Přihlásit se | Registrace

Vyhodnocení ankety: Nahota a erotika na larpu

Před zhruba tři čtvrtě rokem jsme spustili on-line dotazník, kterým jsme se snažili cílit na zjištění postojů, jež čeští (a slovenští) larpeři zaujímají vůči nahotě a erotickému kontaktu na tuzemských hrách. Diskuze, která tomuto šetření předcházela, měla dlouhodobější charakter a v podstatě vyplývala z tendencí, které se zhruba mezi lety 2010–2013 začaly na české scéně formovat. Za iniciační bod považujeme vznik komorního larpu Rocker, který krátce na to následovaly adaptace severských her Doubt a Summer Lovin‘ a také český Samael, Salon Moravia či Villa Löwe. Konečně, své hráče si našly i úžeji profilované hry jako Kink and Coffee, All My Loving a Byznys a baroko. Dlužno dodat, že ne všechny z těchto larpů pracují s reálným milostným kontaktem, ale erotika jako téma je propojuje. Zároveň jsme měli i signály ze zahraničí, že tam daná problematika rezonuje1. Jakkoli to v poslední době vypadá, že už nejde o tak využívaný herní aspekt a dveře k herní erotice, resp. nahotě, jsou spíš jen pootevřeny, není bez zajímavosti zjistit, jak se k tomuto fenoménu čeští hráči staví.

Níže tedy za vydatné pomoci grafů shrnujeme výsledky ankety, které doprovodíme vlastní textovou interpretací. Ta bude vycházet i ze sesbíraných údajů, které se však nedají rozumným způsobem kvantifikovat. Je třeba však hned na okraj podotknout, že si v textu nečiníme nárok na nezbytnou správnost našeho výkladu a v případě komentářů se přímo jedná o záměrnou subjektivní interpretaci. Samotné grafy tedy mají pochopitelně větší vypovídající hodnotu.

Složení respondentů

Největším překvapením byl samotný počet respondentů, který i po vstupním čištění dat činil neuvěřitelných 619 individuálních odpovídajících. Je to daleko větší vzorek larpové populace, než jsme očekávali – mimo jiné i proto, že otázky zcela zřejmě směřovaly k využívání daných prvků (nahoty a erotiky) coby programové součásti hry, tedy k jejich cílenému využití jako designového elementu, který má zamýšlenou manifestaci v příběhu. Vzhledem k nízké vstupní strukturaci příběhu ve většině sandboxových larpů (jež jsou nejčetněji zastoupeným formátem v Česku) jsme předpokládali, že velkou část herní základny současného larpu tedy náš dotazník úplně mine. Že se tak nestalo, je zřejmé z počtu respondentů i z jejich odpovědí.

Lze si to vysvětlovat tak, že vidíme jen málo do toho, jak vypadají hry mimo naši sociální bublinu (což je do jisté míry pravda), nebo tak, že část respondentů úvodní informace k dotazníku nepochopila, neřešila, případně si zkrátka představovali hypotetický larp, kterého by se mohli eventuálně zúčastnit. Myslíme, že je to ve výsledku ku prospěchu celého šetření, ačkoli si uvědomujeme, že takto získané výsledky s sebou nesou jistá omezení v možnostech interpretace. K tomu se ještě vrátíme na konci článku.

Počet mužů 373
Počet žen 242
Věkový průměr 25,4
Median 25

Genderové rozložení respondentů je následující: zhruba 60 % tvořili muži a necelých 40 % ženy. Několik málo lidí uvedlo jiné genderové zařazení (či sexuální orientaci) nebo kolonku nevyplnili. V některých případech budeme nadále upozorňovat na rozdíly v odpovědích mužů a žen, ale je zároveň dobré mít na paměti, že nerovnoměrné genderové zastoupení nezbytně částečně zkresluje vypovídací hodnotu celkových výsledků. Nejvíce zastoupení byli lidé ve věku 18-31 let (viz graf).

