Komentáře k: Turku Manifesto (2. časť)

Od: Dogfood

Dogfood — Thu, 21 Aug 2008 14:36:53 +0000

Áno, v článku „Larp Manifesting“ Pohjola práve hovorí o tom, prečo je Turku Manifesto písané tak, ako je. Manifest totiž nemá odzrkadľovať skutočnosť, ale ponúknuť ucelený pohľad na jednu konkrétnu stranu problematiky. V tomto prípade imerzionizmus a simuláciu. Čiže Turku zámerne hovorí práve o tých ideáloch a extrémoch, aby si z toho každý vybral, čo potrebuje.
A áno, forma je volená tak, aby nasrala čo najviac ľudí. Je to kvôli tomu, aby sa rozprúdilo čo najviac debát. Bohužiaľ v našich končinách sa ľudia málokedy identifikujú podľa trojuholníkového modelu, takže ľudia, ktorí by sa mali cítiť urazení, nevedia, že by sa tak mali cítiť. Preto myšlienky akosi strácajú údernosť.
Každopádne z môjho pohľadu cesta vedie práve týmto smerom. Podľa mňa každý ide na larp s tým, že sa chce zabaviť prípadne niečo prežiť. Nie že chce zabávať ostatných, primárne ide na larp každý hráč pre svoje vlastné záujmy. Myšlienka, že každý hrá pre ostatných a všetci z toho máme zážitok je krásna ale nefunguje až tak dobre, ako keď sa pripraví zážitok pre každého osobitne (hovorím o všetkých druhoch zážitku, či už fyzických alebo intelektuálnych a hlavne tým myslím zážitky v roli). A keďže hlavnou devízou larpu je práve zážitok, mal by byť podporovaný čo najviac. To sa dá veľmi dobre cez rôzne techniky imerzionizmu.
K sľubu, samozrejme je to ideál a v realite treba rátať s rôznymi vecami, akože možno mi organizátor predsalen nepovedal všetko, čo potrebujem vedieť. Sľub ale vymedzuje postavenie hráča v larpe, ktorý je dielom organizátora. Na mnohých larpoch sa totiž stáva, že hráči (keďže sú často prezentovaní tiež ako tvorcovia larpu ) si zmyslia, že by bolo zábavnejšie, keby nekonali podľa role. Takto môžu celý larp poslať niekam do suterénu. Sľub teda hovorí o tom, čo by mal hráč robiť, aby udržal larp na úrovni, ktorú nastavil organizátor. Ak aj napriek tomu bude larp zlý, je to chyba organizátora (s čím by mal rátať už pri designe hry).

Od: Zappo

Zappo — Thu, 21 Aug 2008 11:40:07 +0000

Já osobně mám dojem, že autor záměrně přehání a míří na úplné extrémy. Zejména formou, která je volená (hlavně v první části) aby nasrala co nejvíc lidí. Pruda, ale nějak mi nepřijde, že by měla nějaký důvod a cíl. Ale nechť aspoň to není suchý.
Celkově z toho mám fakt rozporuplný dojmy – když píše o larpu obecně, o jeho umělecké rovině, o nových metodách o tom, co je všechno špatně, tak to chápu jako názor, ale je mi to natolik cizí, že mě to ani neštve:)
Naopak závěrečný „slib cudnosti“ je v mnoha bodech zajímavý – a v ideálním světě mi blízký.
Ano, důvěřovat organizátorovi, že vím vše co mám vědět a že hra počítá s mým chováním v roli tak, že když ho dodržím, tak hře pomůžu a neuškodím – to je krásný ideál.
Můj dojem je, že se tomu dá, jako každému ideálu blížit, ale ne dosáhnout.Proto i v tomhle bodě mi to vyznívá propagačně, ale hluše.
Celkově zajímavý článek se spoustou utříděných myšlenek, byť většina byla pro mě přínosná asi jako zjištění, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne. Tedy „tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede!“

Od: Jezevec

Jezevec — Tue, 19 Aug 2008 21:50:47 +0000

Chceš tím říci, že když by jsi na celodenním larpu hrál týpka, který je přivázaný ke stromu a může maximálně tak dramaticky huhlat, když jednou za hodinu projde kolem hlídka, že by jsi byl spokojený, protože by jsi byl v imerzi a udělal věrohodné ztvárnění pro sebe i ostatní?

To není rýpání, jen se ptám. Osobně se mi některé myšlenky líbí, ale jako celek to považuji za absurdní extrém. Což ostatně považuje i Pohjola.

Od: Fjertil

Fjertil — Tue, 19 Aug 2008 10:57:45 +0000

Pod tohle se klidně podepíšu:

František Špoutil