Utíkala domem a hledala místo, kde se před ním schovat. Všude kolem se ozýval křik, rány a sténání. Věděla, že už je blízko. Ohlédla se a nevšimla si kaluže krve před sebou. Uklouzla a upadla. Vedle ní leželo mrtvé tělo jejího bratra. Kroky za ní se přibližovaly. Rychle, příliš rychle. Snažila se vstát, ale uklouzla znovu. Už stál nad ní, v rukou pohrabáč a na tváři měl krutý úsměv. Hledala rychle něco, čím by se mohla bránit, ale tušila, že je to marné. Když dopadla první rána, věděla, že tenhle závod o svůj život prohrála. Byla to její vina. Zasloužila si to. Ještě dýchala, když upustil pohrabáč a překročil její umírající tělo. Stalo se to znovu.