Pro zpestření a zesílení herních zážitků je užitečné využít postupů účinných ve skutečném životě, ale s vědomím, že je to pořád hra. Tentokrát je naším tématem šikana. Upozorňujeme, že text je psán s nadsázkou a zaměřuje se výhradně na herní rovinu postav na larpech. Cílem je vytvořit intenzivní herní zážitek, nikoliv hráčům ublížit. Kreativní šikana je prostředkem dramatizace vztahů mezi postavami, nikoliv mezi lidmi, a je fajn ji uplatňovat jen v takových herních prostředích, kde to dává smysl a je to součástí herního obsahu.

Text připravila Karolína Serbousková.

Co je šikana?

Šikana je dle wikipedie jev, při kterém je omezována svoboda, svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, často je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Označuje různorodé fyzické i psychické zneužívání slabšího nebo odlišného jedince v kolektivu nebo ve společnosti. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou, početní nebo mocenskou převahu. 

Z této definice, životních zkušeností nebo nasbíraných příběhů jste si asi udělali představu, co to ta šikana je. Jak ale může vypadat šikana na larpech? 

Larpová specifika šikany

Jak vás možná napadlo, šikana obvykle není pro oběť nic příjemného. Pokud nejste debil, obvykle nechcete ublížit svým spoluhráčům ale jejich postavám, kvůli čemuž je nutné najít balanc mezi tím, co je dostatečně zlé a dostatečně zábavné na hraní pro obě strany. Pokud to baví jenom jednu stranu, je to opravdová šikana – a to prosím nechceme. :-) 

Mnohé způsoby šikany, které nás na první dobrou mohou napadnout, jsou takové, které reálně ublíží hráči, jeho věcem nebo zanechají nějaké následky dlouhodobějšího rázu (třeba mokré oblečení, nápis na čele lihovkou nebo drobná zranění). Toto pojednání se zaměřuje na kreativnější způsoby šikany a jeho cílem je vypíchnout právě ty, které následky na spoluhráči nezanechají, a přesto poskytnou zajímavou scénu a pocit vyčlenění oběti z kolektivu. Cílem není jenom vyjmenovat možné konkrétní aktivity, ale udělat exkurzi do mysli agresora a nastínit okruhy, ve kterých se dají aktivity vymýšlet. Díky tomu byste měli být následně schopni přicházet na vlastní kvalitní šikaničku sami a třeba ji i přizpůsobit settingu nebo postavě oběti.

Jste zvědaví? Pojďme se do toho tedy pustit!

Kdo je agresor? 

Všechny agresory obvykle spojuje pocit nadřazenosti, vlastní převahy a pozice moci. Jak se ale dostat do této pozice? Samotný nadřazený přístup totiž nemusí stačit. Play to lift je zde samozřejmě klíčové, ale budete se cítit daleko jistější v kramflecích, pokud si svůj piedestal trochu postavíte sami!

Člověk je tvor společenský a jako takový se shlukuje do skupin. Kdo stojí mimo tyto skupiny, může se stát snadným terčem ostrakizace nebo šikany. Důležité je zůstat ve skupině, mít počty na své straně, abyste se z šikanátora nestali najednou šikanovaným. Je dobré naklonit si několik věrných na svoji stranu. Tím vytvoříte elitní skupinu, která se navzájem může na vrcholu držet, jakmile jste soudržní, je těžké vás z pozice moci vytlačit. 

Být agresorem se může zdát jako náročná disciplína, kdy musíte rovnoceně útočit na všechny kolem, ale není tomu tak. Naopak je důležité ve skupině udržovat hierarchii (na jejímž vrcholu jste právě vy) a dát jasně najevo, kdo je na jejím spodku. Z toho přirozeně vyplývá, že budou v kolektivu i nějací centristé, na které nemusíte plýtvat svou šikanovací energii, pokud vám to zrovna nepřinese nic zajímavého. Pokud se z toho stane situace, kdy jste sami proti všem, vyčleníte se ze skupiny a ztratíte svou převahu a respekt. Místo na vrcholu hierarchie se dá snadno udržet dobrými vztahy s ostatními v pozici moci nebo metodou cukru a biče, kdy mají vaši přátelé zcela jasné výhody a privilegia pramenící z vaší přízně, a pokud se vám zprotiví, můžete jim je zase stejně efektivně odebrat, a tím posouvat lidi na společenském žebříčku. 

Jaká privilegia mohou pramenit z vašeho výsadního postavení? Je to samozřejmě nejsnazší, pokud máte zdroje, ať už jsou to peníze, kontakty nebo možnost rozhodovat o osudech druhých. Chcete pro sebe to nejlepší a nesmíte se bát si to vzít – pokud to uděláte dostatečně suverénně, obvykle vás totiž nechají. Chcete mít svoje vlastní místo, kam ostatní nesmí, pokud jim to nedovolíte? Vemte si ho a dejte jim najevo, že je vaše! Chcete být první ve frontě? Běžte dopředu, nestyďte se, a svoje kamarády vemte s sebou! Chcete dostávat větší příděly než ostatní? Staňte se tím, kdo je rozděluje a postará se, že jeho věrní budou mít vždy dostatek! 