Komentář (Maník):

Dovolil bych si zmínit pohnutky, které nás vůbec k vytvoření dotazníku vedly (jakkoli se zpětně nedokážeme příliš shodnout). Po vypití několika piv jsme polemizovali nad tím, jak předpojatě se k tématu nahoty a erotiky v larpu přistupuje. Kolik rádoby vtipných a oplzlých poznámek jsme na adresu Rockera (ale i dalších her) slyšeli? Ve zpětném pohledu a po přečtení všech odpovědí mne z nich velmi zaujal následující výrok:

(…) nechci se dostat do škatulky „exhibicionistka, co se ráda svlíká na larpech”.

Tato odpověď velmi rezonuje i s mými pocity. Není tomu dlouho, kdy jsem začal pravidelně navštěvovat saunu, kde je v daném kontextu (!) nahota normální2. A právě tento kontext definuje i kulturu daného prostředí. Zatímco v každodenním světě je nahota neakceptovatelná (v zákonném, jakož i kulturním rámci), v jiném prostředí se nad ní člověk ani nepozastaví. Pokusíme-li se utvořit paralelu sauny na larp, můžeme říct, že pokud daný prvek (nahota) do hry inherentně zapadá (tedy má-li tam určitou nezastupitelnou funkci) mění se tím i kulturní prostředí, v němž se nahota stává pro účastníky akceptovatelnou či vyloženě přirozenou. V kontextu hry pak není podstatné, zda-li je setting situován na párty rockové skupiny či zda jde o vílu ve fantasy hře.

Mimo hru však začíná být situace složitější. Po odehrání larpu se strhne šuškanda, že “tam ten(ta) se rád(a) svléká”, a jakmile se daný fakt namixuje s různými skupinami hráčů, vznikne výbušná směs “komentářů na fejsíku” a “šuškandy v Elysiu”. Hráči jsou tak hrou silně afektováni i v běžném životě, což jim nemusí být (a obvykle ani není) příjemné.

Někteří hráči se s danou situací dokáží vyrovnat snadno, jiní obtížně. Právě onen přesah do běžného života dle mého činí největší překážku v nastolení “příjemného a důvěrného prostředí”. Řešením takové situace by se na první dobrou mohlo zdát pořádat takové larpy v plné informovanosti o tom, co se na hře může objevit, a apelovat na hráče, aby zvolili vhodný komunikační jazyk ve směru k ostatním hráčům, kteří se dané hry neúčastnili. Je toto opravdu oním řešením?3

Postoje k nahotě

Nahotu jsme v rámci dotazníkového šetření pojali jako relativně separátní téma, protože se v naší představě nemusí nezbytně pojit s erotikou nebo sexualitou (např. hra z prostředí primitivních kmenů apod. může zahrnovat nahotu bez erotiky). Většina respondentů se vyjádřila v tom smyslu, že s nahotou, která by potenciálně postihovala i je samotné v rámci role, nemají problém (71 % lidí odpovědělo, že jim spíše nebo vůbec nevadí). Výrazný rozdíl se ale projevil mezi muži a ženami (44 % žen spíše nebo velmi vadí), což v souladu se slovním vyjádřením, jímž některé z respondentek svou odpověď doplnily, může plynout z vyšších nároků na osobní vzhled (a z toho plynoucí nespokojeností s vlastním tělem) a pochopitelně i z pociťované mírou studu, která je u žen obecně vyšší (že se stydí, zaškrtlo v doplňující otázce 42,6 % žen oproti 26 % mužů).

V doplňujících odpovědích se nejčastěji objevovalo, že nahota musí zapadat do rámce hry a tvořit tak její funkční prvek (u této možnosti jsme mimochodem pro účely grafu odlišili ty, co uvedli, že by nahotu spíše/určitě hráli, od těch, kteří by ji spíše/určitě nehráli, protože je smysl výsledné odpovědi různý4). Dále participanti často uváděli, že záleží, s kým by hráli a že by museli mít k ostatním důvěru, zhruba třetina pak odpověděla, že se stydí.

Jak jsme již uvedli, stud z nahoty je u žen výraznější, lehce důležitější je pro ně, s kým hrají, a důvěra k spoluhráčům. Muži naopak lehce častěji uváděli, že rádi experimentují s posouváním hranic (28,4 % oproti 20,9 % u žen) a výrazně častěji, že považují své hranice (v oblasti intimity) za hodně otevřené (23 % oproti 9,8 % u žen). Asi nejpodstatnějším zjištěním je, že nahotě nechce být v roli vystaveno 35,7 % žen a 17,7 % mužů (odpověď …a/ale nechci ji hrát).

