Přihlásit se | Registrace

Proč nemáme staré organizátory?

Ve sborníku z Knudepunktu 2007 se objevil zajímavý článek od Clause Raasteda dotýkající se tohoto tématu. Dovolil jsem si jej přeložit, protože podobný problém cítím i v naší komunitě. Starší lidé se u nás od larpu odklánějí z různých důvodů a nejeden je podobný těm, které vnímají Dánové.

Problém „Větší! Lepší a víc“ a nápady ohledně jeho řešení

Podívejte se kolem sebe. Podívejte se na larpy, které jste hráli. Larpy, o kterých jste mluvili. V tom, co děláme jsme stále lepší a lepší. Nové projekty jsou divočejší, působivější a dražší. Mellan Himmel och Hav (Mezi nebem a zemí – larp z roku 2003, ne film Johna Wayna z roku 1954) se hrál ve švédském národním divadle s rozpočtem přes 500 000 švédských korun (cca 60 000 €). Roku 2005 spatřil světlo světa politický dánský larp System Danmarc, který se odehrával v kontejnerovém městečku uprostřed Kodaně. Rozpočet? Ještě větší než MhoH. A konečně v létě 2006 se pravděpodobně nejbombastičtější larpový projekt všech dob, Dragonbane, uprostřed švédských lesů pokusil redefinovat fantasy. To vše s rozpočtem, který přesahoval System Danmarc více jak desetkrát!

Společným jmenovatelem těchto a mnoha dalších projektů je fakt, že jsou realizovány dobrovolníky. A samozřejmě, že byly. Proto také znovu pořádáme larpový con – pro radost z umění. Nebo pro ty z nás, kteří dělají dřevárny (pozn. Boffer games) pro děti – pro dětskou radost z šermu latexovými meči. A tak by to mělo být, ne? Vždy to tak bylo a proč bychom to tedy měli měnit?

Možná bychom opravdu neměli. Nicméně se obávám, že tomu tak už není. Ať tak či onak, v každém případě ztrácíme lidi. Ztrácíme starou gardu a nikde to není tak zřejmé jako v Dánsku. Proč? To je jednoduché. Prostě není dostatek her, které by jim přišly zajímavé. A důvod, proč tomu tak je, je ještě jednodušší. Prostě není nikdo, kdo by je dělal!

Velké až zdrcující procento (můj odhad je 95%, váš se může lišit) dánských larpů jsou fantasy bitevní záležitosti pro děti a teenagery. Na druhé straně jsou velké letní tábory pořádané velkými organizacemi, které zahrnují stovky lidí, dřevěné domy, týdny stavění a které spotřebovávají organizátory alarmující rychlostí. Samozřejmě, část staré gardy jezdí na tyto akce, ale jedna z věcí, po kterém jsem začal prahnout poté, co jsem trochu zestárl (a to je mi jen mizerných 27), je variace. A tu tam prostě nenaleznu.

Pro tohle všechno vidím několik významných důvodů. V prvé řadě děláme larpy proto, abychom si „užili“. Někteří z vás si teď myslí: „Ehm, co je to za kecy?“ a máte na to samozřejmě právo. Navíc „užít si“ zde nutně neznamená sex, ale zkrátka to, že larpy děláme pro slávu. Nejen kvůli tomu, ale většinu organizátorů určitě potěší, když je někdo poplácá po zádech se slovy: „Bylo to skvělé“. Uznání a ocenění našimi přáteli, ať už ženami či muži, je to, po čem prahneme. Někteří z nás to dělají právě v larpové komunitě a jedním z možných způsobů je právě organizování larpů.

A to je také hlavní důvod, proč dánskou scénu téměř bez výjimek tvoří dětské dřevárny. Protože to MILUJÍ. Koneckonců, kdo by chtěl strávit rok přípravou nějakého podivného shakespearovského larpu a pak se nechat vysmát starou gardou jen proto, že „…to stálo za houby a Švédi už to dělali dávno“? Já tedy ne. A obzvlášť ne, když je tu k dispozici zdroj obdivu a lásky, který čeká v dětech. Takže to za prvé. Dětské larpy jsou zde proto, že jejich příprava je jednoduchá a ony je milují. A obdiv je silná motivace.

