Larpy a covid
S ohledem na situaci kolem pandemie se řada organizátorů i hráčů zabývá otázkami, jak se s novými pravidly společenského setkávání vyrovnat, pokud chceme dál larpy hrát. Rozhodl jsem se sepsat strukturovaný dokument, v němž vyhodnocuji situaci a přicházím s návrhy, jak (nejen) následující sezónu plánovat a nad čím uvažovat. Téma tímto otvírám, ale nevyčerpávám; další postřehy a diskuze dále probíhají například v Larpovém mostě.
Text vznikl na začátku února 2021.
Moje výchozí pozice
Nejsem epidemiolog, ale tématem se živě zabývám jak ve své práci, tak v rámci přípavy larpové sezóny. Nemám v tom patent na pravdu, asi taky je dobrý přiznat, že se (i když mám často silné rozpory) o problematice bavím a vycházím z postojů Honzy Kulveita; za rozumný a kvalitní zdroj považuji taky Zdeňka Hela (dohledejte si je případně bokem). Jak přípravu akcí, tak šíření viru taky řeším s odborníky, ale problematika je to spíš hraniční. Mám 16 let zkušeností pořádání akcí, uvedl jsem jich asi přes sto (napsal k 50, ale některé měly hodně moc uvedení).
Zkusím taky psát co nejvíc neutrálně, ale holt vláda to nějak ovlivňuje, tak když to občas bude mít hodnotící nádech, tak se omlouvám a můžete to libovolně zanedbat.
Na zamyšlení jsou tu dva momenty:
a) odhadovat teď vývoj pandemie a speciálně vývoj pandemie v Česku není nic jednoduchého. I ty nejlepší predikce se sekají na všechny strany.
b) Odhadovat vývoj OPATŘENÍ v Česku je ještě úplně jinej byznys. Aktuální omezení pohybu mezi kraji je třeba tah, který nebyl jakkoliv očekávatelný a vzhledem k promoření a dosavadní trajektorii vývoje opatření je dost překvapivý a není nutně pochopitelná kauzalita mezi situací, žádaným efektem a použitým nástrojem. Takže odhadovat vývoj je fakt těžké. Budu se snažit držet toho, jak o dělání her přemýšlím a co je potřeba.
Vycházím taky z toho, že covid sem tam zabíjí a celkem často mrzačí a nechci ho dostat a šířit, nechci, abych dělal akci, na které se šíří. Tohle můžou mít jiní lidé jinak, pak se chovejte podle toho. Jako podstatné se mi zdá připomenout, že long covid existuje (vybírám popularizační článek, podle mě dobrý) a že Česko je celosvětově hrozně moc špatné (vyklikejte si prakticky jakékoliv hodnoty tady).
Řešení: vakcíny
Předně: vakcíny jsou pořád nejlepší způsob, jak se problému zbavit. Nejsme ostrov. Vakcíny jsou teď v nejkrizovějším bodě a pod tlakem hromady velmi oprávněné kritiky. Kombinuje se neschopnost členských států vakcíny distribuovat s problémy v dodávkách (ty jsou celosvětové), navíc můžeme mít silné odůvodněné pochyby o účinnosti některých za některých okolností (typicky vůči jihoafrické mutaci, AstraZeneca pro velkou část populace a tak). Ale tohle zrovna vypadá, že se bude dlouhodobě zlepšovat: od dubna dál se plánovaná množství daří nejenom dohnat, ale i navyšovat, a pak bude představovat úzké hrdlo schopnost států dostat je k občanům, což má taky potenciál se zlepšit vstupem jak nižších správních jednotek, tak soukromými distributory.
Řekl bych, že přes všechny problémy není přehnaně optimistické říct, že v září bude plus minus rozumná proočkovanost (asi bych neříkal 70 % v Česku). A od té doby je v pohodě podle mě plánovat akce – byť akce nad plus minus 50 lidí furt můžou mít problém a rozhodně to nebude bez opatření.
Omezení shromažďování
Vůbec zásadní pro možnost něco pořádat je mít povolenou akci. Troufnu si tipnout, že vzhledem k výrazné sezónnosti nemoci a k nějakým politickým limitacím budou akce kolem 50, možná, možná sto lidí povolené už v létě. Plánovat cokoliv nad 100 na březen až květen se mi zdá moc odvážné, klasické bitvy (obzvláště s přespáním atd.) nás letos spíš nečekají.
Tady je taky důležié si říct, že to, že nebudou státní opatření, neznamená, že je dobrý nápad dělat akce za každou cenu. Dneska víme, že přenosy už můžou být velmi velmi rychlé (těch dříve hlášených 15 minut bylo, vypadá to, spíše optimistických) a nové mutace jsou reálná věc. Typicky v Česku už brzy bude dominantní B117 a může se dále kombinovat. Přirozeně budou (pokud nebudeme jako lidstvo hodně dobří v kontrolování nových mutací) ty nakažlivější spíše převládat, protože… jsou nakažlivější.
Co může dělat organizátor
Prve – pokud nemáte jasnou vizi hry a chcete dělat NĚJAKOU hru, je super s věcmi počítat už při designu. Méně lidí v otevřeném prostoru to bude mít vždy snadnější, doba strávená na hře je taky faktor a tak dále. Zjevné porovnání (díky Zappovi) – pochod 15 elfů v Ralsku versus 100 lidí vyjednává v bunkru. To druhé může být ještě hodně dlouho problém.
