prostě chtějí. Beru to jako fakt.

Historická věrohodnost nade všecko

Jako první je tu zase stará známá uvěřitelnost, tentokrát ve smyslu dobové autenticity. Larpy, zvláště ty větší a výpravnější, mají často historický nebo pseudohistorický setting a jak jeho tvůrci, tak jeho účastníci přikládají velkou důležitost autentickému zobrazení dobových zvyků a reálií: nároky na kostýmy a rekvizity od dob minulých obrovsky vzrostly a laťka se stále zvedá, používat moderní slovní obraty je obecně brané jako trapas, některé mé kamarádky vášnivě brojí proti rozpuštěným vlasům a moje biblí mávající fanatická venkovanka z 18. století loni dostala od jiné postavy sodu na téma „není trochu divný, že umíš číst?!„. Historie ale byla k ženským nefér. Spoustu věcí je nenechala dělat, spoustu věcí je nenechala ani vědět a možnosti jejich seberealizace zúžila na úzkou nudličku. Ženy se nedaly tak snadno a našly i různé alternativní či pokoutné cesty a z úzké nudličky si udělaly širší nudličku. Historické hry toto odráží. Šířku nudličky se sice snaží i na úkor autenticity maximalizovat, ale výsledkem stejně je, že ženské role mají oproti těm mužským dost omezenou paletu toho, co ve hře mohou dělat a zažívat. A zpravidla se to míjí s ústředním tématem celé hry, které je obvykle akční, dějiny píšící a… chlapské. Když tuto realitu popíšete nějakému skandinávskému larperovi či larperce, řekne vám, že to je přeci jeden velký argument pro to crossgenderu nebránit a „nechat holky hrát kluky protože jinak by to měly moc nudný„. Všichni víme, že dějiny byly nefér a to je přeci o důvod víc pro to, aby larpy, které tyto dějiny reflektují a dívají se na ně dnešníma očima, nefér nebyly.

Pojďme si hrát na sexismus

Když už jsme u toho, tak další z věcí, co mě osobně na hraní ženských postav obtěžuje, je téma sexismu, které do jisté míry zpracovává obrovské množství her a to zdaleka ne jen historických. Ano, v reálu existovali a existují šovinističtí kreténi. Jsou opravdu tak zajímaví, že stojí za to je dávat i do her? Mě (a myslím že tady mohu mluvit za hodně holek a žen) prostě strašně nebaví hrát terč sexismu. Proč? Protože tyhle věci zažívám in-real-life a myšlené vážně. Když hraji hru, v níž si na sebe beru kůži někoho jiného a tu svou odkládám, vůbec by mi nevadilo přitom odložit i své skutečné problémy a bolesti. A ne skrze ně zažívat nevyžádaný bleed. Chápu, že pro leckterého fajn chlapa může být zajímavé a oči otevírající zahrát si roli šovinistického prasete, zkusit si dělat a prožít něco, co v reálu nedělá a neprožívá, nepodporuje a nechápe, protože je fajn chlap. Ale holky, co hrají s ním, nejsou ve srovnatelné pozici. Na víkendovém larpu je ponižují herní sexistická prasata (nebo to jedno prase, které se, snad kvůli flavouru, nějak dostane skoro do každé hry) poté, co přes týden co chvíli narážely na opravdová sexistická prasata. Ona totiž existují a je jich celkem dost. Nekoušou, ale oždibují, útočí a ubližují „neškodně„, po troškách – a fungují na principu „tisíckrát nic umořilo vola„ či „tichá voda břehy mele„. A spousta těch fajn chlapů, co sami sexismus neprovozují, nepodporují a nechápou o tom asi ani neví, protože některé věci jdou snadno přehlédnout, když se vás netýkají.

Asymetrické vztahy

Ženské role jsou podstatně více zaměřené na vztahy, romantické, rodinné i kamarádské. Je o to zájem, je po tom poptávka. Většina romantických vztahů je heterosexuálních a na jejich druhém konci je nějaká mužská postava, jejíž hlavní téma je obvykle jinde, zatímco pro zúčastněnou postavu ženskou je tento vztah těžištěm hry. Netvrdím, že je to tak vždycky, neřeším proč tomu tak je – je prostě fakt, že ženských postav se vztahem na prvním místě je mnohem víc než mužských postav se vztahem na prvním místě. Logicky se tedy běžně stává, že dva hráči hrají společně určitou linku, která je pro jednoho z nich okrajová a pro druhého stěžejní. Což jednak znamená průšvih a zkaženou hru v případě, že se na ni hráč, pro nějž není tak důležitá, rozhodne vykašlat. Zadruhé to implikuje, že tito dva hráči dost možná nebudou mít vyrovnané množství herního obsahu a že hlavní dějová linka ženské postavy a hráčky bude mít celkově méně prostoru než hlavní dějová linka mužské postavy a hráče. A to není úplně fér. Na larpech si toho nicméně běžně všímám, ať už se toho přímo účastním, jen sleduji hru ostatních a nebo se o tom po hře bavím s ostatními. Vracím se k LGBTQIA tématu a nadhazuji otázku: Proč je tak málo lesbických postav a romantických zápletek? Zrovna na tento nesoulad by měly pozitivní efekt – ubylo by „mužů nucených hrát romantiku„ a „holek, kterým spoluhráč zazdil milostnou zápletku„ – a zvýšila by se diverzita a inkluzivita vůči reálně lesbickým hráčkám.

Drsná holka

Hráčky, které ale vztahová hra tolik nebaví a nebo si prostě chtějí pro změnu zahrát něco úplně jiného, mají popravdě řečeno na výběr z poměrně omezené škály rolí, která by se navíc dala zklastrovat do několika typových charakterů, které jsou sice zajímavé a hluboké, ale už se začínají trochu opakovat a stereotypizovat. Určitě je znáte, namátkou zmíním třeba introvertní a citově chladnější vědkyni řešící morální dilemata a k tomu vybalancování kariéry a osobního života či intrikující manipulátorku, která si vlastní slabosti a vnitřní prázdnotu kompenzuje mocenskými hrami. A pokud hráčka stojí o hru vyloženě fyzicky akční či o postavu genderově nekonformní, je tu pro ni drsná holka. Tento typový charakter si volím celkem často, protože je mi blízký co do pozice v genderovém spektru a řeší pro mě zajímavé, často akční a konfliktní zápletky. Drsná holka je však zřídkakdy „prostě drsná„ – mnohem častěji je „drsná a tím divná„, její nefemininní chování a prezentace je zároveň tématem, zdrojem konfliktů, nedůvěry či nepřijetí ostatními. Drsná holka také zdaleka nevyčerpává škálu nekonformních holek. Je to do velké míry pořád tatáž holka – a tato stereotypizace je znát i ve vnímání hráči („děláme larp, je tam jedna postava tak akorát pro tebe – taková drsná holka s nožem/puškou/robotickou rukou„). Ohledně drsné holky je ještě potřeba zmínit, že její psychologická hloubka a vývoj dost často směřuje k jejímu dospění a obměkčení, návratu do femininnější niky či spárování s „hodným klukem„.

Ženské zbraně

Co ženské negativní postavy, antihrdinky či rovnou padoušky? Existují, ale není jich mnoho. Extrémní záporáci, výrazně morálně pokřivená individua, zabijáci, násilníci či úchyláci jsou doménou mužských postav, postavy ženské jsou naopak daleko častěji v rolích jejich obětí. V kategorii obyčejných záporáků, kteří jsou „prostě jen svině„, je poměr pohlaví vcelku vyrovnaný. Co je ale do očí bijícím způsobem genderově zabiasované je způsob a nástroje, jimiž tyto prostě svině dosahují svých cílů: zatímco mužské svině mají celkem rozmanitou a volnou paletu podlých praktik, ženské svině téměř vždy, alespoň částečně používají ženské zbraně: krásu a svůdnost, schopnost manipulovat mocnými namísto držení moci přímo ve vlastních rukou. To samozřejmě odráží historické reálie – v minulosti toto skutečně dlouho byly jedny z mála nástrojů, jimiž se ženy mohly dostat k moci – ale také zaběhnutý, v mainstreamové literatuře a filmech stále udržovaný, sexistický stereotyp krásné, svůdné, podlé a nebezpečné ženy, staré dobré vamp, chcete-li. Proti vampům a jiným klasickým literárním tropům nic nemám, tradice se přeci nemusí za každou cenu bořit. Ale ve hrách vídám málo alternativ pro lidi jako jsem já, kteří by si s chutí občas zahráli někoho zlého a pokřiveného, ale zároveň je jim extrémně nepříjemně v rolích, které vyžadují koketní chování a eroticky zabarvené dialogy a fyzický kontakt.