Komentář (Maník):

Rozdíl názorů mezi muži a ženami mne velmi zaujal. U otázky k nahotě se vyskytovala již zmíněná poznámka: Míníme nahotu, která by potenciálně postihovala i vás v rámci role na konkrétním larpu.

Srovnejme čísla mužů a žen u ‘Nahota mi obecně vadí/nevadí’ (rozdíl 24 %) a ‘stydím se’ (rozdíl 17 %), příp. dále ‘nechci ji hrát’ (rozdíl 18 %). Z předchozího víme, že výrazně více ženám (oproti mužům) vadí jejich vlastní prezentovaná nahota (pro férovost připomeňme, že se jedná jen o cca třetinu všech žen). To by zapadalo i do mého chápání světa, tedy, že ženy jsou často vnímány jako erotický objekt a žena tak – byť třeba nevědomě – snadno propadne svodům srovnávání sebe sama s photoshopovou ženou z časopisu. Stejně tak myslím, že v naší kultuře stále ještě panuje většinové přesvědčení, že muž v navazování vztahu zastává roli dobyvatele a žena pak roli dobývané5. Prezentovat tak veřejně své tělo by bylo jistým rebelstvím proti této kultuře a žena pro některé muže může “ztratit na své ceně”6. Další vysvětlení může být, že 36 % žen se necítí dostatečně pohlednými na to, aby se nestyděly před ostatními hráči. Vzhledem k tomu, že se jedná o moje laické vidění, uvítám i vaše postřehy a pohledy.

O erotice na larpu obecně

Většina respondentů se vyjádřila, že hru, která pracuje záměrně s prvky erotiky7, nikdy nehrála (69 %), což při relativně malém zastoupení podobných her na české scéně není překvapivé. Tento fakt však může potenciálně zkreslovat výsledky odpovědí na vlastní hranice erotického kontaktu v rámci larpu, protože tyto meze nebyly u většiny dotazovaných nikdy v praxi testovány. Jistou spekulativnost v odpovědích na aktuální či potenciální hranice ostatně několik respondentů otevřeně přiznalo. Procentuální rozdíl v počtu mužů a žen, kteří se larpu s prvky erotiky zúčastnili, je téměř zanedbatelný (30 % mužů, 32 % žen).

Spojení erotiky a larpu považuje za zajímavý experiment 72 % tázaných. Většina z nich (52 %) by ráda sledovala další vývoj posouvání intimních hranic (v tomto ohledu jsou na tom muži i ženy přibližně stejně). Zásadním rozdílem ale je, že 25 % mužů (oproti 11 % žen) připadá toto spojení natolik zajímavé, že by se podobného larpu nejspíše zúčastnilo. Což – jen pro pořádek – samozřejmě neznamená, že výše zmíněných 52 % respondentů svoji účast vylučuje. Erotiku a larp by pak vůbec nepropojovalo 19 % mužů a 33 % žen8.

Posouvání hranic

Výchozím bodem pro nás bylo zjišťování nastavení aktuálních hranic milostného kontaktu v roli. V této otázce jsme se tedy ptali po bodu, k němuž jsou účastníci běžné hry ochotni zajít v rámci nastavené milostné linky. Nejčetnější odpověď jsme zaznamenali u mazlení ve spodním prádle (17 %). Následovalo: polibek na ústa (14 %), mazlení v oblečení (14 %), pusa na tvář (13 %) a sex (13 %). Ostatní možnosti nepřekročily hranici 6% (viz graf).

Zásadní rozdíl jsme ale vysledovali mezi muži a ženami. V měření aktuálních hranic je vidět, že ženy zaujímají zdrženlivější postoje – pro téměř polovinu z nich není v běžné hře akceptovatelná vyšší hranice erotického kontaktu, než je líbání (dohromady 46 % se pohybuje na nižší škále od letmého dotyku po líbání). 7 % žen navíc nechce v roli žádný intimní kontakt (oproti 3 % mužů).

U mužů je naopak nejčetněji zastoupena možnost sex (18 %, oproti 3 % u žen) a veřejně neakceptovatelné projevy intimity (od mazlení ve spodním prádle k sexu) u nich tvoří 50 % odpovědí.