Za druhé a možná i relevantěji. V roce 1999 někteří z nás pořádali dánskou larpovou fantasy sérii Legendernes Tid. Bylo to divoké. Bylo to úžasné. Stmelilo to lidi dohromady, redefinovalo standardy a otevřelo stavidla kreativity a rozvoje v dánských larpových kruzích. Když se podívám zpět, tak si vzpomenu na lidi, kteří hrdě říkali: „My máme plastikové bílé party stany! Nejsme úžasní?“ a „Je to larp, který není založen na boji ale na intrikách. A žádní trpaslíci! Cool, ne?“ Na co chci poukázat, je jednoduché (jsem ostatně jednoduchý kluk). To, co bylo cool a vizionářské před deseti lety, už dnes prostě netáhne. Současné dánské letní fantasy tábory mají dřevěné domy, působivý kostýmový standard a dobře napsané materiály. Kdyby dnes někdo znovu zorganizoval Legendernes Tid I, tak bychom se mu vysmáli.

A kromě toho, že jsem vás seznámil s tím, že i já jsem kdysi udělal něco, o čem se říkalo, že to bylo skutečně dobré, jsem vám chtěl říct co? Je to všechno o tom, co po larpech v současné době chceme. Musí vypadat dobře. Musí být zajímavé. Musí být převratné, protože jsme to už všechno vyzkoušeli. Naštěstí pro nás ještě pořád máme lidi, kteří je dělají. Nicméně je to vymírající druh. A proč? Protože taky mají vlastní životy, které chtějí žít. A přesto, že jsem kdysi dělal dvoutýdenní larp pro 75 hráčů, tak jsou ty doby dávno pryč. Dragonbane zabral tři roky příprav. Roční příprava larpu není nic neobvyklého. Samozřejmě, že není! Když se podíváte na elitní projekty, je ohromující, kolik hodin lidé dokáží vyždímat z jednoho roku.

Přestože vím, že v různých zemích byl vývoj odlišný, tak také vím, že většina komunit čelí stejnému problému. Očekáváme víc a víc a toto „víc“ zabírá jak čas, tak i další zdroje. System Danmarc je toho pěknou ukázkou. Do rozpočtu skoro 70 000 € přispěli hráči méně než 20%. Výsledek? Tuto úžasnou hru s nádherným settingem si mohl zahrát kdokoliv, kdo byl ochoten zaplatit 40 € za víkend!

40 euro!!!??? Za šokující zážitek, který navždy změní váš pohled na některé věci? To si ze mě někdo dělá srandu, ne?

A to nejlepší teprve přichází. Když se zeptáte některého z hlavních organizátorů Systemu Danmarc, jestli udělají pokračování (nebo něco podobně nákladného), tak se usměje a řekne „NIKDY“. Dělat působivé larpy je drahé. Drahé na čas, podporu, přátelství a vztahy. Dáte tomu všechno a budete doufat, že vás partner neopustí po šesté schůzce v řadě, kterou jste odvolali kvůli projektu. Vyprosíte si peníze a práci od známých a stanou se z vás noční pracovníci a budete doufat, že to bude za něco stát. A občas stojí. Stát pak před davem a poslouchat potlesk JE potěšující.

Ale to nestačí. Kdyby to stačilo, tak by tu bylo více lidí ze staré gardy. Ale všechny je polkla kariéra, svatby a děti. Našli si koníčky, které nezabírají tolik času a když už jedou na velký fantasy larp (což se nestává příliš často), tak utrácejí peníze za věci, které by si dříve dělali sami. Kostým si koupí od švadleny, raději připlatí 100 €, než aby věnovali čtyři dny stavbě dřevěných domů, a budou spát raději na rozkládacích postelích než na karimatkách.

A když se jich zeptáte, jestli ještě někdy zorganizují nějaký velký larp, tak začnou vykládat o velmi vágních plánech a inovativních myšlenkách, ale nikdy se nedostanou dál, než k diskuzím v trendy kavárničkách a třesení hlavou nad těmi, ve kterých ještě hoří oheň. Protože pravda je čím dál zjevnější. Oheň zhasne, když dojde palivo. A naše larpy spotřebovávají čím dál více paliva a je tedy přirozené, že lidé vyhoří po pár letech strávených na vrcholu. „Hm, vyrostla a už nemá na larpy čas…“ je fráze, kterou slyším až příliš často. Nezáleží na tom, jak rozříznete citrón, vždycky chutná kysele. A já nenávidím citróny. Jedna věc jsou lidé, kteří ztrácejí zájem. Jiná je to, že si přiznávají, že to prostě stojí moc energie a času. První se může stát každému. S tou druhou můžeme bojovat. A měli bychom.