Svěží vítr?

Za poslední rok se o genderových otázkách v larpu mluvilo a psalo docela hodně, což mě těší. Co mě těší ještě víc je, že to mělo i praktický dopad: některé dlouhé roky zaběhnuté věci se začínají pomalu hýbat. Proběhl mezinárodní běh Legií, na kterém bylo možné hrát crossgender a podle všeho se chystají další. Rolling letos uvede Kolonii, kde postavy nemají předem dané pohlaví a setting ve vzdálené budoucnosti slibuje, že gender bude trochu setřen a sexuální orientace se nebude příliš řešit (musím ale říct, že mě trochu zarazilo, když jakýsi hráč v rámci facebookové debaty o crossgenderu na Legiích zmínil, že na Kolonii bude hrát holku a byl někým z adminů celkem důrazně usazen ne s tím, že holku hrát nemusí, nýbrž že ji hrát nebude). Připravuje se Keltika, kde budou hráči svou postavu spoluvytvářet s autory a její gender či sexualitu budou mít možnost pojmout nekonformně, ačkoli ne přímo ve smyslu crossgenderu. Přestože si pro sebe občas vzdychám, že možná postupujeme zbytečně opatrně, myslím, že jsme vykročili správným směrem. A doufám, že v pohybu neustrneme.

17 komentářů k příspěvku “Gender, transgender, crossgender & larp: lehce osobní reflexe”

  1. Nemôžem povedať že by som súhlasil stopercentne, aj keď je to fakt dobrý text.. Jediné pri čom sa ale musím zastaviť je, časť o fyzickom stvárnení.. Ono, pri niektorých ľuďoch a larpoch je to jedno, na legiích to narušilo, ale neviem si predstaviť nejakú babu s D kozami ako hrá francúzskeho vojaka zo 18. st, alebo ako dvojmetrový zarastený chlap hrá balónků, bez toho aby to nepôsobilo komicky či rušivo.
    Skôr mi príde lepšie mať neutrálne role, za cenu prípadnej drobnej historickej nepresnosti, ale nemalo by sa to preháňať (žena členka tajnej lóže je ok, žena mušketierka už moc nie) ale to je len môj predpoklad toho jak by som to vnímal, možno ma raz skúsenost presvedčí že to nemusí rušiť

  2. Od Vojta Ž.,

    Díky, že jsi to napsala. Spousta věcí, o nichž mluvíš, jsou pro mě v podstatě nepochopitelné, ale když pročítám Facebookové reakce, uvědomuji si, že má smysl o podobných věcech mluvit. Už proto, že spousta lidí (včetně mě) jim nerozumí a stojí za to se nad nimi zamyslet.

  3. Dobrý článek. Věřím, že v obecné rovině nejsou tvůrci her proti přidávání více LGBTQIA prvků, rolí, tématům. Ale přesto to málokdo dělá. Možná v tom není nic tajemného, jen prostý nedostatek orientace v gendrové problematice. A nebo, ač to zní zle, to netáhne. O to raději vidím hry jako Just a Little Lovin‘, které se toho dělají naopak svou přednost.

    Výhrady:
    * Škoda, že v části o sexismu zvládl autorka mluvit za všechny ženy.
    * Opět mě napadá jednodušší vysvětlení: psaní postav ve dvou pohlávích je na již tak komplexních hrách prostě jen produkčně jednodušší cesta bez nutného úmyslu něco binarizovat. (Doufám, že radou Martina Ericcssona o přidělování genderu postavám až potom, co jsou napsané, se dnes řídí lecjaký designér.)
    * Nemůžu souhlasit se závěrem, že pridání více homosexuálních rolí spraví larpy. Argument ostatně ze svého pohledu předkládá sám autor: proč by gayové či lesbičky chtěly hrát své skutečné problémy a bolesti ještě ve hře?
    * Drsná holka je též tradiční literární trope, proti kterých autor v následujícím odstavci nic nemá. Problém není v drsné holce, problém leží v malé pestrosti ženských rolí. Viz Martin Ericcsson.
    * Ženské zbraně jsou zajímavé téma, vzpomínám autorovi doporučuji vyzkoušet roli starých (zapšklých :) postav, které nemají tradiční ženské zbraně k dispozici v takové míře.

  4. Od David František,

    Tohle je hrozně cool text a jsem rád, že jsi ho napsala. Jakože fakt.

    Rád bych otevřel nějaká podtémata, místy možná reagoval z pozice muže/ autora.

    a) Gender jako klíčové prisma
    Myslím, že v českém larpu jsme se z různých (vesměs vlastně dost dobrých) důvodů dostali do docela blbého bodu, kdy je gender téma nebo podtéma prostě hrozně moc her. Myslím ale, že to je do velký míry jenom „civilizační pohyb„, který zase ustane/ zmizí/ změní se – tak jako 10 let zpátky bylo programově jedno, jestli je fantasy hrdina Bezkrálí chlap nebo ženská, tak je dneska holt hodně her které po cestě k psychologizaci postavy vyzvedávají téma gender konfliktu. Nebudu tvrdit, že v tom nemám nějakej podíl – mám, asi výraznej. Abych to ale zkrátil na minimum:
    Gender jako téma hry je myslím úplně v pohodě. Může se pak dít, že ti to pak jako téma nevyhovuje (stejně jako mě z ne dobře vysvětlitelných důvodů nebaví adaptace nebo kompetetivní hry). Řešení ale není imo vyškrtávat gender z her kde má téma svoje místo, ale třeba to téma rozmělnit až ignorovat tam jde je to jedno. Příklad může být do velký míry Kolonie: pohlaví postavy je naprosto nulová hodnota, gender totiž pro hru prakticky neexistuje. Zásadní rozhodnutí „budu chlap/ budu ženská„ je pak pro tu hru asi stejně zásadní jako „mám rád modrou/ mám rád zelenou„ – jde po úplně jiný ose (a omylem se může někdy protnout).

    b) Sexismus jako problém
    Jo, je to otravný. Protože je toho jednoduše moc. Proč to ale do těch her dáváme?
    Nemůžu mluvit za všechny, ale třeba v Legiích je určitý sexismus nejenom jako historická reálie (poměrně klíčová pro atmosféru), ale i cíleně jako rozpor k překonání. Věříme, že abychom ukázali „je debilní bejt sexista„ je docela dobrý bejt nějakou dobu sexisti, aby tam to napětí, ten problém vůbec mohli vzniknout. A sranda je ta, že je to téma natolik padnoucí do spousty settingů, že se bude dít dále a dále.
    Řešení? Myslím, že už můžeme z dnešního pohledu někde ubrat. Pokud třeba nedělám historickou hru, ale žánrovku nebo jakože historické fantasy, můžu celý tohle vyhodit z okna. Blbý ale je, že pro velkou část žen je to furt zajímavý a aktuální téma a to překonávání sexismu jim přináší ne únavu z každodenního života, ale nějakou formu satisfakce.