Nějaké věci by se podle mě měly stát standardem. Hygienické zázemí (mytí rukou atd.) je dobré a pomůže (a pomůže i na jiné věci). Spíš negativní postoj mám k rouškám po dobu hry u delších her – pokud máte dvacet lidí který jsou tři dny spolu, spolu jí, poblíž sebe spí a tak dále, tak rouška či respirátor (které jsou jinak velmi podstatné a funkční) ztrácejí efektivitu.
Co má význam řádově větší, jsou testy – a tam má smysl sledovat nejnovější vývoj, kde třeba testy ze slin a podobně můžou hodně pomoci. Možná se dostaneme do bodu, kdy si hráč dá test před odjezdem, na místě a třeba testovací v půlce.
Náhodné měření teplot pak není dokonalé, ale pomáhá. Vytváření „hry jako uzavřeného systému“ (máte pod kontrolou, kdo se s kým potká a nepotká) je také možné, jenom pro spoustu akcí je to, když to vezmete do důsledku, šíleně těžké (omezený počet lidí totiž musí potkat i sám organizátor). Samozřejmě tohle je zase náklad jak finanční, tak časový v rámci hry.
Celkově je třeba k tomu, co dělá organizátor (a účastník s tím pomáhá), přistupovat jako ke klasickému obrannému “swiss cheese” modelu – žádné opatření není a nebude stříbrná kulka, která to vyřeší, a vždycky musíte mít v modelu započítané i “a co budeme dělat, když třetí den z pěti zjistíme, že je někdo pozitivní”. Tohle je bohužel taky něco, co klade úplně nutnou a velkou odpovědnost na organizátory. Protože ve chvíli, kdy hrozí šíření nemoci na hře, není možný udělat hlasování mezi hráči nebo to nechat na každém zvlášť: je třeba dát jedno jasné rozhodnutí podle nějakého předvídatelného plánu (s tím, že hráči samozřejmě vždycky musí mít možnost opt outu a jet domů).
Taky jde o to si stanovit interně, co je přijatelné riziko: žádná ochrana nikdy nebude stoprocentní a do nějaké míry prostě budeme muset minimálně pár dalších let s covidem žít. Tohle bude strašně těžké a sám nemám zcela jasno, jak všechno komunikovat a udělat. A platí, že jakmile zjistíte s vysokou jistotou, že na hře máte nakaženého hráče, tak je čas přejít vyloženě na exit strategii, jak vše sbalit a jet domů nějak organizovaně a bez paniky, než vymýšlet, že pár dnů ještě dáte.
A co se mi zdá podstatné si říct – ani 70, 75 % proočkovanost NEBUDE znamenat, že můžeme vše ignorovat a pohoda. I očkovaní lidé jsou nejspíš trošičku nakažliví a velké části populace buď nemůže být očkovaná, nebo to prostě nestihnou. Nedá se čekat, že doklapeme na sedm mega naočkovaných a začne nekonečná lambáda.
Naopak bych se moc nebál cestování. Upřímně – jsme nejhorší a zůstaneme nejhorší, jiná trajektorie už moc pravděpodobná není. NEJSPÍŠ – až se z toho vyhrabeme my, budou vyhrabaní i ostatní a spíš nám budou pomáhat.
Co může dělat hráč
Předně chci říct, že moc nemám rád ostrou linku mezi lidmi, co hru zrovna uvádějí, a lidmi, co ji hrají. Věřím, že jsme nějaká jedna skupina lidí, co má ráda larpy, někdo je hraje (a při tom je tvoří), někdo je píše a uvádí, nebo rozváží čaj a bramboračku a při tom je tvoří. Tohle rozdělení je tak hlavně pro srozumitelnost.
Myslím, že nejdůležitější teď bude vstřícnost. Hry se budou stále odkládat. Hry se mohou najednou rušit v půlce, i když to bude všechny hrozně srát. Hry budou ovlivněny opatřeními, která se můžou zdát navíc nebo naopak slabá – a to vše bude třeba nějak důkladně vysvětlit, probrat a srozumitelně vyřešit, ne po sobě házet kritikou. A najednou rozdíl mezi “hale jedete domů, nebo ještě zachlastáme?” a “neee, to hecneme, jde o hovno” může snadno být poměrně fatální pro některé zúčastněné či jejich blízké.
Taky to je tedy test podpory pro autory. Držím palce všem, kterým se komplikují hry. Taky se mi komplikují a sere mě to. V rámci toho bych možná skoro řekl, že to je dobrý test, jestli jsme pořád dobrovolnická zábava, nebo jestli někdo už přešel do pseudo-konzumentského módu. :)
Shrnutí
a) V létě menší akce snad půjdou.
b) Od podzimu se dá riskovat (pokud očkování nedostane tak tři další kopance) i akce nad sto lidí.
c) Vládní opatření vám můžou něco zakázat, ale že je něco povolené, neznamená, že to je dobrý nápad.
d) Opatření na straně organizace budou nutná, základ je hygiena, možné nutné změny ve spaní a podobně, velmi velmi pravděpodobně budou klíčovou roli hrát testy. Je hodně dobré mít levná opatření jako měření teploty.
e) Buďme na sebe hodní, bude to nějakou dobu ještě dost nepříjemné pro všechny.
f) Buďte co nejvíc opatrní a prosím, respektujte nařízení a úřady. Není čas na hrdinství a hrátky s čísly.
Poznámka na konec: cíleně neřeším variantu “hry pouze pro očkované” – to není letos myslím vůbec téma a je to na hodně hodně dlouhou filozofickou a etickou debatu.
