Komentáře k: Court of Moravia uvádí: Larpvíkend 6

Od: vratko

vratko — Wed, 09 Dec 2009 18:18:37 +0000

dik za nazory, porozmyslam, budem sa sem vraciat a to stale ked budem potrebovat vo veci druhy nazor.

Zatial mi vsak stale vychadza, to, ze hovorite, ze larp nie je schopny dosiahnut to aby emocie, zazitky boli naozaj hodnotne, realne, pouzitelne. POdla mna degradujete hru na nieco mimo realitu. Ja s tym nesuhlasim, Ked moze byt hra medviedat a levicat v prirode velmi prospesna a davat realne zaklady pre zivot, musi to dokazat aj larp ak hrou je. To je ale iba moja viera. Hranice su otazne. Vam opat dakujem za nazory, ktore ma posunu vpred. Dikes.

Od: Zappo

Zappo — Fri, 04 Dec 2009 10:23:22 +0000

Souhlas s Lischaiem – larp je pořád hra a k tomu patří to, že některé věci nejsou úplně reálné. Protože pokud někoho reálně pobodám nožem, svážu pouty a zavřu do sklepa, aby se na mě nepřišlo, tak asi nehraju larp, ale demonstruju duševně choré jednání.
Totéž si lze myslet o příkladu se znásilněním – nějak by mě asi nenapadlo v larpu, kde bych dostal instrukce znásilnit spoluhráčku, to skutečně provést. Protože argument „vždyť to byla jen hra“ by mi přišel dost slabej a na palici.
S tím souvisí i to, že některé věci bys do larpu prostě nepřenesl – a to i za předpokladu konceptu, že larpem bude to, že vystavíš lidi řízenému a připravenému zážitku, jinému než běžně zažívají, ale jinak plně reálnému.
Ale každopádně jsem přesvědčen, že jde o proud uvažování, který jde mimo – jedna věc je vytvoření iluze reality dostatečné k tomu, aby se člověk dokázal vžít do role a hry, druhá věc je, vytvořit jinou realitu, s reálnými dopady a následky.
Ale pokud si chce někdo užít reálný larp z drogového prostředí, určitě lze prostě přijít na známá místa, začít shánět drogy a potom dealery sledovat až k jejich dealerům, dělat si poznámky, pracovat na jejich odhalení a pak zkoušet uhýbat nožům a kulkám. V každém větším městě je možné s tímto začít hned teď. Stejně tak si může leckdo vyzkoušet reálny larp o rasové nesnášenlivosti a segregaci – projít se nějakou černou čtvrtí a ptát se obyvatel, jak se mají, je určitě dobrý základ. Reálný larp s válečnou tematikou je dnes jen otázkou nějaké letenky do vhodného konfliktu a sociální reálný larp s nechtěným dítětem a následky je možné si s trochou snahy taky zařídit v horizontu devíti, desíti měsíců…
Pak o tom klidně může takový průkopník napsat na larpy.cz – osobně bych sice čekal, že žádnou reportáž nedostaneme, protože tento odvážný průkopník bude mrtvý nebo řešít plínky, ale nejsem neomylný.

Od: Lischai

Lischai — Thu, 03 Dec 2009 07:32:17 +0000

vratko:
To, co ty označuješ „složkou reality“, je v naprosté většině her podivná, strašidelná zóna na hranici definice larpu. Je to jako hrát dřevárnu do první krve nebo – přetaženější příklad – v rámci hry na gangstery vykrádat skutečnou poštu.
Ano, nic ti nedá při hraní larpu reálnější pocit z romantické schůzky než když se do dívky skutečně zamiluješ a pak se s ní vyspíš, nic ti nedá tolik adrenalinu jako když někoho skutečně zmlátíš plaňkou z plotu, ale – to už jsme snad někde jinde. Doufám.
Je normální tendence stírat rozdíl mezi larpem a realitou ale je potřeba zdůraznit, že úplné setření je naprosto okrajový proud na hranici práva, etiky, duševního zdraví a samotného konceptu pojmu larp.

Od: Čiki

Čiki — Wed, 02 Dec 2009 23:37:55 +0000

Ale mluvíš o několika věcech zaráz. O tom, co shrnuje tvůj poslední odstavec taky často přemýšlím, ale myslím, že teoreticky uchopit (čili vyznačit ty hranice) je těžký, ba možná nemožný úkol.

