Přihlásit se | Registrace

Dobrý hráč

V rámci konference Odraz 20 10 proběhla i diskuze, v níž jsme se pokusili odpovědět na otázku, kdo je to „dobrý„ hráč. Během dvou hodin jsme shromáždili celou řadu zajímavých podnětů, které podle zúčastněných mají vliv na kvalitu hráčského výkonu a tím pádem i na celý larp. Tyto bezpochyby inspirující postřehy nyní dáváme k dispozici i těm z vás, co se dílny na Odrazu neúčastnili.

Každý larp je tvořen organizátory a hráči. Každý organizátor chce na své hře mít ty nejlepší hráče, kteří dokáží larp dovést k dokonalosti a převést ho do reality co možná nejlépe. Při hře a po hře nejednou slýcháme žehrání na hráče, kteří tuhle či onde něco zvrtali či prostě zkazili organizátorův záměr a hru.

Nakolik je organizátorovo nadávání na hráče oprávněné a nakolik je alibismem? Kdo je tedy ten vyhledávaný dobrý hráč? Liší se požadavky na něj z pohledu organizátora či spoluhráče? Skutečnost, že existují dobří a špatní hráči, není pro všechny samozřejmá. Organizátoři mohou vložit velkou část zodpovědnosti za úspěch larpu na hráče. Na druhou stranu také mohou vycházet z předpokladu, že jejich hra je vytvořena tak, aby nezáleželo na kvalitách hráče.

V naší diskuzi jsme se zaměřili na několik otázek ohledně toho, jak vnímáme sebe nebo druhé v rámci hry, ať už mluvíme z pozice spoluhráče nebo organizátora.

Charakteristiky dobrého hráče

Vzniklo poměrně rozsáhlé kompendium vlastností a kvalit, které jsou u hráče vítány a podporovány. Ač jde o určitou ideální představu, nejedná se o nesplnitelné požadavky.

Takový dobrý hráč je spolehlivý, zodpovědný, nesobecký, samostatný, přijede na hru. Zapojuje ostatní hráče. Drží se mantinelů, které stanovili organizátoři. Umí obohatit hru a díky němu si hru užijí i ostatní. Má o hru zájem už od začátku. Pomáhá méně zkušeným hráčům vplynout do hry. Svoji roli si promyslí a snaží se ji zahrát co nejlépe – ale hraje pro druhé, ne pouze pro sebe. Ve své roli se dokáže udržet. Přesto s rolí nesplývá a je schopen z ní také vystoupit. Baví se hrou. Nehraje proti organizátorům. Nepoužívá „neherně“. Je přizpůsobivý, je schopen naslouchat a dokáže vnímat celek hry. Ví, co od hry chce, trefuje se do jejího nastavení a vnáší do ní něco osobitého.

Velmi často se opakovaly výzvy ke kvalitnímu hraní role a ke hře směřované na ostatní: Dobrý hráč je často charakterizován jako ten, kdo podporuje příběh a celek larpu, vytváří zajímavé herní situace a vtahuje ostatní do děje.

Jak může hráč zlepšit kvalitu hry?

Pokud se vyskytneme na hře jako hráči, můžeme svým přístupem zlepšit její kvalitu. Toto jsou možnosti, jak to provést:

Dobře volit hry a nebát se být sebekritický. Aktivně přistupovat k roli a zodpovědně se na ni připravit. Mít respekt k práci organizátora. Poskytovat konstruktivní kritiku před hrou (a také během hry). Zvážit výběr spoluhráčů (kvůli kombinování skupin). Projevit samostatnost a zodpovědnost v průběhu hry – vůči organizátorovi i vůči spoluhráčům. Mít dramatický nadhled neboli cit pro celek a pro příběh. Nepřerušovat zbytečně hru a nevystupovat z role. Poskytnout po hře zpětnou vazbu a sdělit uznání organizátorovi.

Rozvoj dobrého hráče

V druhé fázi diskuze jsme se zaměřili na tři prvky, které charakterizují dobrého hráče, a pokusili se stanovit, jak je rozvíjet. Jako dosti problematický bod se nám jevil zodpovědný přístup ke hře. Způsoby, jak ho podpořit, nicméně existují, například nevratný dopředu zaplacený poplatek, sankce při nedodržení (zamítnout přístup na další hry), zodpovědnost i ze strany organizátora a poděkování organizátora hráčům, posílení jejich motivace zůstat zodpovědnými i příště.

Držení se role je další často zmiňovaný faktor. Podporuje ho například jasně vymezená herní doba, a to včetně začátku, kdy se nabízí prostor pro vstupní scénu nebo workshop, či minimum rušivých vlivů v okolí.