Obě genderové skupiny se vzájemně potkávají pouze u obou forem mazlení – shodně 14 % (mazlení v oblečení), resp. 17 % (ve spodním prádle).

V rámci experimentální hry, kde jsou pokoušeny hranice erotiky coby inherentní součást designu, by byli hráči svolnější posunout nastavené hranice. Překvapivě největší počet respondentů uvedl, že je pro ně za těchto podmínek akceptovatelný sex (28 %); následuje mazlení ve spodním prádle (22 %), mazlení v oblečení (16 %) a nahý petting (13 %)9.

Opět lze vypozorovat výrazné rozdíly v preferencích mužů a žen (ačkoli i u žen dochází k značnému posunu v akceptaci erotických praktik z vyšší oblasti škály). Nejvýraznější genderová diference je u možnosti „sex“ (8 % ženy a 41 % muži)10. Ženy své preference upravovaly spíše ke střední části škály: 25 % mazlení ve spodním prádle (oproti 17 % v aktuálních hranicích), 23 % mazlení (oproti předchozím 14 %) a 10 % petting a nahá těla (oproti 2 %).

Komentář (Maník):

Po výzvě k vyplnění dotazníku jsem zaznamenal nenulové množství polemik o tom, kdy ještě v larpu lze říci, že hrajeme roli, a kde už je narušení osobní zóny natolik veliké, že jednání svou motivovaností roli překračuje.

Přistoupíme-li na tvrzení, že sex se řadí k základním lidským pudům, je na místě otázka, nakolik hráč může tuto zkušenost vědomě oddělit od role (otázka získá na gradaci, pokud nás daný herní, potažmo sexuální, partner reálně přitahuje jako hráče)11. Podívejme se na chvíli na jinou oblast: rolové swingers párty. U nich si hráči jednotlivé “role” zachovávají po celou dobu “hry” a nemají tendence se svými sexuálními (herními) partnery setkávat i mimo daný kontext (tedy mimo swingers párty)12.

Rozdíl v těchto zkušenostech vidím v tom, že zatímto larp se přibližuje k sexu ve směru od role, rolová swingers párty postupuje ve směru od sexu. Jinak řečeno, sex v larpu by měl sloužit jako podpora (či spíše zreálnění) příběhového vyjádření, role ve swingers pak slouží jako ozvláštnění samotného sexuálního zážitku13. Z daného mi vyplývá, že je velmi obtížné nastolik podmínky takové, aby role nebyla pouze doplňkem či naopak, aby sex byl pro všechny bezproblémovou součástí hry (a pouze hry).

Jak by řekla většina účastníků: Takovou hru bych považoval za zajímavý experiment. Bylo by zajímavé studovat jednotlivé pohnutky, emoce a zpětné vazby hráčů, kteří se takové hry zúčastní. Pokud však nikdo nezorganizuje pověstný P****larp14, zůstávají tyto úvahy spíše v říši teorií.

Podmínky účasti

Dále jsme se respondentů ptali na to, jakou roli hraje vzhled jejich spoluhráčů v případě, že by se účastnili již zmíněné experimentální hry pracující s erotikou. Zhruba pro polovinu respondentů (53 %) je vzhled středně důležitý (jsou ochotni hrát s hráči, kteří jsou pro ně alespoň průměrně přitažliví). Jako velmi podstatný faktor uvádějí vzhled spíše ženy (30 %, oproti 14 % u mužů), naopak za nepodstatnou či relativně nepodstatnou považují tuto stránku věci spíše muži (dohromady 23 %, oproti 12 % u žen). Na atraktivitě tedy spíše záleží a a tento element se výrazně promítá do vůle hrát larp obsahující erotickou složku. Stojí za zmínku, že vícero respondentů uvedlo ve volné odpovědi, že zásadní je pro ně celková přitažlivost spoluhráče, kde vzhled nemusí hrát prvořadou roli, ale nezbytný je pomyslný „náboj“ či „jiskra“, která mezi hráči přeskočí.