Zcela jinou věcí je to, o čem píšeš před tím. Souhlasím s tím, že hráč, pokud se dobře vžije do své postavy, prožívá reálné emoce. Nemyslím, že se hráč vžije do postavy, spíš by se dalo říct, že postava se vžije do něj. Resp. postavu uzpůsobí během hry tak, aby ji vztáhnul ke své osobnosti, tomu, co bych chtěl prožívat a prožívá to skrze ni. To je ovšem jen kosmetický detail. To podstatné je, že herní realita larpu je vždy fikční. Intuitivně vnímáme, že některé larpy vnímáme jako reálnější spíše, než jiné. Je jasné, že jsme-li zavřeni v místnosti s dalšími superpadouchy a řešíme rébusy (viz. Zlouni), nepociťujeme to tak reálně, jako když řešíme vnitřní konflikty ve vážně míněných dramatech, které lépe odpovídají realitě, kterou známe (např. larp z prostředí rodinných konfliktů). Ale obojí stále zůstává „hraním na něco“. Rozdílná je hloubka emocí, které to v nás vyvolává.

Od: vratko

vratko — Wed, 02 Dec 2009 18:57:57 +0000

v podstate na zaklade kazdeho jedneho larpu, ktory som hral. Na kazdom, aj tom najnaivnejsom som zazil realny pocit vychadzajuci z realnej situacie – realneho rozpolozenia psychiky hraca. Ale to uz je fakt riadne defragmentovane.

Osobne som naozaj presvedceny ze realita moze byt hernym mechanizmom a teda aj pocit z nej a zaver realny – ak chces nazvi si to realisticky.

meluzina – dovolim si tvrdit, a mnoho hracov ma ukamenuje, ze ak si chces dobre zahrat a precitit postavu musis sa do nej vzit tak, ze nou budes a ergo sa uz nedokazes odosobnit. Avsak potom uz nehras teoreticky larp. Lebo v larpe musis ostat nad postavou.

Lepsie je snad ale priklad a pouzijem tvrdsi lebo asi iba tak dojde k pochopeniu toho co chcem povedat. Stelesnujes postavu studentky Anastazie a ides cez park a plnis svoju larpovu bojovu ulohu. Hrac Peter, stelesnuje nasilnika Surovca a dotycnu studentku ma za ulohu znasilnit. Neriesim system a upozornenia. V larpe bez pouzitia reality v nom k ziadnemu znasilneniu nedojde a bude to sprevadzane systemovymy dotykmi. V larpe s pritomnostou reality ako herneho mechanizmu k znasilneniu dojde a aj dopad bude realny. Mna trapi ta hranica, do ktorej larp dokaze zajst, lebo asi je kazdemu jasne ze znasilnenie je uz daleko za hranicou unosnosti. Je jasne ze suboj na sportove kordy je naopak v pohode, tak ako aj hadky, strategie, klamstvo. Kde je hranica do akej sa da v larpe pouzit realita, facka, pastny suboj, bozk? Ako by sa larp dokazal vysporiadat s zapocatou laskou…a pod. Ta hranica je podla mna nejasna. AKonahle bude jasnejsia, tak sa larpovy tvorca nebude bat ju dosiahnut, aplikovat a vytvorit naozaj dobry larp, s realnymi dopadmi. Zapoji mechanizmus reality. Nie nenazyvam to zazitkovou hrou. Snad tolko.

Od: Meluzina

Meluzina — Wed, 02 Dec 2009 17:58:24 +0000

Možno je len celá debata o uprataní si pojmov. Larp nemôže poskytnúť reálne zážitky zo situácií, z ktorých si berie príklad.
Reálne zážitky z reálnych udalostí poskytujú zážitkové hry, kde nehráš nikoho iného, ale si sám sebou a nepredstieraš situáciu postavy, ale prežívaš situácie ty sám. Reálne zážitky poskytujú adrenalínové športy, a mimochodom dokonca aj život. Larp už vo svojej definícií (nech už je akákoľvek) obsahuje vždy to, že je to HRA a ty si HRÁČ, ktorý sa HRÁ. A to už samé o sebe determinuje, kam larp môže zájsť. Čo mimochodom nevylučuje to, že sa do hry nedá vžiť. Psychológovia by k tomu asi povedali svoje :)
To, o čom rozpráva Vratko je podľa mňa zážitková hra, alebo možno nejaký prienik larpu a niečoho iného. Pretože larp ako taký, už proste zo svojej podstaty nemá nahrádzať realitu.

