Přihlásit se | Registrace

Poslední kolona

logo

Před 28 měsíci byla hlášena ohniska infekce zvláštního viru působícího na nervový systém člověka a způsobující krvelačnou zuřivost a odumírání vědomí. Kontakt tělních tekutin s nakaženým se stal fatální zkázou pro většinu populace planety. Politika, válečné stavy i jaderné útoky byly poslední agónií umírajícího lidstva. Čas lidí skončil. Jen ti nejodvážnější přežili v ruinách staré civilizace a někteří zvolili dobrovolně vězení malých podzemních úkrytů či sdružování do polovojenských spolků.

Obyvatelům jednoho z prominentních krytů se ale podařilo zachytit zprávu o stahování se přeživších na středomořský ostrov Korsika. Závěrečná kolona má směřovat ze Skandinávie, přes pobaltské státy až na jih Francie. Projedou i naší zemí, bude třeba být připraven. Zbytky armády a policie přivezou i obyvatele krytů. Je jisté, že vysílání zachytili i lidé s nečistými úmysly, avšak není na výběr. Dva dny v divočině rozhodnou, kdo bude zachráněn a koho čeká smrt.

Dějství larpu s postapokalyptickou tematikou se odehrává jen chvíli po celosvětovém kolapsu, všechny postavy si tedy pamatují lepší časy z dob normální lidské civilizace. I když prostředků již není takový dostatek, přece jen je možné získat dost materiálu pro přežití. V lidech zbylo ještě dost humanity a hyenismus zvítězil jen u některých. Ačkoli mezi přeživšími lidmi panuje nedůvěra, jsou spojeni strachem před Nakaženými, společnými nepřáteli. Ještě pořád se dokážou podívat jedni druhým do očí.

„Já bych je všechny zabil.“ (Sentinel, sociopatický rockový kytarista, člen Chráněnců)

Začínáme

Už po příjezdu nás očekávalo několik v podstatě příjemných překvapení. Bez zbytečného protahování jsme byli podle skupin rozmístěni po herním území a dozvěděli se mimo jiné i to, že začátek hry se posouvá o dvanáct hodin dopředu (což se mi tedy na larpu stalo poprvé). Jako členové chráněného krytu jsme začínali v podzemní tmavé a vlhké kobce a narozdíl od ostatních jsme měli výhodu absolutní vzájemné důvěry budované dvouletým soužitím pod zemí.
Hra začala svižně – z krytu vypuštěnou jednotkou profesionálních vojáků. Svět kolem je velmi nebezpečný, řekli nám, takže si dávejte dobrý pozor a snažte se příští dva dny do příjezdu záchranné kolony přežít.
A tak jsme šli s pistolemi na dřevo.

O hře

Oběd na skládceOběd na skládce

Nejsem typickou hráčkou PA larpů, protože mám určité nároky na fyzický komfort, ale Poslední kolona byla svým herním nastavením dostatečně otevřená tomu, aby si z nabídky mohl vybrat skutečně každý – a na hru také přijelo mnoho PA prvohráčů. Vedle těch opravdových Přeživších, potulujících se divočinou a snažících se nepadnout do spárů Nakažených, jste mohli hrát také kostýmově nenáročné nevybavené Chráněnce právě puštěné z bezpečnostního krytu. Pořádek se pokoušely udržet jednotky OSNS (Ozbrojených složek nového světa), tedy vojáci se vším všudy. Jako nehlídaný a nebezpečný živel proti nim vystupovali Piráti, jedinci vyznávající moc, svobodu a právo silnějšího. Mezi nimi se pohybovala náboženská skupina Dětí osudu či členové tajné laboratoře doktora Solochova. Skupiny se mezi sebou moc rády neměly, nebezpečnost celého prostředí navíc zvyšovali potulující se Nakažení. Kdo nemusel, nikam sám nechodil. Kdo polevil v ostražitosti, byl zabit.

Na hře byly přítomny airsoftové zbraně, ale munice byla velmi omezená a každý vždy počítal náboje. To snižovalo pravděpodobnost otevřeného konfliktu, každý se chtěl chránit zejména před neustálou hrozbou nákazy.  Dohromady se tedy střílelo s mírou a bojová složka hry v podstatě dokreslovala nebezpečnost celé situace a udržovala nás ve střehu.
V terénu bylo možné najít jak konzervy s jídlem, tak další náboje nebo vybavení potřebné pro přežití. Nebylo sice nutné shánět výhradně herní jídlo, ale hodně lidí s ním počítalo a svůj jídelníček si jím doplňovalo.