Ale jak? Já vidím dvě cesty a možná, že vy jich najdete víc. Ta první je nejjednodušší a zároveň nejobtížnější. Snížením očekávání. Poskytnutím organizátorům prostoru k dýchání a tím, že budeme spokojení s tím, že jejich hry jsou dobré namísto toho, aby byly dokonalé. Protože není problém to, že larpy stojí čas a energii. Problém je, že stojí moc obojího. A já chci organizátory, kteří poté, co jeden larp dokončí, hned začnou plánovat další místo toho, aby řekli: „Teď potřebuji aspoň půl roku, než vůbec začnu přemýšlet o nějakém organizování.“ A jeden ze způsobů, jak je k tomu přimět je právě nižší očekávání. Takže místo konání MhoH II v Národním divadle bychom si jej zahráli v opuštěném skladišti. Dragonbane II by neměl mechanického draka, který chodí, mluví a plive oheň, ale měl by deset chlapíků s plamenomety v dračím kostýmu. A System Danmarc II nebude v kontejnerovém městečku uprostřed Kodaně, ale ve stanovém táboře kousek za městem. Počet člověkohodin potřebných k „velkému projektu“ bude snížen na polovinu a pak ještě jednou. Nic nebude tak dobré, ale bude aspoň něco.

Samozřejmě, že budu raději hrát originály než pokračování. Samozřejmě, že budu raději, když někdo pro mne bude připravovat larp po celý rok, než když to stihne za dva měsíce. Ale raději se vyhnu syndromu vyhoření a to i v případě, že to bude znamenat snížení kvality. Vyrostl jsem na městských fantasy larpech hraných ve školách. Ve školách!? Ale kdyby nebylo nic lepšího, tak bych jel znovu i tam. Ale samozřejmě budu raději, když nebudu muset.

Protože já chci opravdové ponorky, dobře napsané postavy a draky chrlící oheň stejně jako kdokoliv jiný. Ale řešení, které vidím je trochu kontroverzní. Jsou to peníze.

Jedna z věcí, na kterou jsme byli zvyklí, bylo to, že máme čas. Byli jsme mladí, studenti a začínající umělci žijící z útlých rozpočtů. Tedy aspoň většina. To se ale mění. Ve světě, kde čas znamená peníze, by to snad mělo být mezi larpery jinak? Samozřejmě, že jsem taky revolucionář a doufám, že změním svět. Nicméně zatím to není na dohled. Co je skutečné, je fakt, že máme vzrůstající počet dospělých larperů, kteří mají peníze a zároveň hlad po dobrých larpech. Zároveň ale nemají čas, aby to dělali „starým“ způsobem.

To neříkám proto, že bych chtěl jakkoliv snižovat význam těch, kteří dělají velké larpy čistě na bázi dobrovolnosti. Mám vás rád! Dokážete mi dát úžasný zážitek jen za 40 euro. Ale dlouhodobě tomu nevěřím. Věřím v peníze a uvolnění lidských zdrojů.

Jen nad tím zkuste zapřemýšlet. Kdo z nás by ihned nevyměnil svoji práci za možnost organizovat larpy za přiměřený plat? Kdo ze staré gardy by nezaplatil za takové larpy? Vím, že já ano a nejsem sám. Prostě víc a víc z nás vydělává opravdové peníze a pracuje na plný úvazek. 500 € za víkendový larp už dávno není cena mimo mísu. Jen se podívejte, kolik lidé dají za víkend lyžování. Osobně mám rád lyžování, ale není to moje vášeň. Larp je. A pokud bych mohl jet na týdenní larp za stejnou cenu, za jakou bych týden lyžoval, tak po té šanci skočím – pokud to bude aspoň trochu stát za to.

V současnosti je to otázka, která víří dánské larpové kruhy. Víc a víc organizátorů připravuje larpy pro děti a vydělává tím peníze. A zároveň je víc a víc lidí, kteří jsou ochotni za takové larpy platit. Dokonce i Dragonbane z toho vytěžil málo. Tam jste mohli jet zadarmo pod jedinou podmínkou – pomáhali jste měsíc stavět vesnici. MĚSÍC!!! Místo toho, abyste zaplatili 145 euro! Měsíc – asi ne, co? Mám rád lidi, kteří to udělali jen tak a doufám, že si to pořádně užili. Ale pokud zrovna nemilujete stavění, tak je pro vás určitě atraktivnější prostě zaplatit. A já nenávidím stavění.