Velmi kladně hodnocená vlastnost hráče je schopnost hrát ven, pro ostatní. Organizátor může tento rys podpořit vhodně volenými CPčky, které přinášejí do hry žádoucí impulsy, také příhodně napsanými rolemi a jejich rozložením ve hře i poskytnutím rad pro napsání postavy pro hru. Celkově se dá mnohé zachránit dostatečnou komunikací mezi hráčem a organizátorem a ujasněním preferencí a očekávání.

Hráč může ostatní podpořit zpětnou vazbou, vhodnými radami a případnou kritikou. Pokud někdo během hry vystoupí z role a vytvoří neherní situaci, může ho spoluhráč (a také by tak měl učinit) vrátit k hernímu tématu například navozením správného rozhovoru. Pokud je k tomu možnost, dá hráč rozhodovací pravomoce i ostatním, když na to jejich role má přirozený nárok (například pokud jde o nějakou otázku magického výzkumu, obrátit se s ní na postavu mága), nejen se snažit výsledku dosáhnout sám. V neposlední řadě si hráč může hru viditelně užívat a motivovat tak i ostatní. Vždy by pak měl jít příkladem.

Jak z diskuze vyplynulo, hráči ovlivňují zážitek ze hry a často i přípravy před hrou více než ze dvou třetin. Není nutné s tímto závěrem souhlasit, existuje i celá řada jiných faktorů, ale je nepopiratelné, že dodržením několika pravidel je v naší moci zkvalitnit jak samotnou hru, tak i náš prožitek a celkovou spokojenost. Je jen na nás, zdali se tímto směrem budeme chtít vydat.

7 komentářů k příspěvku “Dobrý hráč”

  1. Mam pocit, ze drama hrac je vsade mozne vystavovany na piedestal, ako to najlepsie a najdokonalejsie na svete. Ale nemozem s tym suhlasit. Nemozem tvrdit, ze kvalitny drama hrac je lepsi alebo horsi ako iny kvalitny hrac (gamer, imerzionista). Podla mna cast tohto clanku vystihla akesi vseobecne predpoklady kvalitneho hraca („spolehlivý, zodpovědný, samostatný, přijede na hru„). Ten zvysok („ale hraje pro druhé, ne pouze pro sebe/přesto s rolí nesplývá/schopnost hrát ven„) vo mne akurat vyvolava chut zacat mavat vytlackom Turku Manifesto.

    Som si isty, ze kvalitny hrac, ktory by splnil vsetky tieto poziadavky, dokaze vylepsit hru a spravit z nej dokonaly zazitok. Ale nesmie sa to generalizovat. Tato zodpovednost by nemala byt vzdy na pleciach hracov. Chcem larpy, ktore budu patrit organizatorovi a ten nebude svoju zodpovednost prenasat na hracov. Ti by totiz v skutocnosti nemali mat vzdy za povinnost posuvat dej dopredu. Najma nie v klasickych larpoch, ktore skratka nie su dost transparentne a hrac tak casto nemoze mat ani zdanie, kam by sa mal pribeh posuvat. Cize pokial hrac neprisiel na moj zamer a ukoncil hru predcasne, pretoze tajny dokument pouzil inak, ako ja som si predstavoval, je to moja chyba. Ked sa pribeh zasekne, lebo nie je co riesit, nie je to chyba hracov, ktori „neposuvaju dej dopredu„

    Myslim, ze je viac druhov hracov a urcite viac druhov kvalitnych hracov. Kazdy je dobry v niecom inom. Tak isto ako mame viac druhov larpov. Kazdy kvalitny hrac je dobry v niecom inom a hodi sa k inej hre. Preto by som navrhol posudzovat kvalitu hracov individualne. „Tento hrac je dobry v tomto/ vie dobre zahrat toto/ hodi sa na tamto„.

    Poznam kopec hracov, ktori kriteria z tohto clanku nesplnaju ani spolovice a aj tak su skveli v tom co robia. Casto lepsi, ako ktorykolvek, ktory by toto tu vsetko splnal.
    Takze bratia imerzionisti, nenechajte sa zastrasit prazdnou pretvarkou dramatistov TURKUIST ROLE-PLAYERS OF THE WORLD, UNITE! ;)

  2. larp je o zazitku. Koniec. Hociaky ukon, hoci aj chybny, nesplnajuci definicie z clanku, ktory rozputa emocie a zazitky, obohati larp v jeho danych mantineloch. Teorie o dobrom hracovi su podla mna zbytocne, skor sa je potrebne orientovat na to ako chytit rybu na hacik.

    Dogfood- nemavaj tu papierami!!!

