Přihlásit se | Registrace

Pod vládou Architekta

Matrix"/

INCOMING MESSAGE:
Po týdnech bloudění jsem konečně pochopil, co je Matrix. Je to neuvěřitelné, že celý můj život byl jen sen. Ale teď jsem se z něj probudil a jsem svobodným člověkem. Děkuji. Tímto vzkazuji agentům: Už žádné vydírání a násilí! Budu bojovat za svět bez strojů…

ANSWER:
Udělal jste osudovou chybu, pane Sole. Zapomněl jste snad na svoji rodinu? Brzy vás kontaktujeme.

Doslov z Pardubického městského larpu Matrix, na motivy kultovního filmu.

Jak to začalo

Kybersvět, virtuální realita, život jen naoko. Tam, kde je skutečnost tvárná jako v nejmagičtějším světě, kde mraky plují podle náhodně vygenerovaných vzorů a kapky deště mohou čas od času zpomalit. Matrix.

Když jsme začali uvažovat o tom, jak Matrix bude vypadat, shodli jsme se na věrnosti jeho filmové předloze (hlavně pak Animatrixu), protože jsme věděli, že bude nejzásadněji ovlivňovat očekávání a představy hráčů. Na jednu stranu velká výhoda, protože představivost má usnadněnu svoji cestu, na druhou stranu určenost, která tak docela neumožňovala vstup do skutečné virtuální reality jako opony, skrze kterou můžeme nahlížet na provázky, které svět táhnou.

Pohled do herního světa

Matrix je svět, ve kterém běžně žijí neodpojení lidé a účelné programy. Vedle nich také exulanti, pozůstatky starších databází a pirátské softwary budující si své vlastní impérium a střežící svůj hexadecimální život.

O pořádek se starají Agenti, úředníci maskující se za výkonnou složku Interpolu, kteří jsou věrně naprogramováni ke službě Architektu, hlavnímu Tvůrci. Pořádek je zde narušován hackery – svévolnými odpojenými lidskými jedinci, kteří nerespektují pravidla a podrývají autoritu Systému. Snaží se o zablokování Agentů pomocí nejnovějšího modelu projektovaného programu Freeze, obchodují s exulanty a získávají nelegální triangulační Hardware či maskovací podprogramy, narušují bezpečnost a pokoušejí se nahackovat do struktury Matrixu tak, aby získali proti všem agentům Smithům výhodu.

Ve středu pozornosti

Jako organizátoři jsme se snažili na každý den předpřipravit setkání a scény, které každému hráči poskytnou aspoň jeden herní zážitek denně. Agenti tak cíleně vyhledávali podezřelé osoby, docházelo k předávkám zboží a k domlouvání schůzek, hlídané konvoje se s ostrahou přesouvaly po ulicích. Ačkoli ne všechny scény byly odehrány, samovolně se vytvářela celá řada jiných a děj se tak neustále posouval.

Město Pardubice umožnilo využít několik zajímavých mechanismů. Předně to byly telefonní budky coby místa odpojování hackerů ze systému. Lidé vytvořili mapu použitelných budek a když se později některé dostaly mimo provoz, okamžitě na to reagovali. Dalším prvkem bylo použití lokací jako míst určených k setkávání, nacházení informací a domlouvání schůzek. Toto zúžení města na deset míst umožnilo celkem efektivní stavění scén a pro malý počet hráčů se ukázalo jako nezbytné.

Hra také neřešila zásadním způsobem vybavení nebo peníze; všichni v systému měli kapacitu mozku (nebo hardwaru) a schopnosti umožňující jim „naprogramovat“ si, co chtějí (= co povolí organizátoři). Tato schopnost některých jedinců „upravovat“ svoje programové okolí byla omezena hratelností samotného larpu. Peníze byly nahrazeny informacemi. Pozoruhodné bylo sledovat, jak lidé pracovali s faktem, že fyzické věci jsou vlastně taky jen pouhé informace a že „mít“ balíček UX-36 znamená vládnout důležitými rovnicemi potřebnými pro stvoření té či oné programové úpravy.

A co ti, kteří neměli v základu programování dat, dealování paměťových čipů a čtení binárních a hexadecimálních zpráv? Nastavení konfliktu mezi všemi třemi zmíněnými skupinami umožnilo, že své místo získala i pistolnická ruská mafie a v několika přestřelkách se mohli zabavit i mnozí další.