    c) Crossgender
    Jsem celkem velkej fanoušek bourání hranic a stereotypů. Zároveň jako autor musím podat nějaký výkon a alespon zdálky se ohlížet na zpětnou vazbu. A ta ukazuje něco vlastně pozitivního: crossgender experiment v angličtině na Legion byl úspěšný. V principu úspěšný, protože stejně jako nikdo nevnímal tebe jako problém (páč vousy a nějaká příprava), tak zbylé dvě účastnice v cross roli nějaké to neštěstí spoluhráčům přinesli – a celkem jasně padlo, že je potom třeba jasně stanovit nějaké minimum které zvenku, vizuálně říká „hej, hraju muže/ ženu„. Protože postavy té hry se v těch škatulích pohybujou, no.
    Ještě větší problém tady dělá čeština. Čeština, která tě stále nutí určovat rod toho s kým či o čem mluvíš a neustále tě tak upozornuje na disonanci mezi jeho vnímaným pohlavím a pohlavím postavy kterou hraje. Pro nás je tady řešení zatím jediný: u her, kde gender hraje roli (Legie/ De la Bete) bude crossgender, ale zatím jen v mezinárodní verzi. Chabou náplastí na to může být, že aspon ty ceny se splacením překladů začnou zase přibližovat.
    (jenom pak k těm cizincům – jediná reakce není „vy kreténi, vy zakazujete crossgender„ (byt ta je přítomná), ale i „aha, to že ta postava kterou jsem hrál/-a byl/-a výrazně posazená do genderu bylo vlastně dobrý)

    d) ženské postavy
    Nevím, dál. Z mého pohledu mužského tvůrce mají ženské postavy víc typů zápletek a pestřejší uplatnění, ale to bychom se mohli točit dokola. Ze svého srdce prostě neumím říct, proč je třeba vztah otce a syna o tolik jiný než matky a syna – a proč je méně zábavný. Nevím, neumím.

    e) řešení
    Nemyslím si, že řešení je v nějakém zásadním boji o to, jak ty hry teď vypadají a co je dobrý a co je už trochu blbý. Tam se totiž asi těžko shodneme.
    Myslím ale, že řešení je v tom, přiznat si, že teď to prostředí není úplně ideální a že se s tím dá něco dělat. Dá se říct „nechci to řešit„, ale nedá se myslím říct „je to v cajku, jenom Kyatapii je blbka co si vymejšlí kraviny„.

    A že budu já třeba jako autor rád, když mi někdo nasype co by se mu zdálo dobrý, případně co by mu na hře vyhovovalo. Do roka chci dělat hry v angličtině kde bude crossgender standard, chci dál dělat hry kde si může míru závislosti na genderu člověk vybrat (Cave a jeho pět skupin od patriarchátu po matriarchát se společnostma naprosto nezávislýma na pohlaví uprostřed), chci dělat hry kde je gender úplně jedno (Konec dějin?, Kolonie) a chci taky rozhodně dělat hry kde je to klíčový téma. A budu doufat, že si z nich co nejvíc lidí co nejlépe vybere.
    A pak už se jenom budou dělat hry a budou zase o něco pestřejší a méně schématické, jaj to bude boží.

  5. Zajímavé, díky za článek. S mnoha věcmi nesouhlasím nebo bych je viděl na delší diskusi. Vypíchnu tři:
    – Například to, že se tomu nevěnuje dostatečná pozornost – vzhledem k podílu těch, které to téma osobně pálí mezi larpery – se tomu věnuje pozornost poměrně velká (mám spoustu příkladů her, kde se to řeší ať už designově nebo v zápletkách, postavách atd. a to sleduju jenom pár procent dění).

    – Také – to že je ty hry jsou nějak nastavené (ženy hrají víc romantické zápletky, muži víc střílí) není jen kvůli historičnosti a zažitosti, ale prostě kvůli tomu, že je o to zájem a že to drtivé většině hráčů i hráček vyhovuje a baví je to tak. A není na tom nic špatného, stejně jako není nic špatného na opačném postoji. Troufám si tvrdit, že cesta je v tom psát zajímavé ženské postavy, nepodcenit je a udělat to tak, aby je ideálně psaly ženy, ne muži. Argumentace tím, že je jen omezená paleta archetypů a zápletek pro silné ženské postavy (drsňačka/intrikánka atd.) je lichá, protože je to stejná paleta jako u mužů. A troufám si tvrdit, že na většině hrách v tom dramatickém (styl legie, de la bete, rassvet, how atd.) rybníčku je ta paleta pro všechny velmi široká.
    Naopak si nemyslím, že to vyřeší „pro každou hru vymyslíme dvě univerzální postavy„. Crossgender a proč ho třeba na How nemáme je pak na samostatnou diskusi, tam bych taky pár věcí v článku rozporoval.

    A poslední – nemyslím si, že můj odpor umísťovat LGBTQIA témata do mých her vyjadřuje můj homofobismus nebo nějaké mé pokroucené vnímání. Vyjadřuje to pouze to, že je to téma, které mě nebaví ani hrát a ani psát. Stejně tak jako není nic homofobního, když všude pro jistotu píšu, že nechci hrát homosexuální vztahy a zápletky. Je mi to prostě nepříjemné, nehraje se mi to dobře a nebaví mě to. Je fér si to přiznat a tím pak nekazit hru nejen sobě, ale i tomu hernímu partnerovi, stejně jako je fér psát do těch dotazníků „zajímají mě tato témata a budu rád(a), když je ve hře budu mít. Opět hry jsou dnes tak rozmanité a je jich dost, že si najdou to své i různé minoritní skupiny. Já se taky prostě nevydám na larp podle Jane Austinové, protože tam holt asi nenajdu nic pro mě.

  6. Od David Kirsten Bimka,

    Ano, souhlasím s tím, že ženské role jsou obvykle napsané jako plošší a mají méně „drive„. Je pravda, že je těžké skloubit v historické hře ženskou roli s charakterem, který nebude snůškou banálních stereotypů.

    Nicméně asi nebudu jediný, koho tahání transgender/LGBT problematiky do LARPU, notabene historického, dráždí. Autorka přiznává, že zájem o hraní rolí opačného pohlaví není nijak dramatický. Nicméně si nemyslím, že by hlavním důvodem byla nějaká netoleratní zabedněnost místní komunity (většina lidí, které jsem na hrách potkal, byli gay- a trans- friendly, nebo alespoň nebyli nijak otevřeně nepřátelští). Pravý důvod malého zájmu je ten, že tyto výměny genderu jsou – bohužel – směšné.

    Největším požitkem ze hry je imerse, naprosté vtažení do děje. Když se mezi mnou a mojí postavou rozpustí bariéra a já se propadnu do děje, dostavuje se pocit naprostého blaha, důvod, proč LARP hraju. Tento pocit ale rozsype, jakmile se setkám s něčím, co jde výrazně proti uvěřitelnosti.

    Jak se mám jako postava leknout mužského záporáka, který mi vyhrožuje fyzickou likvidací, když ho hraje dívka s polovinou mojí váhy, která neuzdvihne meč? Jak mám hrát romantický vztah k ženě mých snů, když ji bude hrát atletický muž v dámských šatech? To není otázka nějaké homfobie, nebo netolerance. Je to otázka prosté uvěřitelnosti. Podobné výměny genderu produkují efekty tak komické, že je nepřebije žádná dávka představivosti.

    Že jsou morálně pokřivená individua, psychopati a sérioví vrazi na hrách povětšinou muži? A viděla autorka statsitiky zločinu roztříděné podle genderu? Protože v realitě je většina pošuků skutečně mužského pohlaví. A že ženy hrají intrikánky a manipulátorky? Zeptejte se jakékoli slečny, která kdy pracovala v čistě ženském kolektivu, jak se v něm řeší neshody. Téměř nic se neřeší otevřeným konfliktem – vše se vaří pod pokličkou. Ženy zarytě mlčí tam, kde po sobě muži hází nábytek. LARP tuto realitu pouze odráží, bez ohledu na to, jestli se to líbí někomu, kdo se na mužsko-ženské škále cítí tak nějak mezi.

  7. Od Ignácia Reillyová,

    Krásný text, dobře strukturovaná zpověď, popis situace tak, jak ji vidíš.

