Co mi však přijde, že Juhana naprosto nepodporuje je jakékoliv směrování děje v průběhu hry. Osobně nesnáším přímočarý styl směrování děje (railroading), ale právě pro strhující děj je to jeden z nejbezpečnějších postupů. Ovšem Juhana je odsuzuje úplně stejně jako jakolikoliv jinou snahu o řízení děje z nastavení hry a v posledním odstavci jasně říká, že důležitý je pouze prožitek a ten nenastává z prožitku děje, ale z osobního prožitku hráče.

Možná to není tak úplně zřejmé z tohoto článku, ale vzhledem k tomu, že jsem od Juhany četl více takovýchto statí a na poslední Solmukohtě z rozhovoru s ním vyrozumněl, že jako nejsilnější larp, který kdy hrál, považuje Luminescence (2004, Pohjola), tak si troufnu tvrdit, že skutečně mu nejde o příběh a ani o řízený děj. I přes úpornou snahu se mi nepodařilo vygooglit žádný relevantní link, takže to popíšu jen jako larp bez jakéhokoliv směřování děje, naprosto volnou formu, kterou hráli hráči nazí (ve spodním prádle) v jedné místnosti plné zrní. Fluorescenční světlo a meditační hudba dokreslovali prožitek spojený převážně s převalováním v zrní. Takže na základě těchto doplňujících informací se opravdu domnívám, že sice ty i já máme stejné pocity z toho, že je strhnující děj pro larp dobrý, ale Juhana je prostě jinde.