Výše uvedené zjištění se promítlo také do výsledků následující otázky („Hry, která pracuje s nějakými prvky erotiky, bych se účastnil pouze za těchto předpokladů“), kde jako nejčastější odpověď vyvstala právě nezbytnost elementární přitažlivosti (54,6 %). Jako další zásadní předpoklady účasti respondenti uváděli souhlas aktuálního partnera (39,3%), nutnost být aktuálně singl (32,3%) a požadavek, aby herního partnera ztvárňoval jejich partner v reálném životě (30,2 %). Pro úplnost dodejme, že účastníci šetření mohli zatrhnout jednu či více odpovědí, což také indikuje (nebo přinejmenším u některých tázaných může indikovat), že může k jejich účasti na takové hře postačovat splnění pouze některých, a nikoli všech, předpokladů.

Muži častěji zmiňovali nezbytnost elementární přitažlivosti (60 %, oproti 45,5 % u žen), kdežto pro více žen byla nutnou podmínkou skutečná přitažlivost – podobná té, jakou si vybírají erotického partnera v reálném životě (20,5 %, oproti 15 % u mužů). Souhlas aktuálního partnera akcentovaly více ženy (43,9 %, oproti 36,1 % u mužů) a stejně tak podmínku hrát s životním partnerem (36,5 % oproti 26,2 % u mužů). Menšina mužů označila otázku vnějších podmínek za nepodstatnou, protože jde přece o hru (8 %, oproti 2,5 % žen)15.

Komentář (Maník):

Již delší dobu se zamýšlím nad tím, jaký vliv má skutečná přitažlivost herních partnerů na výsledný zážitek ze hry. Z mých dosavadních poznatků vyplývá, že (vzájemná) atraktivita má vliv poměrně zásadní. Výše jsem se zamýšlel, zda lze oddělit hráče a roli v případě sexuálního zážitku. Stejně validní úvahu lze vést na úrovni emocí – pokud se nám herní partner skutečně líbí, nakolik jsme schopni oddělit herní od neherního? Nemusíme být protřelí larpoví teoretici, abychom přiznali, že zážitek ze hry je zážitek hráče a role nám k onomu zážitku pouze dopomáhá. Na základě této úvahy definoval Jakko Stenros i pojem steering, tedy ovlivňování herní reality z neherních důvodů16.

Chceme-li v larpu zažívat emoce (např. milostné napětí, přeskakování jiskry, zamilovanost, …), vyžadujeme to jako hráči, ne jako postavy (s často užívanou výmluvou, že “to bylo přece v roli”). Tento požadavek je všeobecně přijímaný. O něco hůře je ale přijímané, chceme-li zažívat fyzický kontakt v roli. Proč nám “skutečné, ale ne dlouhodobé” milostné city k ostatním hráčům nevadí, ale jejich fyzická reprezentace (líbání či vyšší hranice) ano? Je to dané západní kulturou? Nebo jsme řízeni základními lidskými pudy, které nedokážeme vědomě ovlivnit?

Sexuální obtěžování

Závěrečnou otázkou, zda respondenti v nějaké podobě zažili po hře či na festivalu erotické obtěžování, jsme mířili výrazně mimo téma celého šetření. Rozhodli jsme se ji připojit spíše z toho důvodu, že nám tato problematika přijde podstatná a určité indicie z české či zahraniční scény nasvědčují tomu, že jde o četnější problém, než se obvykle lidé z larpových kruhů domnívají. Data však v této oblasti zatím chyběla.

Porovnání odpovědí mezi muži a ženami můžete vyčíst z následujících grafů. Není zřejmě překvapivé, že na otázku kladně odpovědělo více žen, ačkoli – jak je patrno – nejde o problém, který by se týkal výhradně jich. Obtěžování zažilo v nějaké podobě na akci (či bezprostředně po ní) 39 % tázaných žen. 12 % respondentek (přesně 29 žen) uvedlo, že došlo k obtěžování mimo hranice přípustného, resp. takové, které nešlo řešit jednoduchou domluvou. Vzhledem k tomu, že nemáme žádná doplňující data, která by nějak osvětlovala, co vlastně za obtěžování považují a jak náročné bylo vyřešit takovou situaci ve chvíli, kdy vyvstala, zdržujeme se další interpretace. Samotná čísla nám však připadají závažná a budeme rádi, objeví-li se časem výzkum, který by se dané problematice věnoval.