Program kolaborující a spolupracující se všemi donášel informace, na koho mohl; Agenti se postupně odpoutávali z Architektova vlivu a jeden z nich nakonec skončil jako projekce hackera. Exulanti se chytali všech stébel a hledali zaručený způsob, jak přežít Reload. Mnozí se neklidně otáčeli na ulici, zdali za sebou nezahlédnou kravaťáka s brýlemi. V hospodách si vybírali kouty, ze kterých měli nejlepší výhled. Pořád se snažili mít něco, co se dá případně směnit za jejich život.

V poslední den se přes Pardubice převalila fialová stěna dělící všechno na jedničky a nuly. Nenažraný Virus, který byl spuštěn neopatrným Antivirem jednoho nejmenovaného francouzského koncernu, byl zastaven v tu nejposlednější chvíli, kdy mnoho programů i hackerů skončilo v jeho útrobách a panika donutila zbývající obyvatele spolupracovat na nepochopitelném apokalyptickém výjevu.

Stesky a chvála

Velkým problémem, se kterým jsme se setkali a snažili se jej překlenout, byl nezájem hráčů o hru. Na vině může být předešlá zkušenost s městskými larpy, která ne vždy byla lichotivá. Hráči zřejmě také nepřijeli kvůli nepříliš dobře zvládnuté reklamě, která nedokázala dostatečně zasáhnout populaci hráčů Pardubic a přilehlého okolí. Poslední možnou příčinou byla délka akce, která mohla odradit, ale kterou se podařilo naplnit; ovšem jak praxe ukázala, kdo si zahrát chtěl, hlavu si nelámal a přijal roli třebas jen na dvě odpoledne.

Ani mezi přihlášenými nebyla výrazná vlna zájmu, což soudíme jen podle nepatrného procenta smysluplných přihlášek s náznakem historie nebo cílů postav; zde se prokázala velká síla hlavního organizátora a schopnost postavit poměrně beznadějný projekt na nohy i s tím málem, co měl. Doufáme tedy, že hra příjemně překvapila, a pokud se bude někdy opakovat, setká se s příznivějším ohlasem.

Pokud jste při čtení měli pocit, že se svět kolem vás propadá do trojrozměrné soustavy plné putujících algebraických výrazů a křižované antivirovými pojistnými lany s občasným výbuchem zářivého informačního binamitu v dálce, vaše představivost zachytila něco, v co jsme doufali, že se podaří přetáhnout i do šedivé podzimní pardubické Reality. Herecké výkony byly skvělé. Hra si vyžádala čtyři a půl dne akce a mnozí účastníci se spokojeně odplazili se silami v koncích.

Naprogramováno

Kdy: 13. – 17. 11. 2008
Kde: město Pardubice
Počet hráčů: cca 25
Odpovědní: Jan „Newman„ Novák a Kristýna „Darien„ Obrdlíková
Stránky projektu: http://larpard.wz.cz/matrix.php

3 komentáře k příspěvku “Pod vládou Architekta”

  1. Reportáž vyzerá viac ako zaujímavo a už som pár krát rozmýšlal, ako by sa Matrix dal previesť do larpu. Dúfam, že sa podobné akcie budú rozrastať, je to určite zaujímavá tematika.

    Gratulujem k vydarenej akcii :)