Takže kam tím vším mířím? Chci ukázat, že se profiluje nový trh pro larpy, které stojí peníze. A pokud něco z těch peněz půjde na organizátory, aby se larpu mohli věnovat na HPP? Nebude to dobrá věc? My jsme to zkusili v roce 1999, kdy jsme dva lidi zaplatili po dobu tří měsíců na přípravu Legendernes Tid I. Lidé strávili nekonečné hodiny tím, že si na to stěžovali. Byli jsme kapitalisté. Byli jsme ztělesněné zlo. Dělali jsme to pro peníze.

A kolik jsme jim zaplatili? Dávali jsme jim nějaké horentní sumy? Zaplatili jsme jim 5 000 dánských korun (cca 700 €) na měsíc. A když se snížíme k tomu, že řekneme, že pracovali jen osm hodin denně (což je hrubé podcenění), tak to vychází na hodinovou sazbu okolo 4 €. Jasně, teď vidím, že jsme byli zlo a dělali jsme to pro peníze. Zejména proto, že jsem na tomto projektu také dělal full-time a zadarmo. Naštěstí mi univerzita platila za nicnedělání, takže jsem se k nějakému jídlu dostal.

Ale dost vzpomínání. V roce 1999 na to nebyla larpová komunita připravena. Ale od té doby se mnoho věcí změnilo. A zatímco moje cena na trhu práce tehdy byla okolo 700 € měsíčně, tak od té doby krapet vzrostla. Pořád dělám na dobrovolnických projektech, ale jen proto, že jsem si zařídil takové zaměstnání, které vydělává dost peněz při poměrně malých časových nákladech. Protože jsem se dostal na půli cesty. Momentálně žiji z toho, že organizuji larpy pro děti a učím larp. To ale nezmění fakt, že bych okamžitě skočil po nabídce organizování larpů pro dospělé. Pokud bych mohl své účty platit z toho, že dělám to, co miluji, jak bych mohl říci ne?

Autor původního článku: Clause Raasted
Anglická verze článku: The ”Bigger! Better! More!” Problem – and Thoughts on How to Solve It

13 komentářů k příspěvku “Proč nemáme staré organizátory?”

  1. Po prvním přečtení mi nebylo úplně jasné, jak to s tímhle článkem Clause Raasted vlastně myslí. Argumentace způsobem: „Je zde příliš mnoho kvalitních larpů, které vytlačily ty nadšenecké s plastovými párty stany. Abychom udrželi počet nadšených larpových tvůrců, pojďme přestat dělat kvalitní věcí!„ mi po prvním přečtení přišla naprosto zcestná. Jak jsem ji měl pochopit? Kamarádi, pojďme stagnovat, abychom se zbytečně neunavili? To je přece jako říct, že nemá smysl vyrábět nová auta, protože to zbytečně žene automobilky ke konkurenci a vyčerpávají se tím přírodní zdroje. I když je dobré s tím slovem šetřit, myslím si, že tohle je naprostá demagogie – ne-li hloupost.
    Jenže.
    Jenže Raasted tento názor dle mého mínění zde uvádí pouze z jednoho jediného důvodu. Aby ukázal, že to skutečně je skrz na skrz hloupý názor, hloupý plán a hloupý horizont, ke kterému směřovat. A trochu manipulativně (byť s ním osobně v tomto souhlasím, je ve svém psaní poněkud tendenční) nám předkládá jedinou další zbylou možnost. Nechat si to zaplatit.
    A v tomto bodu s ním souhlasím. Byť jeho článek je spíše takovým „I had a dream,„ manifestem, má v sobě pravdivý základ, který by šel poněkud stručněji shrnout do doušky, kterou si zde dovolím uvést.
    Buďto budeme mít larpy nedokonalé a stagnující, nebo placené.
    Je to zlá věta, když se řekne tahle bez kontextu, já vím. Nicméně z tohoto článku je zřejmé, že to asi tak nějak bude.

  2. Od Skřeťák,

    Tak vám nevím. Řekl bych oblíbené ano i ne. Na jednu stranu samozřejmě souhlasím, svůj názor na nutnost existence nějakých O.S. umějících si sehnat peníze na svůj provoz – platy, jehož náplní je pořádání různých opakuji různých larpů (od bitev, přes komorní larpy až po dokonale propracované „Dragonbany„), jsem prezentoval opakovaně v průběhu posledních cca 5 let. Naposledy myslím hodně nahlas na ustavující schůzi MoL. Považuji to za nezbytnou nutnost.