U privilegií je důležitá důslednost. Pokud někdo zasedne vaše výsadní místo, donuťte ho odejít nebo mu ideálně ještě k tomu znepříjemněte život, aby pochopil, že pokud mu to vy nedovolíte, nemá na něj nárok. Jakmile by lidi zjistili, že můžou sedět, kde chtějí, svoje privilegium už si znovu nevybudujete. 

Jak tedy ostatním znepříjemnit život? Základní metodou je zesměšnění a ponížení.

Konkrétní herní metody

Přezdívky – Zesměšnit můžete někoho třeba potupnou přezdívkou, kterou mu vymyslíte. Čím déle ji budete používat a čím víc lidí k tomu navedete, tím lepší. 

Karikatury – Karikatury může být samozřejmě hezké kreslit, pokud to umíte, ale vždycky můžete udělat živou karikaturu a parodovat chování těch, které chcete zesměšnit.

Seznamy a škatulky – Nikdo není rád v té špatné škatulce, můžete udělat seznam a každému přiřadit třeba nějakou pěknou vlastnost. Největší nemehlo, třídní děvka, zlodějka manželů, kategorie jsou neomezené a na každý setting si je můžete s kamarády ve hře vymýšlet a hezky se u toho pobavit. Lze případně i udělat pořadí (třeba všechny postavy od nejhezčí po nejhnusnější) a doplnit to nějakými komentáři nebo obrázky, ale je náročnější vybrat vlastnost, kterou použijete. 

Šíření drbů – Jistě znáte už z hodin šikany pro začátečníky. Jednou za čas je dobré si připomenout, že klepy nemusí být pravda, takže pokud na někoho nic nemáte, vymyslete si něco, co se vám zrovna hodí do krámu, stejně nemá jak dokázat, že to není pravda! 

Kradení osobních věcí – Zabavování (herních) osobních věcí je zábava, ať už se to udělá tajně, nebo klidně veřejně. Můžete cokoliv vzít i přímo z rukou majitele, pokud máte nad ním dostatečnou svrchovanost. Pokud něco vezmete, je zásadní, aby se to vrátilo do hry jinudy. Zabavenou věc můžu třeba dát někomu jinému, ideálně s komentářem, aby s tím něco udělal. Můžu chtít za vrácení nějakou službičku nebo věci. Můžete se taky bavit tím, že věc umístíte velmi viditelně na nějaké těžko dostupné místo a majitele nebo další lidi v okolí na to upozorníte (aby si vždycky hráč oběti všimnul, že mu něco chybí a měli by si to odněkud chtít vzít). Pokud kradete cokoliv spotřebního (třeba svačinu, čokoládu, cigarety), můžete si je požitkářsky vychutnat a neposílat nikam dál, ideálně opět před zraky někoho relevantního, kdo tu informaci pošle dál. 

Mezi mistrné kategorie v šikaně lidí patří manipulace. To je pravá královna zloby a pokud si ji osvojíte, můžete si kohokoliv povodit jakýmkoliv zlovolným způsobem. K manipulaci lze přistupovat mnoha směry, ať už zdánlivou laskavostí, nenápadným podsouváním nápadů nebo přímým a jasným vydíráním. Pokud používáte výhružky, je ale dobré používat takové, které jste alespoň trochu schopni splnit. 

Na manipulaci je krásné, že můžete provokovat a pošťuchovat lidi, aby oddělali všechnu špinavou práci za vás a ačkoliv padnul pokyn na zmlácení místního šprta od vás, tak máte ruce čisté a nikdo vás nemůže postihnout. Navíc tím zapojíte do šikany víc hráčů, a to je vždycky dobro! Můžete taky přimět dělat věci, co by při běžné donucování neudělali. Ve výsledku můžou nakonec šikanovat sami sebe. Vzpomeňme si na všechny toxické přesvědčovací fráze, které všichni tak neradi slyšíme:

• “jestli seš slaboch a máš strach, tak to samozřejmě dělat nemusíš”
• “myslela jsem si, že na to nemáš”
• “já myslel, že jsme kamarádi, ty snad už nechceš být můj kamarád, že to pro mě nechceš udělat?”
• “tak budeš chlap a uděláš to, nebo co?”
• “zkazíš každou legraci”

možnosti jsou neomezené, hlavní je vyvolat v druhém pocit, že to vlastně dělá dobrovolně a z vlastní vůle. 

S trochou manipulace se můžete taky úspěšně vyhnout trestům. Ve většině společenství není šikana přijímána a přichází po ní trest. Téměř vždy je ještě někdo nad vámi nebo alespoň na stejné úrovni, u koho šikanovaní hledají zastání. Je naprosto klíčové, aby šikanovaní brzo zjistili, že snitches get stitches a žalobníčky nemá nikdo rád. Vyvolejte v nich pocit, že se buď nemají na koho obrátit (případně nechtějí), protože jsou všichni na vaší straně, nebo že si tím situaci jenom zhorší. 