  2. Od Randover,

    Zaprvé larp byl v Pardubicích, účast místních tvořila tak jednu pětinu hráčů. (Tedy na larp s obtížemy dorazili kamarádi organizátorů, ale relativně cizí lidi si ho pochvalovali.) Početná Hradecká komunita nedorazila, těžko říct jestli to nakonec hru neposunulo o příčku nahoru.
    K samotné organizaci, ta byla nadstandartně dobře odvedená. Dá se říci, že se zde pozitivně projevovala pečlivost Darien a Newmanovi železné nervy. Zejména chválím jejich schopnost nevyvolávat obtíže s hratelností, zpracovat námět jako je matrix bez zbytečných pravidel, a využít co šlo s rozumem. S tak malým rozpočtem doslova čarovaly. A vyplatilo se to na tom, že se hráči vlezly do rozmanitých rolí.
    Jinak larp bych zařadil do klasického urban běsnění, kdy na prvím místě jsou intriky, a motivace postav utváří děj. Na boj a běhání a unikání budou zejména vzpomínat lidé a agenti, i když agenti mohli být v celku zajímavou rolí pro požitkáře neakčního charakteru. (Měli vnitřní „Smithovské dilema, svoboda vs. architekt„) Programy se pak dali pojmout naprosto neakčně. Tuto škálu zajišťovalo netradiční vyvážení pravidel. Například agent se nedal prakticky zabít, přesně jak tomu bylo ve filmu, vždy se nahrál do nového člověka. Prostě pro každého kdo zná filmy představovali role ve hře intuitivní návaznost. Například jeden z programů neopustil po většinu času svůj oblíbený podnik, přesto že podnik pravidelně kontrolovali agenti, nepodařilo se jim ho vypudit.
    Dá se říci, že larp poskytoval kvalitní a větší škálu zážitků, a to hlavně díky nekonvenčnímu uvažování organizátorů. To co si odnesli hráči bylo hlavně jejich vlastním výběrem. Takže vyhravači vyhrávali několika spůsoby, pár dramatiků a požitkářů zase jasně dominovalo scénám kde se vyskytli…

    Aby nepěl jen schálu. Je otázkou jak by organizátoři stíhali kdyby měli více lidí, a jak by zvládli práci ve větším kolektivu organizátorů.

    To jak by hra dopadla pokud by hráči dodali přihlášky (Tedy pokud by hra nebyla v Pardubicích), můžeme jen spekulovat, ale určitou paralelou bude jistě Darienin Svět Zlodějů (Znojmo) – extrémně úspěšný larp zatím o dvouch ročnících, který měl s dřevárnou společné jen zbraně, které sloužili na posledním ročníku spíš jako výmluva pro gardu s vámi „promluvit„.

    Všeobecně pak zůstává otázka uvažování „klientů„ „organizátorů„ a „larpů„ protože se zdá, že komunikaci hráče a orga znalost larpové teorie moc nepomůže. Tedy spíše střet žité praxe a teorie. Protože Darien je příliš skroná, když říká, že propagace akcí byla slabá. Obě akce jak Matrix tak Svět zlodějů měly více než nadstandartní reklamu, a organizátoři uměli celkem jasně komunikovat co chtějí pořádat. Ohaduji, že v Pardubiích jim tedy stojí spíš v cestě zažitá praxe…

  3. Randover: Kdybychom měli více lidí, potřebovali bychom více přihlášek, protože naše kapacita na vymýšlení postav měla strop někde u třiceti (a když jsme vymýšleli postavy už těm dvaceti hráčům… nebýt newmana, larp není, já bych do toho nešla). Větší organizační tým není potřeba, klesla by efektivita komunikace mezi námi. Jen CPčka by se někdy hodila, ale toho se zhostili dočasně mrtví či vypadnuvší hráči.
    Záleží na hráčích. Mnoho z nich nás za hru nepotřebovalo vidět a bavili se i bez nás. Mnoho z nich s námi potřebovalo komunikovat a my se snažili být stále k dispozici. Kdyby tam bylo o dvacet hráčů víc, co nás ve hře už nepotřebují, změnilo by se jen málo, scény by nebyly pro dva ale pro osm hráčů.
    Kdesi jsem si zmiňovala, že důvod, proč je málo hráčů, může být trojí:
    1) špatná zkušenost s dřívějšími akcemi v lokalitě (kde)
    2) špatná zkušenost s organizátory (kdo)
    3) nedostatečné sdělení obsahu události (špatná reklama) (v našem případě jsme podcenili komunikativnost Pardubic a příští akce s tím budou počítat)
    Další důvody nejsou podle mne a zkušeností tak podstatné.
    Důvody, proč nebyly přihlášky, mohou být tyto:
    1) není to dobrým mravem a lidé nejsou zvyklí je posílat
    2) s tím souvisí nedostatečná represivní opatření proti lenochům
    3) nedostatečné nadšení pro událost a nadchnutí pro svoji postavu (= špatná reklama)

    Takže se těším na vývoj larpu, kde se lidé budou prát o místa. :-)

Zanechte komentář