    Na druhou stranu, nemyslím si, že je to jediná cesta. Já totiž sice taky chci působivé larpy s tisícem slonů, ale zároveň, jako stará garda, s nostaligií vzpomínám na ty původní larpy o kterých se píše jako o párty stanech. Nepotřebuji zkrátka větší, víc a lepší, stačila by mi střední třída, sem tam, ale taková, která se neopakuje, taková co si neklade ambice něco překonávat, ale je stabilně dobrá – tedy její organizátoři nad tím fakt přemýšlejí. Já prostě nepatřím mezi lidi, kteří by měli pocit, že se musejí nechat poplácávat po zádech, nepotřebuju si dělat jméno.
    To, že lidi ze staré gardy nejsou je kec, jsou pořád a pořád dělají věci okolo her, jenomže už je neorganizují, raději si hrají. Vrátili se zpátky k tomu čím začali, k pořítačovým hrám, k RPG, ke stolním hrám. K tomu čím relaxují. Kolik z vás se schází pravidelně u nějakého AD&D? Co kdybyste místo hraní WoW vymysleli a uspořádali LARP? A třeba ne hned ten nej. Potenciál v mládeži je nezměrný, ale nikdo těm starším (co na to nedošli sami) nedal podmínky ve kterých by mohli s tou mládeží pracovat, my na ně koukali dlouho přes prsty jako na omladinu, oni se bojí těch dědků zeptat (a vlastně ani neví na co). A tak se chyby a postupy opakují.

    etc.

  3. ja som na podobnu temu ako dotycny nadsenec rozmyslal tiez dost dlho, vyslo mi toto (inak clanok mi hovori z duse):
    – znizit ocakavania neznamena prave znizit kvalitu prevedenia. Len nebudem mat draka ale krasne prevedeneho golema. Pre obecenstvo to az tak velky rozdiel podla mna nebude.
    – ak nezvladam velke treba ist na mensi projekt – tu sa ako perfektne javia larpy komorneho typu. Tak sa da na atmosfere velmi dobre popracovat. Super napad je pripravit hry a robit ich na ziadost ako napriklad CoM svoje – to je prfektna moznost ako hrat hry – lebo hoci v brne ich uz viete naspamat mi ich zahrame schutou ako novucicke nove hry. Cize kooperacia medzi skupinami!
    – ako starsi clovek (31) mam financie a staci prist na to ako dokazu mlady s mojou financnou podporou spravit neico kvalitne – aranzma, nasledne toto aranzma vyuzivat a pripadne aj prenajimat – aj taky prjekt som robil – nebol zaujem. To vsetko vsak znizuje naklady a keby bola dobra databaza tak to pomoze.
    – az sa mi chcelo plakat kolko napadov mam v takomto smere – smere managementu a pritom to nemozem realizovat lebo u nas toto nikto neurobi zatial – mi sa bijeme teraz s tym ze mame malo hracov a nechu platit. Ja teraz organizujem akciu ktora stoji cca 50tisic korun a bude zdarma iba preto lebo je nas malo a treba nam pritiahnut viacej ludi. Ako vidite mame inu rovinu problemu ako dani.

    V skratke som tu zabrdol do lokalnych problemov, inych pomerov ale plne chapem o com rozprava dotycny. Ibaze je niekolko svetelnych rokov pred nami.
    Problem je podla mna jasny – robit akciu taku ktora je kvalitna ale nie megalomanska. Ak budu vediet hraci ocenit komorny larp a ho aj zaplatit tak potom ist na megalomansku akciu.

    Tu si naozaj myslim ze prikladom pre dobre akcie by mal byt podla mna pristup CoMu co spominam vyssie – ale to je moj osobny nazor.

  4. Od Fingalen,

    Mne prvé riešenie vyznelo celkom inak ako Lischaiovi, ale je možné, že som zámer autora nepochopil. Domnievam sa, že šlo skôr o zdôraznenie dôležitosti motivovať (a oceniť) i začínajúcich (menej schopných, neskúsených…) tvorcov hier. Ak starý veterán perma(/o)nentne kritizuje (byť oprávnene, na základe „objektívnych„ kritérii) prácu mladých organizátorov, oni sami strácajú chuť do ďalšej tvorby a nikdy nemajú čas a priestor „dospieť„ (skúsenosťami) na kvalitatívne vyššiu úroveň.
    Skôr som mal pocit, že autor tvrdí, „tešme sa z mladých nadšencov, nemajme od nich príliš veľké očakávania a namiesto odmietania a kritiky im ponúknime uznanie a dobrú radu. Tak máme väčšiu šancu, že nám vyrastú a „dozrejú„ na úroveň, ktorá naplní aj naše náročnejšie chúťky.„ (a následne dopĺňa: „áno, možno ich to nakoniec zničí a vyhoria, ale zanechajú za sebou výraznú stopu, spomienku, ktorá možno namotivuje nových organizátorov.„)
    Možno čítam niečo, čo tam vôbec nie je, ale ak vnímam „starého organizátora„ z nadpisu vo význame „skúseného a schopného organizátora schopného naplniť náročnejšie potreby„, myslím, že aj toto je cesta ako takýchto ľudí zabezpečiť.