    Dovolím si přidat pár osobních poznámek, takový pelmel názorů:

    Přijde mi, že chceš po lidech měnit věci, kterých už jen stavbou mozku nejsou jen tak lehce schopni. Je fajn, když pravidla umožní větší zapojení crossgender postav a další věci, které zmiňuješ – ale nezmění to lidi. Můžeš mít sebelepší kostým a vypadat jako chlap, ale dokud jako chlap nebudeš například znít, což bez testosteronu i po dlouhém hlasovém tréninku znít nebudeš (pokud nemáš fakt dobré genetické dispozice), pořád tam bude podtón, který tě prozradí, takže jakmile se na tebe člověk vedle tebe nebude dívat, aby viděl tu mužnost postavy, tak se začne setsakra plést v rodu. Jsme lidi a zařazujeme si všechny na základě prvního dojmu a spousty malých detailů do genderu. Je strašný problém tuhle setrvačnost překonat jednorázově v životě v případě MtF/FtM transgender lidí – a přijde mi pro některé lidi, i když se vědomě snaží sebevíc a mají dobrou vůli, že jim to trvá celé měsíce – a představa, že tě zvládnou respektovat po dobu LARPu, když před a po pro ně jsi ženou, je nereálná. To binární dělení a zařazení člověka je tak zakořeněné, že je těžké ho byť i dobrou vůlí a vědomým úsilím překonat. Některým to jde, jiným vůbec. Zkrátka, i když docílíš oficiální změny příběhů/pravidel atp., tak tě stejně hodně lidí nebude respektovat tak jak chceš – jednoduše proto, že to prakticky fyzicky nezvládnou. A nemůžeš se na ně kvůli tomu zlobit, v mnoha případech to opravdu nedělají schválně.

    Další věc je vůbec existence non-binary lidí, jeden den tak, druhý den onak. Věřím, že existují, ale zároveň mám u mnoha z nich silný pocit, který se v pár případech i potvrdil, že to bývá jen (leckdy mnohaletá) přechodná fáze, kdy se hledají a nakonec skončí u genderu, který je jim celkově komfortnější, tedy jako „standardní„ MtF/FtM.

    Taky jsem hodně přemýšlela o crossdresingu muže jako ženy a ženy jako muže – ženy mají celkově velmi jednoduché, co se týká vzhledu, dát dohromady uvěřitelný mužský vzhled, ale muži od určitého věku už mají silný problém docílit vzhledu ženského – a nejde jen o tělesné dispozice (větší postavy atp.) – chlapi po třicítce prostě bez odporné hromady makeupu budou vypadat jako vyžilé padesátnice, kvůli působení testosteronu a tak (a s tou hromadou makeupu jak štětky…). Což je možná i jeden z důvodů toho, že na LARPech je víc žen stylizujících se do mužské role (jestli to chápu dobře)- ale prakticky žádní muži do ženské – tu uvěřitelnost mají prostě mnohem těžší a to nejen pro okolí, i pro ně samé, když se uvidí v zrcadle. A při crossdresingu je hrozně důležité být uvěřitelná/uvěřitelný především pro sebe a pak vnímat „správné„ reakce okolí… ale ne vždy to jde a jak říkám, podle mě tohle biologické ženy mají jednodušší než biologičtí muži.

    A popravdě, podle stylu, jakým jsi napsala článek – jsem zvědavá, jestli za pár let budeš natrvalo pánem a bude ti to nakonec úplně vyhovovat :-)

  8. Od Karkulka,

    Nádech, výdech, tohle je můj víceméně první komentář k čemukoliv zveřejněný kdekoliv na internetu… Ale asi poprvé se domnívám, že by můj pohled mohl někomu něco dát.
    V osobním životě jsem podle svého názoru jednoznačně vyhraněná žena. Shodou okolností jsem o existenci nebinárního transgenderu poprvé četla minulý týden a před tím jsem o ní bohužel neměla tušení Emotikona frown Navzdory tomu jsem si při čtení článku uvědomila, že se s ním ztotožňuju v míře, která mě samotnou překvapila. Narozdíl od osobního života totiž jako hráčka vůbec jednoznačně vyhraněná nejsem.
    Za prvé jsem si uvědomila, že už jsem několikrát mužskou roli hrála a nedělalo mi to vůbec žádný problém. Pravda, bylo to vždy ve velice nevážně laděných hrách, kde nehrozilo nebezpečí, že něco pokazím, když budu působit trochu komicky. Ale bavilo mě to a připadala jsem si poměrně přirozeně. Proč by mělo být o tolik těžší ztvárnit muže než kupříkladu vlka? Na toho taky nemám nejlepší fyzické předpoklady.
    Za druhé jsem si vzpomněla na jednu vlastní zvláštní zkušenost s hraním obojetné role. Larp se hrál v angličtině, takže z jazykové stránky popis postavy představu určitého pohlaví nevyvolával. Navzdory tomu jsem po přečtení své postavy získala dojem, že se jedná o muže a po celou hru jsem ji jako muže hrála. Vzhledem k neutrálnosti anglického jazyka a tomu, že se jednalo o nekostýmovaný komorák si nejsem úplně jistá, jestli to někdo kromě mě poznal, ale pro mě to byl jeden z klíčových zážitků, které jsem si ze hry odnesla.
    Za třetí jsem si uvědomila, že už jsem několikrát při výběru postav slintala nad mužskou rolí a říkala si, že zkusím napsat orgům, jestli bych si ji nemohla střihnout. Třeba se příště osmělím.
    Za čtvrté, pro mě nejdůležitější, mi došlo, že mi vlastně možnost vybrat si jakoukoliv postavu bez ohledu na její pohlaví připadala úplně přirozená. Jen mi to dosud nepřipadalo tak důležité, abych o tom přesvědčovala někoho dalšího. Například jednou jedinkrát jsem víceméně omylem velmi opatrně přičichla k tvorbě larpu. Bylo to na larpovém workshopu při tvorbě Plukovníkova odkazu. Vzhledem k tomu, že to není setting, do nějž by se moc hodily ženské role, nastal problém, jak tam alespoň jednu vpašovat. Prohodila jsem, že za sebe bych to neřešila, nechala všechny role mužské a když je bude hrát žena, ničemu to nevadí. Ve skutečnosti v Americké občanské válce také bojovaly i ženy vydávající se za muže. Moji spolutvůrci mě v tu chvíli úplně nepochopili, chytili těch žen vydávajících se za muže a jednu takovou do hry napsali. Přišlo mi, že je to docela dobrý nápad, vyvstaly z toho dokonce nové zápletky, tak jsem to nechala být a nikomu nevysvětlovala, že jsem to vlastně původně myslela jinak.
    Abych se dostala k nějakému závěru: Já osobně bych crossgenderové larpy v tom smyslu, že pohlaví postav může být definováno, ale nemusí se shodovat se skutečným pohlavím hráče, velmi uvítala a ráda hrála. A nevadí mi to v žádném skutečném či smyšleném světě ani historickém období. Nechce se mi věřit, že bych byla až tak velká výjimka.

  9. Od Katka Soudková,

    – Myslím, že jeden z klíčových problémů proč to tak je je, že většina tvůrců larpů neví, jak na to. Neví jak taková témata (záměrně ‚témata‘ nespecifikuju, myslím tím obecně larpovou problematiku ohledně genderu, crossgenderu, transgenderu, neheterosexuálních vztahů atd.) uchopit a tak, radši, než aby se pak dohadovali ať už s hráči, kteří neumí takové téma zahrát, nebo s hráči, kteří problematice LGBTQIA rozumí, je pro ně osobně důležitá a mohou mít pocit, že je ve hře pojatá špatně (rozuměj nevěrohodně, jednostranně apod.), tak jdou cestou nejmenšího odporu a prostě to tam nezařazují. A vlastně se jim, zejména u velkých her, které potřebují svým soukolím prohnat stovky hráčů, což vcelku vylučuje osobní přístup, nelze divit. U menších her by to šlo, ovšem když já, jako autor hry, to téma neumím příliš pojmout, protože mu prostě tolik nerozumím, tak do té hry nic moc dobrého nepřinese. Východiskem by určitě bylo, kdyby lidé jako Ty, kteří tomu rozumějí a mají ten vhled (člověk, který si takovými pocity nikdy neprošel, zkrátka může jen velice těžko pochopit, jaké to je), buď vytvořili larp, kde se taková témata budou vyskytovat v požadované kvalitě, nebo pomohli stávajícím tvůrcům uchopit to téma kvalitním způsobem. Píšeš, že „během toho čekání (na správný larp) napíšeš alespoň tenhle článek.„ A to je myslím velice dobrý první krok, protože to spoustu lidí minimálně přivede k zamyšlení a rozvíří to debatu. Dalším krokem je, aktivně pomoci uchopit tohle téma a zařadit ho do larpů.