• “Jestli nechceš dostat zítra dvakrát tolik, tak budeš zticha”
• “No jo, malej žalobníček, poběžíš to říct mamince, ty srabe?”
• “Aha, a komu si myslíš, že to povíš? Myslíš, že s tím jako tvůj kámoš něco udělá? Abychom si zítra nepočkali na něj”

Pokud už vás někdo přistihne v akci, je skvělé, můžete téhle manipulace využít a tvářit se, že jste na straně té oběti. Byl to přece jenom takovej vtípek. Vy jste přece KAMARÁDI. On to dělá rád a dobrovolně, žejo? Nefunguje to vždycky, ale za zkoušku nic nedáte! Ideální je samozřejmě, když tuhle špinavou práci oddělá někdo za vás, potom vás není za co trestat! Je naprosto klíčové budovat si alibi, mít svědky, kteří dosvědčí tvou nevinu, nebo obracet pozornost na jiné. „Já jsem nic neudělal, to byl jeho nápad!“ „Mně to přišlo vtipný, ale on to přehnal, já to jen pozoroval.“
Vhodné je také vybudovat si pověst ‘hodné postavy’ v očích autorit, zatímco oběť může být označena jako ‘konfliktní typ’, co si všechno vymýšlí. Čím víc lidí o tom bude přesvědčeno, tím snáz z toho vždycky vybruslíte.

Doufám, že teď máte zase víc nápadů na to, jak si postavy mohou navzájem ubližovat. Záměrně toto pojednání neobsahuje všechny druhy šikany, spíše takový výběr z hroznů, nicméně jakákoliv doplnění jsou vítána a hlavní je, aby vás to nakoplo ve vymýšlení konkrétních věcí, co můžete postavám dělat.

Co když už to není hra?

A teď trochu vážně. V ideálním světě je šikana v larpu jen výživným dramatem, které dělá hru zajímavou. Jenže i ten nejlepší záměr se může zvrtnout. Když se herní šikana přehoupne do skutečné nepohody, je tu několik způsobů, jak situaci řešit.

Buďte pozorní a citliví k reakcím svého spoluhráče.

Může se stát, že hráč přestane reagovat ve své roli a vypadává z ní (např. přestane mluvit, odvrací zrak, je viditelně smutný nebo naštvaný). Možná se začne ze hry vytrácet a účastnit se jí. Případně vám rovnou, ať už pomocí metamechaniky nebo napřímo, řekne, že je to přes čáru.

Berte ho vážně.

Larpy, kde je šikana tématem nebo se počítá s tím, že se tam šikana objeví, by měly mít nastavené mechaniky, jak scény ukončit nebo škálovat. Hra by měla být transparentní v tom, jaká těžká témata se mohou objevit a s jakými podobami agrese nebo šikany se tam hráči mohou potkat, ať už jako účastníci, nebo přihlížející. Když to tam nikde nevidíte, zeptejte se na to.

Je dobré a doporučeníhodné se před hrou se svými spoluhráči předem domluvit na míře agrese a hranicích psychického komfortu. Vážně to udělejte, ohromně to zvyšuje pocit bezpečí na hře, která by jinak byla pro kohokoli zvenčí nesnesitelná.

Organizátoři by zároveň měli uvést osobu důvěrníka, na kterou je možné se obrátit v případě, že šikana nebo některé další téma hry překračuje meze snášenlivosti hráče a ten potřebuje podporu nebo pomoc. Když nikoho neuvedou, nebuďte slušní a chtějte jeho jméno, i když vy sami předpokládáte, že ho nikdy potřebovat nebudete.

Následuje univerzálních pár rad pro ty, kteří sice nic nepodcenili, ale přesto se najednou místo napínavého dramatu ocitnou u stanfordského vězeňského experimentu a už to není ono:

Co když jsi agresor a v tom nejlepším si všimneš, že je něco špatně?

• Zastav scénu – buď ji in-game ukonči, nebo použij bezpečnostní mechaniku, kterou má larp pro takové případy nastavenou, a i vystup zcela ze hry, pokud je to třeba.
• Změň dynamiku scén s ohledem na to, s kým hraješ.
• Omluv se, pokud je to potřeba – neznamená to, že jsi špatný hráč, ale že ti na spoluhráčích záleží. Sebereflexe je sexy.
• Protistrany se prostě zeptej – někdy stačí málo k odhalení problému.

Co když vidím, že někdo jiný to s tou šikanou trochu přehání?

• Zasáhni – pokud vidíš, že se někdo necítí dobře, najdi způsob, jak mu pomoci. Nečekej, až se to vyhrotí. Pokud možno využij herní mechaniky, ale není to rozhodující.
• Podpoř hráče – během scény nebo po scéně mu dej najevo, že sis toho všiml(a).
• Kontaktuj důvěrníka – nemusíš všechno řešit osobně.

Napadá vás k tématu cokoli dalšího? Směle napište! Přejeme příjemnou zábavu a hezkou šikanu!

Tento příspěvek byl publikován dne 23. 6. 2025 (Pondělí) v 13.34 v rubrice Teorie, Z domova. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.