  5. Od Skřeťák,

    Pro Fingalena:
    To je skoro jako manifest, který jsem ochoten bezvýhradně a horlivě odkývat a podepsat.

  6. Ad Fingalen – ano je tam aj ten aspekt o ktorom pises – ibaze je podla mna minoritnou pointou clanku. Neexistuje rast bez kritiky – to sa proste neda. Takisto mlady organizator bez kritiky vyrastie v bohvie co. A je otazne ako dlho mu to bude trvat. Cesta nepodavat kritiku – konstruktivnu – mladym nie je dobrou cestou. Podla mna clanok apeluje na konstruktivnu kritiku a pomocnu ruku v tomto ohlade.

    Co je vsak hlavnou pointou clanku podla mna je to, ze ludia zacinaju mat megalomanske naroky a netusia ani v najmensom co za tym vlastne je. V skratke autor vlastne pise o tom ze hraci chcu aby larpy s pokrytim 60tisEUR boli kazdy druhy mesiac a ludia su natolko rozmaznany ze chcu znizit 40EUR vstupne na nich na 30EUR.
    Samozrejme ocakavaju, ze org to spravi zadara. Ibaze dlhodobo to tak nebude fungovat. Lebo je to nonsens. Tolko z mojho pohladu hlavna pointa clanku.

    Inymi slovami – ked hrac nebude chapat, ze hra stoji kopec casu, financii a kontaktov na pripravu tak to nezaplati a ked to nezaplati tak to organizator ktory sa dostane do veku ked uz potrebuje aby bol clanok ustavy o tom, ze za pracu je placa aby bol naplneny tak ten sa na to vyprdne. Lebo uz vidi ze je kopec inych dolezitejsich a prioritnejsich veci ktore nestiha a za ktore dokonca dostava vacsiu odmenu ako nejaky potlesk. Nehovoriac o tom , ze v nasich koncinach je potlesk ojedinela zalezitost a skor sa objavia klatiky pod nohy aby dotycny nebol az tak dobry ci nebodaj lepsi ako ja. Tam su hlavne problemy a nie v tom, ci je nejaka kritika – NIET NIC LEPSIE AKO KONSTRUKTIVNA KRITIKA!.

  7. pardon za duplikat – ale taky maly priklad:
    Jednal som so zastupcom Festivalu Fantazie v jednej veci. Jeden z jeho argumentov preco sa uz prestali venovat larpom na festivale je to, ze v minulosti ked povedali organizatorovi nejakej akcie na ich FF aby dvihol vstupne z 80CZK na 100CZK tak ten plakal ze bude oznaceny za zlodeja.
    Preto podla jeho slov je pre nich komunita, ktora si neuvedomuje cenu prace organizatora a cenu scenerie a produktov na akcii, je pre nich takak komunita nezaujimava.

    A plne ho chapem – hoci sa to uz zlepsuje a hraci su naozaj ochotny cim dalej tym viacej platit lebo sa im otvaraju oci. Osobne zdielam nazor ze tie lacne akcie, ktore davaju nieco co ja nazyvak akcia z nahrazky tak tie akcie su na skodu veci , ale paradoxne je to bez nich este horsie.

    Jedine riesenie je to aby sa organizatori zacali cenit a ludia zacali uvazovat. Komunizmus dlhodobo nefunguje.
    Priklad: organizator organizuje obycajnu akciu s nazvom Capture the flag. Zrata si kolko ho to stalo hodin prace a pod a vycisli to do financnej polozky. Robi to vacsinou nejaka skupina a preto skludom moze povedat – „CtF vam zasponzorovala skupina BuBu a stala 3000CZ(50CZK/hodinu a stravili sme na tom 60hodin). Vy ju mate zadarmo.„ Ale hraci budu vediet kolko stala akcia. Takyto vypis po akcii je podla mna prvym krokom k zlepseniu stavu o ktorom autor pise. To iste plati pre cony a ine akcie. Som mozno naivny, neviem ale nevidim v tom problem. Transparentnost nemoze priniest nic zle pre ludi, ktori su rozumni.