    – Pozastavila jsem se v rámci článku nad jednou věcí, a to je odsouzení homofobie v rámci hraní na larpu. Nerozporuji otevřeně homofobní projevy, typu poznámky ‚ty buzno‘ apod, které se v komunitě rozhodně objevují a jediné, co tomu může pomoct, je asi lepší informovanost. Ovšem, co se hraní larpů a vztahů na larpu týče, tak si nemyslím, že to je tak černobílé. Když to vezmu obecně, tak i jako holka, identifikující se na té škále jako relativně silně heterosexuální holka, nechci a neumím hrát vztahy s jakýmkoliv chlapem, občas si prostě hráči nesednou, není tam správná chemie… atp. a proto, si často píšu, že romantické vztahy nechci. A není to proto, že bych cokoliv nějak odsuzovala je to čistě jen proto, že vím, že je možný, že to neodehraju tak, abych s tím byla spokojená a nechci hru kazit. Stejně tak, když je „homosexuální vztah„ avizovaný dopředu, nemyslím si, že je to výrazem homofobie, jen je to prostě pro určitou část hráčů složitější téma a nepřijde mi špatně dát vědět složitější témata dopředu. Stejně jako je složitější téma hrát osudovou láskou (ať už v jakémkoliv nastavení) spjatou s jednou konkrétní postavou (jejíhož hráče/ku dopředu neznám), je složitější hrát postavy výrazně starší než je hráč, nebo je složitější hrát třeba těhotenství a mateřství – je to spjaté prostě s tím, že mnoho hráčů zkrátka nemá tu zkušenost, a tak jim může dělat problém to téma uchopit. Neznamená to, že hra diskriminuje nějakou skupinu (ať už LGBTQIA, těhotné nebo staré), znamená to, že to zkrátka část hráčů (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechce hrát – a přijde mi naprosto v pohodě jim dát možnost vybrat si, co na hře hrát chtějí nebo nechtějí.
    A přijde mi i v pohodě, když z pohledu uvěřitelnosti nechci, aby na mé hře hrál největšího bijce v okolí ani rachitický kluk ani holka, co měří metr šedesát, úplně stejně jako když nechci, aby staříka hrál patnáctiletý kluk, stejně jako nechci, aby člověk, který v životě nebyl v kostele, vedl herní mši. Myslím si, že autor hry má plné právo nastavit si hru tak, jak uzná za vhodné (a pokud mým cílem, jako autora hry, je absolutní imerze, tak všechny výše zmíněné případy mi do toho úplně nezapadají). Jediné, k čemu to vede, je, že každá hra má svoje publikum a pro některé hráče zkrátka není vhodná (je to na stejné úrovni jako, pokud je pro mě limitní ujít tři kilometry – ať už z jakéhokoliv důvodu -, pak pravděpodobně nejsou Legie hra pro mě) – a to mi přijde úplně v cajku. Ne všechny hry musí být pro všechny hráče.

    – A co se týče psychologického vžití se do postavy třeba 200 let staré, tak řekla bych, že většina těch historických her má v sobě dost velkou uměleckou licenci a s fakty a reáliemi nakládá relativně volně (už jen proto, že spousta hráčů je líná/neochotná/nepovažuje za nutné načítat kvanta dobových materiálů, které jsou pro LH ztvárnění klíčové). Řekla bych, že obecně fungují dvě cesty, jak se vžívá do historických postav – jedna je, že lidé pořád hrají to samé (tj. hrají sami sebe, se svými moderními názory a vystupováním a občas to proloží historicky znějícím slovem – ve hře se to snese, pokud většina lidí vlastně neví, jak to má vypadat/vypadalo. Vznikají z toho pak právě takové pseudohistorické, spíš historizující fantasy hry – a neříkám, že to je špatně, jen, že se to děje), a nebo jim hra nabídne kvalitní workshopy a předherní přípravu, které jim pomohou pochopit, jak se tehdy lidé chovali a proč, a především všem hráčům nastaví relativně stejnou úroveň toho, jak tu hru hrát, jak na určité podněty reagovat apod. (Myslím, že v tomhle ohledu se to povedlo třeba na našem běhu Rassvětu). První cesta je pro téma LGBTQIA irelevantní, protože by vedla v lepším případě „jen„ k zazdění linek, v horším případě k těm obávaným karikaturám. Ovšem ta druhá cesta je validní právě i v případě psychologického vžití se do postavy jiného genderu – člověk podle mě zkrátka musí pochopit, CO vlastně má hrát, aby to hrát mohl. A opět se vracíme k tomu, že takové workshopy by musel vést člověk, který tomu rozumí. Protože na rozdíl od historických témat, tohle téma je zpravidla daleko živější a o to víc může ublížit a všeobecně toho víc zkazit, když se pojme necitlivě, špatně.

    – Co se týče stereotypizování, tak je podle mě zcestné to vztahovat jen na ženské role – popravdě, drtivá většina rolí, ať už jakýchkoliv je založená na stereotypech, jen porůznu zasazených do jiných prostředí. Dá se na to koukat jako na stereotyp a nebo jako na archetyp. A archetypální role se zkrátka líp píšou a líp hrají, a v opakovaných hrách, kdy tou jednou rolí projde třeba deset hráčů, jsou archetypy pro svojí univerzálnost dost důležité – a pokud v rámci toho archetypu mám možnost si tu roli upravit a přiohnout podle sebe, tak jsem spokojená. Zcela odmítnout stereotypy či archetypy je určitě zajímavý, ale taky se nemyslím, že to je univerzálně vhodné pro všechny hry.
    Jinak, myslím si, že crossgender je cesta, ale taky to podle mě nejde udělat prostě a jednoduše tak, že se vezmou stávající hry jen s tím, že se každý může přihlásit na to, co chce. Za sebe – ráda bych si třeba zahrála vojáka na už zmíněných Legiích, ale popravdě některé mužské hodnoty a témata jsou pro mě těžko uchopitelná a opět bych asi potřebovala, aby mi někdo s tím „vžitím se„ pomohl. Protože kdybych bez přípravy šla hrát toho zmíněného vojáka, tak je dost slušná šance, že bych někde něco hrála špatně, nelogicky, neuvěřitelně, komicky apod. a to by jen vedlo k tomu, že by crossgender dostal ještě víc špatné jméno a vedl opět k těm karikaturám. A na druhou stranu dovolit crossgender jen lidem, kteří o to ‚opravdu hodně stojí‘, taky není cesta

    – A jen poslední poznámka na okraj – mám pocit, že celý ten článek hodně odkazuje k jednomu vcelku úzkému typu larpu – dramatický, opakovatelný larp s dopředu připravenými postavami. Ovšem těch typů je daleko víc a třeba v PA settingu gender hraje roli daleko menší, než v historických hrách, a pokud člověk pojede na larp, kde si roli může tvořit sám (třeba Příběhy), tak mu nic nebrání vytvořit si postavu přesně podle sebe – negeneralizovala bych tak ‚všechny‘ larpy na základě vlastně docela úzkého výseku.

