Přihlásit se | Registrace

Larpový tábor

Staň se hrdinou, vstup do světa plného nebezpečí, zvratů a dobrodružství! To jsou úvodní slova letáku, který zval před letošními prázdninami na jeden z dětských fantasy táborů. Kladl důraz na atmosféru s nepřetržitým hraním role a jeho celotáborová hra a všechny aktivity byly zasazeny do silného, gradujícího fantasy příběhu.

Rozhovor o takovém táboře se dvěma jeho autory přiblíží, jak dnes děti mohou strávit část prázdnin v duchu podobném našim larpům. Těm z nás, kteří se v dětství podobných prázdninových táborů zúčastňovali, nebo je jako dospělejší pomáhali organizovat, navíc připomene, jaké zážitky nás kdysi provázely.

Na otázky společně odpovídali Miroslav „Drax„ KrkavecRichard „Snorri“ Hubl.

Ahoj, na začátek prozraďte, jak jste se k organizování takového fantasy tábora dostali?

Máme osobně k pionýrům, resp. turistickým oddílům mládeže, blízko. Dlouho se známe s původními organizátory táborů, které pořádá 45. PS Svratka z Brna Bystrce. Byli jsme jimi v roce 2004 osloveni, abychom pomohli překlenout „věkovou“ mezeru, zabránili dalšímu odlivu dětí a vytvořili program, který by navázal na dlouhou tradici vynikajících příběhů a netradičních náplní. Měli jsme opravdu na koho navazovat, protože autorem celotáborových her byl před námi Vláďa Chvátil, autor celé řady úspěšných společenských deskových her a dlouhodobě nejlepší „pán jeskyně“ v Dračím doupěti v ČR.

Máte zkušenosti s hraním klasických larpů?

V 90. letech jsme hodně obráželi masové dřevárny, z nichž jsme si odváželi jak traumata (šestihodinová „obrana“ věže bez jediného setkání na Pánovi prstenů, brutální systém s restartem po smrti v dřevních dobách dobývání Cimburku), tak i celkem fajn zážitky například z Kadorgeddonu nebo z bitvy podle Zaklínače. Ovšem asi nejvíc se nám líbil larp Awain Adama „Necrona„ Slabeckého (http://www.awain.cz). Jejich systémem a zkušenostmi jsme se hodně inspirovali.

Vaše tábory tematicky navazují, mají společné postavy apod. Jde o nějaký ucelený a pokračující příběh?

Ročníky 2006, 2007 a 2009 opravdu tvoří jeden ucelený příběh. V úvodním ročníku 2005 jsme si vyzkoušeli naše koncepty a rovněž vytvořili některé postavy, které pak volně přešly do následující příběhové „trilogie“ Orlického království.

Ta se točí kolem upírů, řádu Věčného plamene, 7 neřestí (hříchů) a rudy feralitu jako mocného média, které se nabíjí kladnými či zápornými emocemi. Příběh se odehrává v Orlickém království, zmítaném válkou se sousedními Zlobry. Klíčovou roli v konfliktu hraje právě feralit, z nějž ukuté zbraně nemají v boji rovné. Hrdinové v úvodu příběhu začínají v provinčním městečku Kancodlaky, kde najdou v jedné z jeskyní zakopaný sarkofág s nejsilnějším upírem všech dob. V okolí se poté začnou objevovat stvůry a děj příběhu o boji proti nim pak postupně vede přes mágy, inkvizitory a další postavy.

Druhé dějství Slzy věčných šelem začíná rok poté, co obávaný upír unikl do světa. Hrdinové putují po jeho stopách a cestou v klíčových místech léčí postupně sedm neřestí, až ve finále svedou závěrečný boj s ještě mocnějším nepřítelem. Závěrečné dějství Soumrak prokletých bezprostředně navazuje na druhé a postavy hrdinů si dokonce ponechávají všechny své předchozí schopnosti. Vracejí se do jednoho z měst a následně se dostávají do víru politiky a obchodu s rudou feralitu i války se Zlobry a barbary. Nakonec podstupují očistnou cestu přes oceán věčných mlh, aby začali na druhé straně nový život. Tak končí třetí a doufejme závěrečné dějství…

Zdá se, že jde o poměrně komplexní a rozvinutý příběh. (Pozn. autora: Poměrně podrobný a dlouhý popis celého děje, který popsali, byl značně zkrácen, protože by vydal na samostatný článek.) :) Jsou nějaké konkrétní knížky nebo filmy, ze kterých čerpáte inspiraci?