„Ach jo. Ta konzerva včera vypadala na mandarinky. A ono to zatím bylo mlíko do kafe. Dneska bych si dal mlíko a ejhle, mandarinky…“ (Petr, ochranka krytu)

Larp se odehrával ve vojenském prostoru u Mimoně a nesl s sebou všechny výhody i nevýhody takových míst. Spalo se v opuštěných budovách skýtajících aspoň nějaký úkryt před Nakaženými. Některé skupiny celonočně držely hlídky a udržovaly oheň. Zde dodám, že věková hranice mnohdy klesla pod osmnáct let a nejmladší účastnici bylo dokonce dvanáct. Naštěstí se akce obešla bez vážných zranění.

Dojmy

Technik, zpravodaj a psychologTechnik, zpravodaj a psycholog

Celá hra měla silný náboj a nedělalo problémy se dva dny udržet v roli. My, jakožto členové krytu, jsme si dokázali získat dobrou pozici a zachovat vysokou morálku, i když strach z útoků a paranoia nás takřka nikdy neopouštěly. Nikdy bychom nevěřili, že šelestění větru a kapání vody ve tmě může být tak sugestivní.
Nedocházelo k neherním konfliktům, naopak jsme se setkávali s celou řadou pěkně připravených i nepřipravených scén. Mám-li jmenovat konkrétně, velmi působivé bylo střetnutí vojáků OSNS s bandity u krytu, kdy se Piráti domáhali uprchlé dívky pod naší ochranou a vyhrožovali zabitím svého rukojmí. Stejně dramatické bylo očekávání příjezdu kolony, kdy bylo původních dvacet pět míst sníženo na dvacet a nakonec dokonce jen na pět míst – vidět své přátele na druhé straně plotu a uvědomovat si, že jedna skupina je odsouzena k životu a druhá k záhubě…

„Kolona je pod útokem! Opakuji, kolona je pod útokem! Ztrá-…“ (Hlášení anonymního vojáka)

Dějství mělo skončit příjezdem kolony odvážející přeživší lidi do bezpečí na jihu. Dvoudenní dramatická selekce těch, kdo mají nárok nastoupit, se nejednou vyhrotila na ostří nože. Osobní příběhy těch, kdo se dobrovolně vzdali záchrany ve prospěch druhých, se mísily s těmi, kdo chtěli odjet za každou cenu. Samotné shromáždění v závěru hry bylo plné emocí, nenávisti a obav. Nikdo ale nakonec nevystřelil a když se ukázalo, že kolona nikdy nepřijede, všichni se spíše semkli a rozhodli se cestu do bezpečí vybojovat společně.

Velitel Straka: „Jestli se tu ten muž od Přeživších znovu ukáže a požádá o azyl, nemůžeme riskovat infiltraci a zradu z jeho strany. Nemůžeme ho pořád hlídat. Bude nutné ho odstranit.“
Sentinel: „Ale to jsem přece měl říct já!“

Potíže?

Pokud hra měla nějaké chyby, šlo o drobnosti, které šlo z organizační strany jen těžko lépe řešit: Často zmiňovaným nedostatkem bylo málo hráčů Pirátů a Nakažených, s tím souvisela absence pořádného nočního přepadu a pomalé dopolední rozjezdy. Také herní území, které bylo na poslední chvíli před hrou nutné změnit, bylo velmi rozsáhlé a kdo neměl dopravní prostředek (objevilo se několik aut a motorek), neměl energii vstupovat do kontaktu s dalšími skupinami častěji než dvakrát denně.

Závěrem

Vedle příjemného víkendového zážitku si odnáším i několik užitečných poznatků, například že není takový problém spát na smetišti v kanadách, s nožem u pasu, s brýlemi po ruce a „s polštářem pod pistolí“. Ze hry mám samé kladné pocity, organizátoři se o nás dobře postarali a hru dobře promysleli a připravili. Pokud se rozhodnou někdy v budoucnu tento počin zopakovat, velice ráda se ho zúčastním, i když, jak jsem již uvedla, typickou hráčkou PA larpů nejsem.

Fakta:

Kdy: 16. – 18. 4. 2010
Kde: vojenský prostor u Mimoně
Organizátoři: Academia Draconica
Webové stránky: http://www.draconica.net/kolona/index.html

2 komentáře k příspěvku “Poslední kolona”

  1. Doporučuji!!!! Vynikající akce…

  2. rozhodne jedte! pokud se nebojite zombii :)

Zanechte komentář