Když jsem před pár lety skončil s uváděním westernového larpu Hell on Wheels vytvořeného na motivy stejnojmenného seriálu, bylo mi jasné, že Divoký západ už zůstane mým tématem. Ostatně ta hra mi nemálo změnila život a lidé kolem Stonetownu, kde jsme ji uváděli, se stali našimi dobrými přáteli. Otázka tak nebyla, co dál, ale spíš: Jak ten žánr vyždímat tentokrát?

Na začátku byl konec. Tedy konec larpu Hell on Wheels. Poslední běh zdárně proběhl a my se zatím opatrně začali zabývat tím, co bude dál. Mezi prvními myšlenkami toho bylo víc, třeba nápad udělat Hell on Wheels speciál. Bylo by v něm kromě klasického obsahu navíc i nemálo zombíků, upírů a čarodějnic. Nakonec z toho sešlo, ale ta touha udělat weird western (tedy v podstatě western s prvky fantasy a hororu, nebo možná spíš gotického hororu) po vzoru šestákových časopisů známých v Americe pod názvem pulp (u nás k tomu měly nejblíž rodokapsy) už zůstala. Tým se drobně obměnil a na prvních schůzkách jsme se pustili do brainstormingu. Bude to sandbox! Velký sandbox, ve kterém se bude moci každý zapojit do čeho bude chtít! Bude to hodně tarantinovské! Spoustu krve, absurdních scén, vtipných dialogů a černého humoru! A spoustu dalších výkřiků padalo během té – velmi živé – schůzky. Tarantino zůstal, jen ten sandbox se nám nějak vytratil. Prostě jsme zjistili, že ho neumíme a že nemáme dost vůle razit novou cestu a objevovat, jak ho s těmi našimi nápady realizovat. A tak se vlastně stal pravý opak. Hra je svou strukturou nakonec velmi podobná Hell on Wheels, jen ještě víc připomíná osnovu povídky: najdete v ní prolog, několik kapitol a krátký epilog. Ale to už trochu předbíhám.

Příběhy, to je oč tu běží!

Psaní Legendy o Blackhill bylo už od začátku celkem těžké. Myslím, že mnohem těžší než psát Hell on Wheels. Nad kostrou hlavního příběhu jsme strávili obrovské množství hodin těžkých diskusí i došlo i na několik hádek. Ale to už tak bývá, pokud je v týmu více silných osobností. Jedno nám však bylo všem jasné: Chtěli jsme, aby k hlavní dějové lince hry měly všechny postavy svou cestičku. Aby se příběhový potůček každé postavy nakonec alespoň částečně vléval do řeky tvořící ústřední příběh. Nakonec se právě osobní dějové linky staly tím, co podle mě dělá hru unikátní. Do hry jsme postupně nacpali ohromné množství skutečných či mýtických postav, legend a historických událostí. Chtěli jsme neotřelé brakové zápletky. Chlápek, co prohrál ženu v kartách? Jasně! Týpek, co začíná hru tím, že si kope vlastní hrob? Sem s ním! A co takhle reverend, kterej umí kromě bible otáčet i bouchačku? No jasně, ten přece nesmí chybět. Stavba osobních příběhů, jejich propojování s hlavní linkou hry a provazování mezi sebou bylo tentokrát výrazně rozsáhlejší a robustnější, než tomu bylo u HoW, stejně jako psaní backgroundu jednotlivých zápletek, které se ukázalo být možná až příliš velkým soustem. Ke konci práce jsme všichni cítili únavu a možná i pocit, že už je to až moc práce na jednu hru. Ale povedlo se a energii nám dodával i pocit, že podobnou hru tady – podobně jako tomu bylo před lety u Hell on Wheels – snad ještě nemáme.

Hrdý larpový brak

V čem je tedy Blackhill jiný? Hell on Wheels larp byl koncipovaný jako koncentrovaný western. Naší snahou bylo navodit maximálně autentický feeling filmového divokého západu se všemi klišé, které k němu patří. Blackhill jde jinou cestou. Cestou ponuré krvavé atmosféry, kde jsou drsňáci všichni a kde žádný tajemství není dost temný a zlý. V Blackhill si neodpočinete u boxu nebo u pokeru. Místo toho budete mrznout na potemnělém zápraží, zatímco z lesa se ozývají zvuky, při kterých tuhne krev v žilách. Zní to až moc vážně? Paradoxní je, že ta vážnost je opravdu tarantinovská. Hráči jsou různými způsoby motivováni k drobnému přehrávání, a hlavně k dialogům plným černého humoru nebo absurdních point. A co víc, každý hráč se může jednou za hru stát režisérem scény, kdy vše na malý moment zastaví a určí, jak se to bude odehrávat dál. Když k tomu přičteme prology formou filmového scénáře, průvodce hrou v podobě pulpového časáku s pokyny pro kapitoly a povídkou, která tak nějak osvětluje, jak se ta legenda o Blackhill vlastně mezi lidmi vypráví nebo třeba fakt, že bouchačky tady tentokrát mají opravdu skoro všichni, vychází z toho poctivý filmový brak. Tedy měl by z toho vycházet. Je tomu tak ale doopravdy?

Práce nekončí

Legenda o Blackhill za sebou má v době psaní tohoto textu jeden běh. Běh, který mě osobně hodně poučil o některých věcech. Třeba o tom, že osobní příběhy a jejich dramatické oblouky mohou na papíře vypadat dobře, ale v praxi už tak dobré být nemusí. Ukázalo se, že mechanika režiséra nebyla moc využívaná nebo že se nám nepodařilo hráče naladit na pomalejší tempo hry, ve které není žádoucí spěchat na své zápletky. Ovšem tím největším poučením je zjištění, že kvalita hry, či to, jak si hráči hru užijí, nutně nestoupá s tím, kolik práce do ní organizátoři investují a jak robustně je napsaná. Jinými slovy: hráč si může kolikrát víc užít jednoduše načrtnutou linku než spletitou a provázanou zápletku s propracovaným backgroundem. A tak nás před druhým během čekalo a čeká nemálo přepisování. Některé postavy dostanou víc péče, napojení herních skupin na příběh musí být mnohem přirozenější a poprat se musíme i s lepší distribucí informací mezi cizími postavami. Především naši indiáni se prakticky nezastavili a z odpočinkově-akčního víkendu, kterým jsme si je získali na Hell on Wheels, se stal jen seznam informací, který musí v pravý čas poskytnout těm pravým lidem.
Naštěstí máme super tým plný fakt schopných a teď už i sehraných lidí, takže si určitě poradíme. A i když asi nevychytáme zdaleka všechno a ta hra nikdy nebude úplně dokonalá, pořád tam v těch opuštěných horách někde v Americe čeká spousta krásných děsivých věcí. Protože od těch zombíků, upírů a čarodějnic jsme teda rozhodně neupustili.

Legenda o Blackhill

Tvůrci: Filip Appl, Tereza Staňková, Ondřej Staněk, Jan Zeman, Jaroslav Dostál, Tomáš Felcman, Jana Isabella Růžičková, Jan Teplý, Jan Novák, Eliška Applová
Web: http://blackhill-larp.cz/

Tento příspěvek byl publikován dne 11. 12. 2020 (Pátek) v 16.47 v rubrice Praxe, Z domova. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.