Jako inspirace pro ročník 2005 posloužila kniha R. P. Holdstocka Hloubení ze série Les Mytág. Napůl sci-fi a napůl fantasy se částečně odehrává v čarovném lese, který je protkán tzv. „hloubeními“, bránami do jiných časů a prostorů. Lesem samotným se pak potulují „mytága“, tedy jakési mytické obrazy různých historických i fantaskních postav. Zkrátka prostor pro jakoukoli ulítlost.

Mimo této knihy jsou to také hry na hrdiny (hlavně Dračí doupě), mýty a legendy obecně (zejména galské, severské a trochu i řecké), knihy bratří Strugackých (Stalker, Je těžké být bohem, Les a další) a postmoderní mix počítačových her, filmů, fantasy klišé a vzpomínek na pěkné knížky, které jsme kdy četli. A nesmíme zapomenout na zásadní knížku, která nás oba dost výrazně ovlivnila – Příběh, který nikdy neskončí od Michaela Endeho ve skvostném původním překladu Milady Misárkové z roku 1987. Ta kniha je pro nás věčnou inspirací, doporučuji ji všem a zároveň dodávám, aby se nenechali odradit filmovou podobou. V té knížce je prostě všechno :)

Proč právě fantasy téma? Jen následujete vlnu popularity knih a filmů z poslední doby, nebo při pořádání dětského tábora sledujete kromě zábavy také další cíle, např. vzdělávací?

Téma fantasy je nám rozhodně nejbližší, což jsme si potvrdili i experimentem v roce 2008 se sci-fi táborem ve stylu postapokalyptické společnosti, prezentované např. ve hře Fallout či knize/filmu Stalker. Ne, že by se to nepovedlo, ale srdce táhne k fantasy světům. Děti fantasy svět rozhodně baví a spolu se soubojovým systémem a systémem vývoje postav jim nabízíme docela atraktivní mix. Dneska je každopádně ohromně těžké děti upoutat, natož vzbudit v nich nadšení.

Zábava dětí je určitě jedním z primárních cílů, ale zároveň se tam snažíme protlačit jak zásady zážitkové pedagogiky, tak i nějaká morální poselství (samozřejmě patřičně přežvýkaná pro věk našich účastníků). Vedeme děti k poctivosti a čestnosti a někdy je to docela těžká práce. Myslím, že se děti od našeho mládí docela změnily, jsou hodně individualistické a pro úspěch občas zapomenou na pravidla. To se naštěstí u dospělých nestává…

S posledním bych možná úplně nesouhlasil, a to i pokud jde jen o larpy :) Označili byste vlastně svůj tábor jako larpový? Odehrát v rolích nějaký fantasy příběh byla původní myšlenka, nebo to bylo právě to, čím jste u tábora navazovali na své předchůdce?

Larp je naše krevní skupina a drobná larpová dobrodružství jsme si zkoušeli už někdy v polovině 90. let, kdy jsme se taky zúčastňovali různých fantasy bitev. Na našem táboře se snažíme, aby každý hrál svou postavu, a to po celý tábor 24 hodin denně (chrápeme taky jako válečníci) ;) Postavy procházejí vývojem a často také zažívají zásadní zvraty jako zradu, prozření, atd. Samozřejmě role-play při čištění zubů je limitované. Jezdíme už 5 let ve stejné sestavě, a to včetně dětí (každý rok je tak maximálně 30 % nováčků), takže každý ví, co se od něj očekává. Na kostýmy a motivaci se snažíme maximálně dbát.

24 hodin denně, takže i běžná táborová činnost jako rozcvička, oběd nebo fotbálek jsou také součástí vašeho larpu?

