Přihlásit se | Registrace

Akta B

Akta B

14. února se v okolí Českých Budějovic uskutečnil jednodenní larp pro 13 hráčů, postavený na schématu družinové hry, Akta B. Jeho autorem – stejně jako autorem článku Akta B – je Martin „Marcus„ Červenka. My vám přinášíme zkrácenou verzi tohoto článku, ze které jsme pro vás vybrali ty nejpodstatnější informace o průběhu larpu a jeho podobě.

Asi před půl rokem jsem se v čajovně setkal se skupinou mladých lidí ve věku kolem šestnácti let, píše Marcus. Zjistil jsem, že zde v Jižních Čechách pořádají vlastní bojové larpy, a po chvíli mi bylo jasné, že pro ně něco spáchám. Kontaktoval jsem několik starších hráčů a výsledkem byl plán na víkendový larp. Pro mladé hráče to měla být první „nebojová„ zkušenost, snažili jsme se tedy příběh i náročnost larpu přizpůsobit jejich věku a požadavkům. Zápletku jsme umístili do prostředí reálného světa a 14. února vše vypuklo.

Marcus o průběhu larpu dále píše:

Vše probíhá dle plánu, ráno nabírám Gila a vyrážíme směr vlakové nádraží, již v rolích CPček – cikánských kopáčů Láca a Déža Tarabových. Úkol je prostý. Po náhlém zmizení profesora Feketeho, vedoucího archeologických vykopávek, máme vyzvednout jeho čerstvého nástupce. Přibíráme novináře a vezeme hráče na místo vykopávek.

Ty se nacházejí v lese zvaném Bor, na západním okraji Českých Budějovic. V tomto lese kdysi stávala keltská osada a obyvatelé města si o něm vyprávějí spoustu strašidelných historek. To vše jsme použili jako pozadí naší hry, spolu s dávnou havárií mimozemské stíhačky. Pokud vás to bude zajímat, můžete si některé „borské pověsti„ přečíst na stránkách našeho larpu.

Průzkum kostryZkoumání kostry na dně vykopávek

Po zásahu kopáčů je nalezena kostra s lebkou. Krátce na to se objevují další postavy – tentokrát agenti BIS, kteří od nejmenovaného zdroje obdrželi jisté informace a až příliš aktivně se zajímají o zdejší nálezy. A aby toho nebylo málo, přicházejí na scénu soukromá očka z Prahy. Paní Feketeová si je najala, aby pátrali po jejím zmizelém manželovi.

Jedna z CP, hrající ve svítivě žluté kombinéze Radiaci, posléze vede hráče do pitevny (herně umístěné v laboratoři Zemědělské fakulty). Postavám všech zúčastněných se dělá nevolno od žaludku a poté, co za záhadných okolností umírají Láco a Déžo, nabírá děj spád. Zvláště, když patolog hráčům oznamuje, že „původní majitel„ kostry žil před několika tisíci lety, má na každé ruce šest prstů a zemřel zcela prokazatelně na nemoc z ozáření.

„To tady byly použity jaderné zbraně?„ ptají se hráči. To asi ne… Nicméně je jim stále hůře a čas na nalezení jakéhokoliv léku, který by odvrátil jistou smrt, ubývá geometrickou řadou.

CPčka, která hrála Radiaci, jednak předávala hráčům instrukce typu: píská ti v uších, zamotala se ti hlava a zakopneš, chce se ti zvracet a podobně. Krom toho ale také fungovaly jako „informační obláčky„. Ještě před začátkem larpu jsme si totiž s hráči řekli, že není problém kdykoliv hru zastavit a v pohodě si vyjasnit, co bude potřeba. Po zkušenostech z Budějovic by Night a jiných akcí jsme se chtěli vyvarovat konfliktům vzniklým řešením pravidel a podobně. Až na několik drobných nápověd tuto možnost hráči nevyužili.

PatologRozhovor s patologem

Jak se nám zápletka zaplétala, situace začínala být pro nakažené kritická. Kromě detektivů z Prahy, kteří na místo vykopávek dorazili o něco později, nakonec všichni umírají. Soukromým očkům rychle dochází, že ani jim mnoho času nezbývá. Jistou naději jim dá cikánská vědma, babička Láca a Déža, skrz níž komunikují s duchy zemřelých postav. Bohužel, času je opravdu málo a konec je pro postavy tragický…

Mladí hráči nás zaskočili tím, kolik toho byli pro své role ochotni podniknout. Na to, že většina neměla s larpy velké zkušenosti, nás překvapili a potěšili svým nasazením. Do larpu se zapojilo 13 hráčů a ztvárněno bylo aspoň dvakrát tolik postav. I přes „výbušný„ konec se všichni bavili. Na tvářích hráčů jsme viděli nadšení a to pro nás byla ta největší odměna.

A co bude dál? Nechme se překvapit. I díky své druhové rozmanitosti slibuje „budějovický rybník„ slušný výlov. Co se týče dovádění starších kapříků, přesvědčili jsme se, že tu má smysl něco dělat. A co mladí pstruzi, štiky a okouni? Mají poměrně ambiciózní plány do budoucna. Chtějí si hrát a my jim držíme palce, aby si zachovali nadšení a radost ze hry.

Odkazy

Jeden komentář k příspěvku “Akta B”

  1. Souhlasím s autorem, že v jednoduchosti je síla. Z těch pár fotek i barvitého popisu mám celkem jasnou představu, oč ve hře šlo a s radostí bych si ji zahrál. Držím palce do další tvorby.

Zanechte komentář