  10. S článkem se docela ztotožňuji. (Narazil jsem na podobný problém – z druhé strany genderové barikády… Jen jsem, namísto pokusu o dialog, prostě přesunul úsilí a čas k jiným koníčkům.)
    Za dávný experiment s parodickým dekadentním homosexuálem na Bezkrálí se teď vlastně stydím. (K parodickému zlehčení mne nevedla chuť se tématu vysmívat, ale přišlo mi, že nevážně podaná role nebude v dané komunitě tak kontroverzní a poněkud si osahám terén před případnou vážnou rolí, ke které se snad po nezávazném odlehčeném testu odhodlám.) Mrzí mne, že než jsem se pořádně rozhoupal, tendence k realističtějšímu hraní rolí a silnějšímu prožívání osobností postav vykrystalizovaly ve hry přísně realistické – a to takovým způsobem, že si na nich nemůžu zahrát v principu nic, čemu moje tělo neodpovídá.
    Je mi to trošku líto.
    Protože setkání s „jiným,„ to bylo to, co mne na LARPech, stejně jako na kvalitní sci-fi a fantasy literatuře vždycky oslovovalo. Zkusit si vnitřně prožívat a vnějškově zahrát myšlení a interpretování světa, které mi je vzdálené. Zakoušet v rámci hry svět, který může fungovat na úplně jiných principech, než ten náš. (A ano, stejně jako u literatury, i u her je těžké najít takové, kde se s touto jinakostí dá zajímavě a do hloubky pracovat, kde neslouží jen jako pestrobarevná, ale poněkud plytká kulisa.)
    (Čímž nechci říci, že by realistické – nebo dramatické – hraní historie nebylo také zajímavé a pro moderního člověka nepřinášelo sdostatek jinakosti – ale jakmile se objeví touha po realismu, vyvstanou bohužel i s ní spojené problémy, bohužel včetně tendencí k jisté schematičnosti, stereotypizaci a zjednodušování. Nehledě na to, že osobně jsem se, co se touhy po realismu týče, vlastně docela nasytil při provozování oživlé historie. A do třetice – jak mám uvěřit, že v komunitě, která by nezvládla takovou z mého pohledu prkotinu, jako že muž zahraje ženu či žena muže, se bude opravdu hezky simulovat historická mentalita? ;D)
    V tomto kontextu by se mohlo zdát, že zahrát si lidskou postavu jiného pohlaví, genderu či orientace je vlastně docela drobnost – ale chápu, že právě proto, že jsou to témata nám blízká a vnitřně až intimně se nás dotýkající, je to pro všechny zúčastněné o něco náročnější. Měl bych však tendence se ptát, proč – když jde kvalitně zahrát elf, mimozemšťan, mentalita pozdního středověku či smrtelné zranění – nejde dobře a vážně zahrát postava jiného pohlaví, než je hráč, nebo vztah k takové postavě?
    (Svět se asi vážně pohybuje v cyklech. Pamatuji si, když se takováto debata vedla – osobně na conech i přes pravěká internetová fóra – o možnosti a vhodnosti vážného hraní postav jiného pohlaví v pen-and-paper RPG hrách. Pokud si pamatuji, dost diskutujících se nakonec přiklonilo k tomu, že to není problém. Ale trvalo to – a nebyli to všichni.)
    Z mé strany asi nemá smysl se o nějakou kritiku či změnu moderních dramatických LARPů pokoušet, jsem velice periferní cílovka, pokud se vůbec jako cílovka kvalifikuji. Netoužím vlastně po realismu, natož po dokonalé vizuální realističnosti hry – spíše hledám kreativitu, hravost, zajímavost, v níž bych mohl zakoušet být něčím zcela jiným, než v realitě. Nebo také dát prostor těm částem své mysli a variantám své osobnosti, které v každodenním životě zůstávají jen nevyřčenou možností…
    Nosnější se mi tedy zdá snaha vyhledávat fantastické sandboxy a nějak se snažit spoluúčastnit jejich vývoje jiným – neříkám lepším či horším – směrem, než se vyvíjejí dramatické LARPy. (Odklon od „dobrodružné„ zkratky a lehké parodičnosti klasické fantasy hry se přeci může vydat různými směry.) Ale nezastírám, že nějaký velice experimentální dramatický LARP by byl velice zajímavý…

  11. Omlouvám se, malé okno zrovna není stvořeno k psaní dlouhých esejů, takže mi v prvním odstavci nějak vypadlo celé souvětí o tom, že stejně tak jsem si bohužel pouze letmo otestoval možnosti crossgenderového hraní v nepříliš vážných situacích. To je to hlavní, čeho lituji a bez toho to celé nedává smysl. Jenže jsem se trouba neregistroval hned, takže to už nepřepíšu…

  12. Vďaka za článok, určite dobrá téma na zamyslenie a diskusiu.

    Čo sa týka nebinárnych ľudí:
    Larpová komunita má síce pocit, že v strete s nimi je otvorená, ale v skutočnosti nie je, pravda. Nevidel by som za tým ale nejakú skrytú zlobu, ale jednoducho skutočnosť, že málokto sa v realite s ľuďmi s komplikovanou identitou vôbec pozná. A aj keď sa pozná, tak to s nimi moc nediskutuje a nechápe. Nepochopenie vedie k netolerantnosti, ktorá vedie k tomu, že málokto je out. To ale bohužiaľ znamená, že sa mnohí z nás ťažko s nejakým problémom stretnú v reálnom svete a ocitáme sa v začarovanom kruhu. 

    Preto je super, že to píšeš. A tým sa stávaš prvým nebinárnym človekom, ktorého osobne poznám. Je vás bohužiaľ málo alebo to tak aspoň vyzerá. Nedivím sa ľuďom, ktorí to taja aby to nemuseli rozoberať každú druhú diskusiu. Nás, ľudí píšúcich larpy, to však bohužiaľ dostáva do ťažkej pozície. Snažiť sa vyhovieť malej skupine hráčov, ktorým vlastne moc nerozumieme a ktorá sa možno nie vždy vôbec objaví na našej hre? Alebo ostať pri známom a pritom tak nejak podporovať vylúčenie niektorých ľudí, ktorí si v bežnom živote užijú vylúčenia dostatok? 

    Určite máme priestor na to sa zlepšiť, ale budeme potrebovať tvoj hlas, ktorý nám bude pripomínať, že je tu tá potreba a určite aj ďalšie hlasy, ktoré nás presvedčia, že potrebujeme väčšie, systémové riešenia.

    Čo sa týka neheterosexuálnych rolí:
    Opäť neznalosť viac než zámer vedie k tomu, že ich je tak málo. Poznám len jedného larpera, ktorý je homosexuál a ten hrá úplne iný typ hier, než o ktorých sa bavíme. Štatisticky by ich malo byť výrazne viac, takže asi nie sú out a nehovoria o svojich problémoch vo vzťahu k larpom. Čo ale bohužiaľ bráni tomu, aby sme videli, že tu je nejaký problém. Potrebujeme, aby ľudia povedali, podobne ako ty, „hej, aj ja tu som„ a „bolo by super zahrať si niečo, čo je bližšie mojej orientácii„. Prípadne, aby heterosexuáli vyjadrili, že chcú hrať ne-hetero role. Potom môžme písať takéto role bez strachu, že ich všetci odmietnu hrať a že niekomu typu drirr, ktorý tieto role hrať nechce, budú pridelené nasilu.

    Čo sa týka ženských rolí:
    Toto je téma, ktoré je ľahšie uchopiteľné a aj vec, v ktorej som výrazne optimistickejší. Ako ospravedlnenie, že ženské role sú niekedy skutočne mizerné, skúsim podať argument, že posledných pár tisíc rokov sme si rozprávali, písali a natáčali hlavne príbehy mužov a z tejto histórie sa ľahšie čerpalo pre mužské postavy. Ale doba sa mení, ženy sa dostávajú do zaujímavejších pozícii v príbehoch a myslím si, že aj larpy ukazujú pozitívny trend. Je dobré o tom hovoriť a neprestať na tom pracovať.

    Ešte raz díky za článok, je to kopa práce a musí to byť peklo niekedy čítať tie diskusie.