Vše je tzv. IC (in-character), tedy hrané. Motivace každé hry je zasazena do příběhu i světa. Letos byla např. známá hra HU-TU-TU motivována tréninkem na boj s vodními démony, při kterém je délka dechu a výdrž při používání schopností otázkou života a smrti. Celkem se nám to osvědčilo, i když je to někdy trošku šroubované. Nicméně, každá hra se dá motivací jak zabít, tak hodně vylepšit. Snažíme se vždy o to druhé. Motivace je naprosto klíčová.

Můžete pro větší představu uvést stručný příklad, jak interakce účastníků v nějaké příběhové situaci probíhá?

Často se družinky (4-5 lidí) vydávají na průzkum jeskyně nebo nějakého interiéru. V družince jsou zastoupena všechna čtyři povolání (válečník, stín, duchovní a mág), která se snaží vyřešit danou záhadu, ukecat, nebo zabít nestvůry, rozluštit hádanky, zjistit klíčovou informaci pro posun příběhu nebo donést nějaký předmět, atd. Jeskyně je v lese vyznačená pomocí provázků. Při trasování se snažíme co nejvíce využít malebná zákoutí, potůčky, vývraty a skalky, aby každá místnost byla jiná, unikátní a odpovídala popisu.

A propos, s družinkou jde vždy pán jeskyně, který popisuje místnosti, nestvůry, předměty, interakce a celou jeskyní řídí a trochu i přizpůsobuje podle síly družinky. I tak bývá úmrtnost družinek kolem 40 %. Na druhou stranu se pak družinky o to víc snaží a vítězství je o to víc ceněno a oslavováno.

Letos se navíc, hlavně díky Draxovi, podařilo rozjet úplně novou, v podstatě celodenní hru, která simuluje živý fantasy svět s ekonomickými vazbami, putujícími nestvůrami a cizími postavami. Družinky dostávají úkoly, které jsou zadávány jak vůdci – generály, kteří hru řídí, tak i právě těmi poutníky. Prostě komplexní hra na fantasy svět. Příprava systému i dokumentace zabrala čtvrt roku, ale myslím si, že se to více než povedlo.

Jak moc se zaměřujete na vytvoření kulis (dojmu, atmosféry) světa a jak moc na příběh nebo odehrávání scén v roli?

Na obojí klademe maximální důraz :)

Odpověď jako z politického prohlášení :) Kdo tedy vytváří děj a programovou náplň? Jsou to všichni vedoucí, nebo jen pár autorů a ostatní ztvárňují role?

Za duchovní otce příběhu se považujeme my dva, drobné nuance s námi dořešuje hlavně Pavel „Menša“ Štěpánek, vynikající praktik, který naše úlety vrací na reálnou půdu, což se často hodí. Je fakt, že např. loni byl příběh či spíše poselství tábora natolik duchovní až mystické, že to většina dětí nepobrala.

Obecné zásady tvorby pracovního týmu samozřejmě známe, procesní řízení máme v malíčku, dodržujeme důsledně hierarchickou strukturu, tedy vícestupňový management se systémem úkolů a sankcí, což zaručuje efektivní řízení ;) Ehm, takže v praxi se tím ve dvou až třech lidech trápíme půl roku před táborem, jsme na sebe naštvaní, nic se nestíhá a půlka se toho zapomene. Ale náznaky zlepšení v organizaci letos rozhodně byly. Dokonce Martin „Gryf“ Krkavec vytvořil dokonale funkční web, či spíše databázi, s veškerými herními i neherním informacemi o táboře, takže jsme je mohli editovat odkudkoli a každý měl k dispozici naprosto aktuální informace.

Při poděkování rozhodně nechceme na někoho zapomenout, protože každý je důležitý a bez nadšení a tahu takových jako je Martin „Cvrček“ Vican, Ondra „Kokos“ Kokorský, Tomáš „Ramiréz“ Krejčí a všech vedoucích, programáků i instruktorů by ten tábor nevznikl. Nezapomínáme ani na ostatní, hlavního šéfa tábora Medvěda Herclíka, hospodáře Honzu „Zaka“ Ruppa, zdravušku, zkrátka všechny, kteří s náma do toho nesmírně náročného podniku šli.

Jasně, poděkování, ale Oskary nepředáváme ;) Zeptám se ještě na rozpočet – na vašich webových stránkách je na fotkách vidět poměrně bohatá výprava. Jak je finančně a časově nákladné pořízení kostýmů, masek a rekvizit?