  8. Původně jsem se ke článku ani vyjádřit nechtěl, protože mi přijde sám o sobě sdělný (asi ve čtyřech různých rovinách významu). Nicméně mi nezbývá, než se vyjádřit k nastíněnému shrnutí od Lischaie. A to větě, že „Buďto budeme mít larpy nedokonalé a stagnující, nebo placené.„

    Domnívám se, že platba za larp nijak není v přímé úměře s inovací (či stagnací). Naopak úplně komerční projekty budou mít spíše tendenci se držet „osvědčeného modelu„, což je jasná stagnace.

    Peníze v larpu rozhodně pozdvihnou jeho úroveň, co se týká rekvizit, kostýmů, kulis a propagace. Nicméně hlavní práce na larpu potom stejně zůstává v rukou designéra a samotných hráčů. A lidé, co designují kvalitní larpy (ty inovativní především) to dělají už teď zdarma a často jako koníček. Peníze nevytvoří nové designéry a naopak jejich absence nepohřbí stávající tvůrce (kteří už teď tvoří pro jiné důvody, než jsou prachy). Peníze mohou posílit prožitek z prostředí a zvýšit uvěřitelnost hry, ale bez toho, co si hráči v larpu vzájemně předají to bude částečné. To je fakt, který peníze v larpu nikdy (naštěstí) nespraví.

    Takže dokonalým může být snadno larp s nízkým rozpočtem, ale výborně připravený, co se designové stránky týká a hlavně excelentně zahraný hráči. Zdaleka dokonalým nemusí být larp s milionovým rozpočtem, který prostě bude mít špatný design a nebo do něj nepůjdou naplno hráči.

  9. Nevím. Jakožto „dobrovolný organizátor„ přesně vím, jak je to zničující a jak se všechno snaží plamen ve mě zhasit (ano, slyšel jsem potlesk, ale slyšel jsem i nadávky, které jsou po investované práci velmi zničující), a asi souhlasím s tím, že by nebylo špatné, kdyby do LARPů teklo víc peněz v zájmu zachování kvality… na druhou stranu: Bylo by to ještě ono? Bylo by to to… „pravé ořechové„?

  10. Přiznám se, že pár let zpět jsem názor na to, jak komerce zničí larp, slýchával docela často. Že komerce zničí tvorbu larpů pro radost a pro partu přátel. Jenže to přeci vůbec nemusí být pravda. Hráči jsou různí, někteří jezdí na larpy pro komunitu přátel, jiní pro možnost si prožít netradiční zážitek a další se odreagovat a zahrát si. Jsou hráči, kteří raději než na larp půjdou do kina nebo na vysoká lana. Jsou hráči, kteří jinou aktivitu pro volný čas než larp nemají (nebo tedy ne tak dominantní). Není moc hráčů, kteří mají naprostoo stejný pohled na to, co považují za „pravé ořechové„ a po jednom larpu můžeš mít hráče zklamaného vedle jiného naprosto nadšeného (a oba hráli stejnou hru).

    Takže ano, rozpočet larpu bezesporu bude jedním z dělících kritérií, ale nikoliv faktem, který udělá z larpu něco jiného. Stále bude larp stát na spoustě důležitějších věcí, než jsou peníze. Budou hráči, kteří nepojedou na komerční akci čistě z principu, stejně jako budou hráči, kteří raději pojedou na jedinou, zato však plně zajištěnou, akci. Budou organizátoři dělat jen akce s velkým rozpočtem, stejně jako budou organizátoři dělat hry jen pro radost bez jediné koruny. Ale jestli budou larpy „pravé ořechové„ podle mého názoru rozhodne něco úplně jiného.

  11. Od Morgain,

    Jak článek tak diskuse nad ním, mě přivedli k jedné myšlence. Z vlastních pocitů můj zájem organizovat velké akce má také spíše klesající tendenci. A když jsem se zamyslela proč, tak mě napadlo, že když mi zavolá kamarád, abychom se sešli a odvyprávěli si nějaké RPG, tak mu kývnu. Je to v podstatě bez práce. Tím teď nemyslím práci ohledně vymýšlení příběhu a pozadí a tvorby psotav, ta mě baví a je to v podstatě koníček. Ale je to bez práce jako: vytvořit web, uveřejnít informace, zajistit propagaci, zajistit prostory… a další podobné práce, které přichází se zvětšením akce. Najít si čas na zorganizování larpu pro 30 lidí je větší závazek, než jít si zahrát rpg.