Od: Dogfood

Dogfood — Wed, 02 Dec 2009 12:36:09 +0000

Môžem sa spýtať Vratko, na základe ktorých larpov toto usudzuješ?
A k tej realite, larp (a vlastne akékoľvek iné médium) dokáže poskytnúť realistické, uveriteľné pocity, ale nie reálne. Ale to sa už ťaháme za slovíčka. Totiž podľa mňa len realita dokáže poskytnúť reálne pocity a zážitky. Preto pozeráme filmy, čítame knihy a hráme larpy. Aby sme zažili to, čo v realite nemôžeme.

Od: vratko

vratko — Thu, 12 Nov 2009 16:44:04 +0000

ad dogfood -> ano je skoda ze je to takto skryte. Prvotne som mal v plane zacat so seriou clankou ale prvy mi nepresiel (asi som neoslovil, plne chapem) tak nahravam diskusie tam kde to aspon nejako ide. Prepac, ze je to tak skryte, suhlasim ze je to skoda ;o)

Problemom sa asi javi, ze zazitok z larpu podla mna moze byt rovny realnemu zazitku. V princpe plati uz opakovane, iba teoreticky larp skonci v realite, staci ale realitu pouzit ako herny mechanizmus v larpe (tak ako erotiku, boj, intrigy) a je to larp. Toto je uz ale na naozaj dlhsiu a hlbsiu debatu.

DOKAZE VYVOLAT, OMYL ZE NEDOKAZE, ja od larpu nic ine nechcem ako skutocne pocity. Vagne nahrazky, si moze kazdy nechat a chodit okolo nich a hrat sa na larp. To nie je larp! Pre mna to nie je larp. Larp musi! mat cim oslovit aj v tejto oblasti lebo to je podla mna ta najdolezitejsia uloha kazdej hry.
Ak hra nedokaze vyvolat ozajstne pocity, bud sa o ne org nepokusil, alebo pri tom zlyhal. Otazkou je iba hranica po ktoru to dokaze…a ta ma velmi zaujima. A po ktoru hranicu je to ochotna spolocnost akceptovat.

ad veronika -> vdaka za pochopenie aspon jedneho momentu mojej snahy. Len rozsirim, vratkovi vadi, ze orgovia sa zameriavaju na minoritnu silu larpu (vs. spolocnost) a robia z neho uz spomenuty napriklad film. Aj to vacsinou vagny a zbagatelizovany a poskvrneny lenivostou, kratkostou casu a malymi skusenostami orga. Bohuzial take su moje skusenosti. A to ma najviac stve, ze oblast larpu, praca s realnymi zazitkami v hre nikto (vo vseobecnosti) nepresadzuje. Toto je podla mna hlavny nastroj momentum pre ktorukolvek hru, ktora ma oslovit verejnost, cloveka. Hranie sa na nieco co nie ste bez toho aby Vam to nieco dalo do zivota oslovi iba nas geekov, larp ma ale na omnoho viacej. Omnoho viac.

Od: Veronika Sládková

Veronika Sládková — Tue, 10 Nov 2009 00:05:02 +0000

Vím, co Vratko myslí. Vratkovi vadí, že se hrají hry, které svoje vlastní téma budou s největší pravděpodobností bagatelizovat. Myslím, že to, jak moc tohle člověku vadí, záleží na osobních preferencích (radost z dramatického příběhu versus realistická reprezentace tématu).

Od: Dogfood

Dogfood — Mon, 09 Nov 2009 12:26:14 +0000

Wau, tuto diskusiu som objavil az teraz, inak by som sa zapojil skorej. Kazdopadne k tomu, ze zazitky z larpu nebudu rovnake ako zazitky z reality nie je velmi co dodat. Samozrejme, ze nebudu, pretoze to nie je realita.
A prave o to ide, nikto od larpu neocakava skutocne pocity. Pretoze to larp nedoakze vyvolat. Dokaze vyvolat pocity spojene s hanim FIKTIVNEJ postavy vo FIKTIVNOM svete a to je cele. To nakolko su tieto zazitky pouzitelne v praxi je kazdeho osobna vec.
Kazdopadne Vratko, videl som filmy, pri ktorych som sa vzil do hlavnej postavy ovela viac, ako pri vsetkych larpoch, ktore som hral. Filmy totiz tiez (ostatne ako kazde dramaticke dielo) mozu pracovat s podvedomim a psychikou divaka. Ale tiez nikto nehovori, ze vie, ake tot bolo vo Warsavskom ghette len preto, ze videl Pianistu. Lischai to povedal velmi presne, ze takato hra/film/inscenacia si z reality berie prvky, ktore su pre jej pribeh dolezite. A nie je na tom vobec nic zle. Ostatne tak isto ako nie je nic zle na tom, ze teba takato hra neoslovuje.