Máme vždy několikatisícový rozpočet na program tábora, ze kterého nakupujeme hlavně masky a materiál na finále. Řada kolegů jsou herci, a tak si taky něco půjčujeme v divadlech. Z valné části je to ale vlastní výroba, případně u dětí pomoc (pra)rodičů. Odhadujeme celkové náklady za těch 5 let hodně přes 50 tisíc. Co se týče časové náročnosti, tak např. naše kompletní zbroje v součtu těch 100+ hodin práce sebraly. Čili časově náročný koníček, ale tak to asi má být.

Kdybyste srovnali s jinými podobnými tábory, našli byste něco, čím se ten váš vyznačuje nebo vymyká ostatním?

Snažili jsme se odlišit od „běžných“ pionýrských táborů, kde se hrají takové ty tradiční hry. S ostatními fantasy tábory nemáme moc zkušeností, ale troufáme si tvrdit, a už se nám to i potvrzuje, že takový důraz na atmosféru, ucelený příběh, vývoj postavy a 24 hodin v rolích se na dětských táborech v Česku moc nepraktikuje.

Jaké je věkové složení dětí na vašem táboře?

Možná jdeme trochu proti všem tradičním pedagogicko-didaktickým zásadám a děti nerozdělujeme podle věku ani pohlaví. Máme tam škálu od 7 do 15 let, kluky i holky. Rozdíly řešíme hlavně pomocí herního systému, tedy volby povolání. Ti menší a holky si většinou berou magická povolání, starší kluci pak jednoznačně preferují válečníky. Jenže jeskyně i hry jsou vystavěny tak, aby se např. bez magických postav nedaly dohrát. Členové skupinky se nevyhnutelně doplňují. I ten největší sígr se tak musí starat o svého malého duchovního, být na něj hodný a podporovat ho, protože jinak si duchovní při souboji s upírem strachy nevzpomene, že má svěcenou vodu a válečník bídně zhyne v nerovném souboji s nemrtvým. Obdobně je to u mágů. Celá družinka prostě musí spolupracovat a hlavně ty menší to ohromně motivuje. Užívají si pocit, že na nich ti patnáctiletí závisí „životem“.

To je pěkně vymyšlené. Může se tábora zúčastnit kdokoli, kdo se přihlásí, nebo bys účast doporučil jen někomu?

Tábor je určen pro samostatnější děti, ale účast nezakazujeme nikomu. Je však samozřejmě poznat, pokud někdo do nějakého turistického oddílu/skauta chodil. Třeba letos vyhráli táborové bodování dva úplní nováčci, ovšem se zkušenostmi ze skauta. Prostě jsou zvyklí na pobyt v přírodě a taky jim to pálí třeba při šifrování či řešení hádanek.

Pokud má někdo zájem podílet se na dalším pokračování nebo přihlásit dítě ve věku 7-15 let, napište nám mail.

Tím jsem vyčerpal všechny své otázky. Děkuji za velmi pěkný rozhovor a věřím, že potěší i naše čtenáře. Budu držet palce při přípravě dalšího tábora.

Odkazy

3 komentáře k příspěvku “Larpový tábor”

  1. Dobrý rozhovor. Celá ta činnost Draxe, Snorriho a ostatních z jejich týmu je skvělá a rozhodně potřebná. Přeju ať to co nejdéle vydrží. (ps. taky preferuju hlavně fantasy, byť dnes ustupuje do pozadí, takže o důvod víc vám přát pevné nervy a mnoho úspěšných ročníků).

  2. Pěkně řečeno :-) fakt skvělý. Doporučuji účast VŠEM!

  3. Od Dr. Zweiblumen,

    Letošní tábor jsem konečně měl možnost být přítomen celých 14 dnů (popravdě hlavně jako pozorovatel) a musím říct, že i pro dospělého je to „experience of the lifetime„ – hlavně odhodlání a energie organizátorů je v některých situacích více než obdivuhodná (např. letošní finále). Myslím, že děti budou mít zážitky (v dobrém) zapsány v paměti navždy. Kachlička 2010 Go Go Go!

Zanechte komentář