  3. Já myslím, že ten článek berete moc doslova a vymezujete se něčím, co vlastně ten článek říká. Když totiž budete číst význam toho, že hráč svým přístupem bude hru zlepšovat (tj. bude se na ní bavit, vkládat do ní energii, nebude ji kazit (ať již úmyslně či nikoliv) tak, že tím vlastně zvyšuje vlastní zážikek a především zážitky ostatních, pak není třebas se tu ohánět manifesty a dogmaty.

    Není to o tom, že hráč musí mít dramatický přístup – ve skutečnosti někdo, kdo hru opravdu prožívá působí věrohodněji, než někdo, kdo se snaží hrát, ale vlastně to na něm jde poznat. Jen obvykle je imerzivní hraní v terminologii synonymem pro „hru pro sebe„ (tj. okolí nepozná, co se ve mě děje a tudíž je má hra pro něj matoucí a jakkoliv nepřínosná / snižuje zážitek ostatních), což je ve zjedodušené formě těžší vysvětlovat, než říci „hraje pro ostatní„.

  4. ved hovorim nech nemava papiermi ;o)

    jezevec – potom z toho ale co pises je zrejme, ze rozoberat terminologicky co je dobry hrac je zbytocne. Skor by ma oslovila debata ako pisem – ako chytit rybu a ostatne ryby na hacik. Oni to potom zacnu prezivat (co uz ma podla mna od hrania daleko) a zacnu pribehom zit a ho tvorit. Mozu dokonca spravit chybu, ist aj ptori „dobremu hracovi„z clanku a obohatit hru tak ze to bude lahodka.

  5. Mne vlastne islo len o to, ze clanok sa zda byt trosku jednostranne zamerany. Z pozicie hraca totiz existuju podla mna dva pristupy k tomu, aby hra bola skvela. Teda aby kazdy hrac odchadzal uplne nadseny. Su to extremy, takze hry su vacsinou tak nejak medzi a priklanaju sa k jednemu alebo druhemu. Jo a este v tomto porovnani samozrejme zanedbavam pristup organizatora.

    Prvym je hra pre ostatnych. Hram tak, aby ostatni odchadzali nadseni a spolieham sa na to, ze oni budu hrat tak isto. Teda prelinanim tychto snah potom vznikne super zazitok u vsetkych. Navyse vsetci sa podielame na tvorbe celej hry, co je cool. Nevyhodou je, ze moj zazitok zavisi od tych druhych. A ti druhi spravidla nemaju dost informacii o tom, co ja od hry ocakavam a co ma bavi. Takze nakoniec to moze dopadnut tak, ze vsetci sa budu bavit len ja nie.

    Druhym je hra pre seba. Hram tak, aby som sa bavil ja (a idealne neobmedzoval ostatnych hracov). Ja viem, co ma bavi a budem robit vsetko preto, aby som hral taku hru, aka sa mi paci. Vyhodou je, ze sa nemusim zaoberat nadbytocnymi vecami. Nevyhodou samozrejme je, ze je vacsia moznost, ze niekomu hru uplne skazim. Alebo ze ju skazim sebe (v takom pripade je to ale uz iba moja vina). No a samozrejme sa moze stat, ze nakoniec kazdy bude hrat uplne iny larp.

    Chcem tym povedat, ze si nemyslim, ze by jeden alebo druhy pristup bol horsi/lepsi. Ono je to tak nejak medzi. Vadi mi vsak, ze sa na hraca casto prenasaju zodpovednosti, ako staranie sa o novacikov. Suhlasim, ale az po hre. Pocas hry som radsej, ked sa hraci sustreduju na hru. Ak mam na hre novacikov, budem robit vsetko pre to, aby mohli hrat aj bez pomoci. Ak zlyham, moja chyba.

    Cize v zasade nie som proti tomu, co ten clanok hovori, ale nemozem suhlasit so vsetkym. Myslim, ze sa do vymedzenia dobreho hraca nedopatrenim dostali aj zbozne priania organizatorov.

    Vratko – nas mavacov nezastavis :P

  6. Jen dopřesním, že článek jen shromáždil výstup z jedné diskuze na jedné konferenci; účastnilo se tenkrát cca 30 lidí. Článek nechce říct nic sám o sobě, jen prezentuje a reflektuje to, co bylo řečeno na dané diskuzi. Kdyby se diskuze zúčastnilo více lidí chtějících zdůraznit „hru dovnitř„, článek by to také tak reflektoval.

  7. Je mi to jasne, ja som len chcel tak nejak nadviazat novou diskusiou na vystupy z predchadzajucej.

Zanechte komentář