  13. Od Morgain,

    Děkuji za článek, je pro mě zajímavým podnětem. Genderová tématika mě v dlouhodobém hledisku zajímá, byť do ní mám omezený vhled – některé věci se člověk nenaučí jinak než tak, že si je odžije.

    Nejprve stručně o mě: jsem cicgender heterosexuální žena, se spoustou feministických názorů se ztotožňuji (tedy jsem proti diskriminaci žen jako celek), ale moje cesta, jak to prosazovat, vede mnohem víc přes to být příkladem, než lidem říkat, co mají nebo nemají dělat. V tomhle ohledu mi přijde zajímavější feminismus a gender issue tak, jak jsem se s ním setkala ve Skandinávii, než jak jej potkávám třeba z Amerických médií.

    Budu reagovat v bodech, k věcem, které se nevěnují larpu, ale přesto se jim článek věnuje, se pokusím být stručnější ;-).

    1) Galantnost jako urážka – Nad tímhle jsem přemýšlela dlouho, ale když já prostě nevím, čím by mě mělo otevření dvěří urazit. Sama totiž zcela běžně přátelům, kolegům a vlastně celkem komukoliv nezávosle na pohlaví také otevřu nebo podržím dveře každou chvíli a nikdy mě nenapadlo, že bych jim tim dávala najevo nadřazenost – prostě mi přišlo hloupé jim ty dveře pustit do obličeje… A vlastně bych proti sexistickému podtextu galantního chování radši bojovala tak, že se i já budu vůči mužům chovat galantně a všichni si navzájem budeme dělat drobná hezká gesta a děkovat si za ně, než tak, že bych ta drobná gesta zakazovala a lidem, co je dělají, nadávala… jedno totiž vede k tomu, že mezi námi bude dobrá nálada a druhé k tomu, že jsou na sebe lidi naštvaní… Tedy za mě, pokud se cítím nekomfortně s tím, že mi někdo projevuje laskavost, tak mu jí projevím taky a „srovnám score„ abych se nekomfortně cítit nemusela ;-).

    2) Nedostatek LGBTQIA témat v larpech vidím ve skutečnosti v tom, co už řekli někteří přede mnou – v nedostatku LGBTQIA organizátorů. Protože pokud něčemu nerozumím, nezpracovávám to, neuměla bych to. Je to asi tak jako kdybych se pokusila sestrojit vesmírnou družici, ač o fyzice nic nevím – nedopadlo by to dobře. Tedy je dobré o tom začít mluvit a otevřít to jako téma, ale trochu se bojím, že dokud někdo, pro koho je LGBTQIA skutečně zažitá zkušenost nerozhodne nejen o tom diskutovat, ale i nějakou hru zorganizovat a dát nám, teoretikům, které to zajímá, ale vlastně to jako neumíme, možnost se od něj něco naučit, tak se to nezmění. A ostatně z mé zkušenosti většina larpových organizátorů se stala organizátory, protože chtěli hrát nějaké larpy, které nikdo jiný nezorganizoval, tak si je museli udělat sami. Pojď mezi nás, když tu hru zorganizuješ, tak si ji sice nezahraješ, ale třeba to inspiruje další a posune larp zase o krok dál a další hry s tím budou pracovat lépe.

    3) Neochota a odpor k transgenderu – já si vážně myslím, že je to spíš nepochopení a částečně taky strach to téma pojmout. Ono totiž být larpovým organizátorem bývá trochu nevděčné. Investuješ svůj čas, peníze a energii do toho, abys zpracoval nějaké téma, o kterém něco víš a nějak ho chceš pojmout. Odměnou ti je poplácání po zádech o hráčů, nic víc, pokud vím, organizátoři her v čechách za svou práci nemají. Pokud ale zvolíš téma, ve kterém si nejsi úplně jist v kramflecích nebo tvůj způsob pojetí bude zkreslující (což si udělala sice nezáměrně a nevědomně, ale to tě neomlouvá, že jo), tak riskuje, že za hromadu své práce dostaneš jen kritiku a to mnohdy dost nevybíravou. A zadarmo dělám věci, které chci dělat a dostávám za ně jinou formu satisfakce, než peníze, což je něco, co je zpracováváním tématu, které neznám, poněkud výrazně ohroženo…
    Osobně otevřeně přiznávám, že bych se do larpu s tématem lesbických a homosexuálních vztahů nepustila z pouhého strachu, že o tom tématu dost nevím, nemám s ním odžitou zkušenost a je příliš vysoké riziko, že to udělám blbě a budu za to vypískána. A to pro mě má můj volný čas vyšší hodnotu.
    Čímž jsem zpět u toho, že je podle mě potřeba, aby se tomu tématu věnoval a zpracovával ho někdo, kdo s tím má žitou zkušenost a kdo má motivaci se tomu věnovat, protože ho to pálí. Požadovat po ostatních, aby do toho investovali víc než on sám (a narozdíl od něj tu hru zorganizovali), je trochu divné, ne?

    4) Problematika toho, co je špatně se ženskými postavami, je z mého úhlu pohledu věc opět dlouhodobě propíraná. A osobně zde opět nevidím žádné jiné východisko, než aby se ty ženy, kterým chybí role, které by chtěly hrát, vrhly do organizování a psaní takových rolí. A ono se to i děje. Za posledních 10 let se škála ženských rolí značně rozšířila, mimo jiné i proto, že se do organizace pustilo více žen. To, jaké se píší role, je v současné době ovlivněno tím, jaké role přijdou zajímavé těm, co je píší. Co se tak pamatuju, dřív mnoho her nepočítalo ani s tím, že by ženy mohly mít nějaký herní obsah v podobě třeba těch vztahových zápletek a až práce žen, které chtěly takové hry hrát a začaly takové hry psát, vedla k tomu, že dnes je to již skoro standard na mnoha hrách. Je-li třeba někam dál posunout škálu postav, opět se to stane až ve chvíli, kdy se do psaní vrhnou noví lide – ti, kteří chtějí hrát něco, co jim není nabídnuto.

    5) Sama jsem se jako organizátor s genderovou tématikou v kontextu larpu setkala především u Dance Macabre, kde máme jasný binární systém přihlašování také. Ač sama, jako tanečnice, se učím jak roli leadera tak followera a tedy tančím jak se ženami tak a muži (ve všech možných variantách kombinací), tak jsem s to akceptovat, že pro mnohé lidi není komfortní představa tančit v těsném kontaktním objetí s osobou stejného pohlaví. A přijde mi neadekvátní (a kontraproduktivní) je k tomu nutit. Myslím, že je jim jedno, že to dělají ostatní a nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo nějak omlacoval o hlavu, že jsem tančila v roli leadera s jinou ženou (nebo v roli leadera, s mužem, který tančil jako follower). To mi pro projevení mé svobody a preference, po pravdě, stačí. Ale nutit se mnou tančit někoho, pro koho je ta představa nekomfortní, nechci – zcela nezávisle na tom, zda je to muž nebo žena a zda se mnou nechce tančit kvůli mému pohlaví, vzhledu, věku, pachu nebo názorům. Nepřijde mi totiž správné někoho k něčemu nutit – to pak zase omezuju jeho svobodu volby.
    U DM se pak vyskytl problém, jak bychom řešili crossgender přesně ve vztahu k těmhle situacím. Game design je postaven na tom, že se páry hodně střídají, takže pokud by někdo hrál v crossgenderové roli, tak nestačí, aby s tím byl v pohodě pouze jeho parner, ale musí s tím být v pohodě všichni ostatní. A to je těžké v otevřeném přihlašování zajistit. Takže pokud za mnou přijde skupina lidí s tím, že si to chtějí zahrát a jsou všichni ve shodě s tím, že se gender nebude rozlišovat, pak se můžeme domluvit, ale jako základní nastavení to nikomu vnucovat nechci.
    A to ve skutečnosti narušujeme na DM stereotypy i tak, protože součástí workshopů je jak výměna rolí (leadri se učí follow a followeři se učí lead), tak povinnost mít alespoň jeden herní (a ve hře v tanci vyjádřený) vztah s osobou stejného pohlaví. Z mého úhlul pohledu malé krůčky k tomu, aby si to lidi zkusili alespoň nějak.