    V článku se hodně mluví o tom, že čím větší rozpočet a dokonalejší provedení akce, tím rychleji je organizátor vyčerpán. A to v podstatě asi dalo základ téhle mojí myšlence, protože právě to, přidává k akci to, co vnímám jako práci. Spoustu byrokracie. Možná od určité velikosti akce, se prudce zvyšuje náročnost její přípravy a pak už to nestojí za to. Osobně mám čím dál tím menší chuť organizovat akci pro větší počet lidí na více dní a vzpomínám na to, jak příjemná byla příprava jednoho larpového plesu.
    Možná na ty staré akce vzpomínáme s úsměvem právě pro to, že jsme nekladli takový důraz na ty věci okolo hry a vystačili si s málem. Ale mají takové akce šanci dnes u tečh samých llidí, nebo jen u generace, která je teď ve věku, v jakém jsme byli my na tehdy?

    Jako pro organizátora si nejsem jistá, jestliu plat za organizování larpů by byl to, proč bych u nich zůstala. Na druhou stranu vím, že že jako hráč se již brzo nebudu bát za larp zaplatit, když bude dobrý. Takže i tohle může být cesta ven pro spoustu tvůrců. A pokud je, tak ji rozhodně nevidím jako jakékoliv zlo.

    Když to tak po sobě čtu, možná jsem trochu tématicky odbočila, ale snad to nebude tolik vadit.
    Je to jen drobná úvaha související s článkem.

  12. Tak nevím. Už na konci 70. let minulého století se hrály po celé naší zemi tzv. městské hry (vytvářené od let padesátých). Větinou (pravda) je hrály děti. Ale také lidé „náctiletí„ a starší. A tvrzení, že šlo o „bojovky„, které jsem tu kdesi také našel, je (přinejmenším) scestné. Neboť jenom některé z nich byly „bojovkami„. Kdo něco takového tvrdí komplexně, měl by si přečíst (alespoň – např.) Hry ve městě od Miloše Zapletala. A hlavně: pamatuji si, jak, kde a kdy se tyto hry hrály. Pak k nám v 80. letech minulého století dorazil Tolkien (děcka na táborech četla samizdatové vydání Červené knihy Západní marky i pololegálního Hobita) – a hry na hrdiny (pokud si dobře pamatuji, hráli jsme „Pána jeskyně už v roce 1985!). Už tenkrát jsme se s přáteli shodli na tom, že je to jeden z mnoha možných modelů, obohacuje naše etapovky – ale je to model pouze dvourozměrný (mnohdy virtuální). Takže jsme začali „naše hry„ ve stylu larpů doplňovat (už od 90. let 20. století). A larpy vznikly ze stejného důvodu jako ty etapovky: dostat hru do terénu. Pokud to hodláte dělat jako „sportostrůjci„, přidávejte na nákladech, ztěžujte (jednosměrně – a především ekonomicky, ale i kastovně) podmínky her – a za chvíli skončíte v uzavřeném okruhu lidí. Pokud jde o okruh lidí našeho typu (tedy těch, kdo vidí možnost syntézy larpů, etapovek a městských příběhových her), tedy budeme pokračovat v pořádání dosavadních podniků. Myslím, že „Ameriku objevují„ tak trochu (např.) v tom Dánsku (i jinde). U nás už jsme „stáli na pevnině„ během starších desetiletí minulého století. Takže je jistě co obohacovat – ale není důvod hrát si na podnikatele nebo vytvářet novou „herní sektu„! (A pozor na teorii možných světů!)

  13. Na Asterixův příspěvek se mi chtělo reagovat následovně:
    – Ale to přece nikdo nepopírá, že se tady hrály rolové hry už „dávno„.
    – Ano, české prostředí (etapovky počínaje Foglarem a Zapletalem nekonče, totalita a z toho plynoucí fantazijní realizace „jinde„ atd.) vedlo k natolik specifickým výsledkům, že se dá říct, že jsme v mnoha ohledech napřed.
    – Ale Skandinávci přece razí štolu úplně jiným směrem, sledují svým „pravým„ larpem zážitek odlišného charakteru, taže skutečně „Ameriku objevují„.
    – Larpy a jejich tvorba přece nemají cíl, aby se podle něj dalo říct, co je špatně, jako např. uzavření komunity.
    A nakonec ničím takovým reagovat nebudu – jen souhlasit s tím, co možná ani řečeno nebylo – larpy se mají dělat takové, které nás baví. A v podstatě je jedno, jestli jsou velké, malé, makové, nebo tvarohové. Jakmile přestanou bavit, najde se hned tisíc zástupných důvodů, proč…

Zanechte komentář