    6) Svěží vítr – Už nějaký ten pátek nosím v hlavě nápad na larp vyloženě zaměřený na genderovou problematiku. Chodím s ním všude možně po všech akcích, hospodách, larpových chatách a tak dále, a povídám o něm doufajíc, že se najde někdo, kdo řekne: „Hej, tohle téma mě taky zajímá, pojďme to zorganizovat„. Zatím jsem slyšela jen „když to uděláš, zahraju si„, ale já to sama neudělám. Tedy uzavřu to konkrétní nabídkou – pojď přestat čekat na hru, která by Ti nabídla, co hledáš, pojď ji vytvořit!
    Osobně si myslím, že k tomu, aby byly larpy více LGBTQIA friendly, je potřeba více LGBTQIA organizátorů. Začít dělat larp, když to člověk nikdy dřív nedělal není jednoduché, to chápu. Ale tak já umím dělat larpy, Ty máš vhled do LGBTQIA problematiky, když to dáme dohromady, mohl by být fajn výsledek, hm?
    Takže nabízím možnost spolupráce a podílení se na tvorbě larpu s genderovou problematikou. Pokud tě to zajímá, ozvi se.
    A po pravdě, myslím si, že nejsem jediný organizátor, který klidně přijme nabídku pomoci a spolupráce na zpracování téhle tématiky do larpu, ostatně komentáře výše to i naznačují. Takže doufám, že i pokud se neozveš mě, tak se do nějakého larpu vrhneš a pomůžeš posunout larp v ČR dál.

  14. POZNÁMKA K LARPU A INKLUZI
    Myslím si, že larp není inkluzivní médium a subkultura není inkluzivní společenství. A proto je možné podobně psát o minoritách, sociálně slabých, hendikepovaných, dětech, ale také o lidech, co hrají larp poprvé. Jasně, náš postoj zpravidla je, že jsme přece tolerantní, takže nikdo nebude mít nic proti takovým lidem na larpu, často s dovětkem „ale ne na mojem dvorku“. Jasně, v porovnání s běžnou českou populací jsme opravdu tolerantnější. To ale není dáno tím, že hrajeme larpy, ale tím, že v celkovém pohledu jsme častěji vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé z měst.
    A samozřejmě, larp, stejně jako film nebo divadlo nebo hudba umožňuje být inkluzivní a také se tak v některých případech děje. Není to mainstream, ale je možné se soustředit a udělat larp, který bude friendly k nováčkům, sexuálním minoritám, mohou si zahrát hendikepovaní lidé, mohou tam přijet děti. Myslím, že v minulosti dokázal být inkluzivní pro dvě skupiny lidí: pro ty, kteří neumí nebo nechtějí bouchat mečem a studovat komplikované pravidlové systémy a pro ženy. Obojí ale bylo důležitým impulzem k tomu psát předpřipravené postavy, které vedly mimo jiné k genderové binaritě. Kromě komorních larpů je takových her za posledních osm let zhruba třicet. Stovky her fungují stejně jako dřív, takže možnost nastavit si vlastní linku „tam je“ (ale není aktivně podporována).

    POZNÁMKA Z POHLEDU DESIGNÉRA
    První pohled vidím v tvorbě zápletek. Využívám principy, které jsem zažil, viděl na jiných hrách nebo v jiných médiích (filmu, knihách). Jsou témata, která jsou velmi běžná (láska, zrada) a dostanou se do všech her nezávisle na jejich hlavnímu záměru. Pak jsou témata, ze kterých lze udělat hlavní osu nebo je jinak do hry zahrnout, ale musím se velmi soustředit (tradice vs. modernita, do značné míry náboženství) a pak jsou témata, kde nemáme z jaké tradice brát.
    Proto je taky dobré skládat různé organizační týmy. Je ale fakt, že třeba žen, které by chtěly dělat designérskou práci, je výrazně méně než mužů. A to i v mé sociální bublině, kde je ženských a mužských rolí v hrách zhruba stejně. A tato situace samozřejmě lze vztáhnout i na další skupiny. Řešíme, jestli si vůbec larp může dovolit nějakým způsobem „vzdělávat“ své hráče a podsouvat jim aktivně názory. Jsme pořád daleko od toho přemýšlet nad relativně detailními problémy, pokud je někdo, kdy hry tvoří, do své práce nepřenese.
    Za třetí: Když jsme dělali Kmeny, rozhodli jsme se využít toho, že nejsme zatížení očekáváním mužských a ženských rolí. Řadu archetypů jsme přiřadili druhému pohlaví, docela hodně zápletek bylo nejdřív vymyšleno a pak jsme prohodili stereotypní genderové role v nich. Umožnili jsme (a tady je zjevné, že jsme to nedokázali dotáhnout) hráčům různé formy soužití daleko za rámec monogamního svazku vystavěného na základě emoční vazby. Pojetí linek jsme udělali poměrně volné, snažili jsme se popisovat události a potlačit popis motivací a interpretací (tam kde to šlo).
    Přijde mi, že odezva byla v podstatě nulová. Je možné, že to přehlušily jiné aspekty larpu, je možné, že to je správně, protože to působí přirozeně. Já si myslím, že nejpravděpodobnější je, že to hráči prostě ignorovali, protože jim to jinak příliš komplikuje jejich vžití do postavy. A z toho plyne, že by larp musel tato témata akcentovat jako klíčová, aby s nimi hráči začali pracovat. To ale vždy bude jen u malé části larpů, protože témat je hodně.

    BOREC NA KONEC: HEJT K TVOJÍ IMERZI
    Častou námitkou proti crossgenderovému hraní rolí je, že ruší imerzi. Tak jenom chci říct, že imerze má spoustu druhů (takže ten pojem používáš úplně náhodně) a že mě teda ruší mnohem víc, když někdo přijde na komorák smradlavej. Víc naruší moji imerzi, když mým velitelem a autoritou na hře bude člověk bez schopnosti cokoliv rozhodnout a s nulovým charismatem.
    Ale vnímám, že larpy jsou od toho, abychom si zkoušeli nové situace a role, učili se z nich a bavilo nás to. A tak je argument, že někdo bude rušit moji imerzi je prostě mimo. Jasně, zhodnotím svoje možnosti a na nějaké role se budu připravovat výrazně intenzivněji a udělám všechno proto, abych v nich byl věrohodný. Ale já asi nikdy nebudu válečná mašina se stejnou bravurou jako moji dobří kamarádi. Přesto si na ni chci někdy hrát. Nechci hrát donekonečna tři archetypy, protože „mi sedí“. Nechci hrát sociologa, protože přece vím jak na to, když to dělám. A jestli mám dokládat svůj životopis, abych mohl hrát vůdčí role, asi rozesmutním řadu dalších uchazečů. Takže bych chtěl všechny skromně v požádat, ať se soustředí hlavně na to, aby svoji roli zvládli oni sami a pomohli mi zažít věci, kvůli kterým si jdu hrát. A já se za to budu snažit, abyses ty cítil ve své roli co nejlíp a mohl si hrát na něco, co ve skutečnosti nejsi. Dik.

  15. Podepisuju, skvěle napsané!

  16. Od Anonymus,
  17. Nechápu proč tohle vůbec někdo rozebírá, na našich larpech se tohle naprosto neřeší, každý dělá to co mu vyhovuje a tak to má být. Ten článek mi dost připomíná ty debaty ohledně homo… je mi naprosto ukradený jestli je někdo homo, když se chová slušně a je dobrý člověk. Takový člověk potom nemá zapotřebí vykřikovat do světa, že on je homo. Upřímně je mi jedno co si kdo strká do zadnice, je to každého soukromá věc. Je ale nad slunce jasné že ten kdo má potřebu o tom informovat své široké okolí a neustále to vyřvávat, má problém, duševní.

Zanechte komentář