Komentář (Maník):

Původně jsme čísla v této otázce nechtěli zveřejňovat, protože i kdyby červenou možnost vyplnil pouze jeden jediný respondent, stále to považujeme za problém, který by se neměl bagatelizovat (což by se v případě nízkých procent stát mohlo). Nicméně přiznám, že číslo 12 % mne přinejmenším zaskočilo. S GameCon týmem jsme tuto problematiku poměrně intenzivně probírali a z debaty jsem si odnesl následující pocity:

  1. Nedokážeme se shodnout, co znamená sexuální obtěžování a kde už překračuje hranice. Jistým vodítkem by mohl být článek na persefona.cz, který jako sexuální obtěžování označuje poměrně širokou škálu včetně např. “nežádoucí zírání nebo lascivní pohledy”. Zde začíná být poměrně složité problém kvalitně uchopit – zatímco někdo může “zírání” považovat za seriózní problém, jiný/á může takovou věc považovat za malichernost. Věřím, že článek samotný by spustil neproduktivní diskusi, kde na jedné straně stojí některé ženy s tvrzením, že již oplzlé pohledy jsou pro ně nepříjemné a nechtějí jej podstupovat a na druhé straně někeří muži s tvrzením, že žena v minisukni lascivní pohledy vědomě vyvolává. Již fakt, že každý jedinec sexuální obtěžování vnímá rozdílně (na všech bodech škály) komplikuje uchopitelnost z pohledu organizátora.
  2. Komplikovanost definice sexuálního obtěžování tvoří i oslí můstek k předchozí zmínce o GameConu. Jako tým jsme byli tak paralyzováni diskusí o tom, kde leží hranice (co je ještě ok a co už nikoliv), že jsme se vůbec nedostali k diskusi nad tím, jak bychom takové situace měli řešit z pohledu organizace. Představa najatých bodyguardů tázajících se přítomných účastníků, zda-li se líbají vědomě či nikoliv, působí spíše bizarně.
    Situaci dále ztěžuje to, že v momentálním týmu je větší množství lidí a distribuce informací o daném tématu se stává velmi komplikovanou17. Martin “Monty” Bezdíček sepsal již tři roky zpátky základy psychické první pomoci. Moc bych si přál, kdyby i téma sexuálního obtěžování někdo vzal seriózně za pačesy, rozebral jej a sepsal podobný manuál pro organizátory. Je možné, že tu máme 12 % “lascivních pohledů” na ženy, kterým takové pohledy vadí. A je také možné, že tu máme 12 % znásilnění, o kterých nevíme, což by bylo alarmující. Věřím, že pravda je někde mezi, nicméně bylo by dobré vědět, kde a jak s daným tématem pracovat.

Za humny je… opatrnost

Náš dotazník zaujal polského larpového kolegu Kamila Bartczaka, který se rozhodl šetření provést i ve vlastní krajině. Výsledky ještě nejsou uceleně publikovány, ale abychom měli alespoň nějakou možnost srovnání, požádali jsme o anonymizovaná “syrová” data, z nichž jsme vytáhli statistiku odpovědí na klíčové otázky18. Publikujeme ji ve zhuštěném znění, tentokráte bez grafů a vizualizací.

Šetření se zúčastnilo 452 respondentů, podíl mužů a žen byl velmi podobný jako u nás (58 % mužů, 41 % žen), stejně tak věkový průměr (25,3 let, medián 24 let). V polské anketě přidali otázku na sexuální orientaci. Z výsledků vyplývá, že 70 % respondentů se identifikuje jako heterosexuálové, 22 % jako bisexuálové, 2 % jako homosexuálové a zhruba 1,5 % tvoří asexuálové.

V otázce nahoty jsou Poláci o něco zdrženlivější než Češi: 26 % nevadí vůbec, 34 % spíše nevadí, 31 % spíše vadí, 9 % velmi vadí. Optikou genderu je nejvýraznějším rozdílem oproti Čechům větší vyrovnanost mezi muži a ženami, kterým nahota velmi vadí – zatímco u nás tvořil rozdíl 10 %, u našich sousedů jde o pouhá 3 %.

Zkušenost s hrou s prvky erotiky přiznalo 35 % respondentů (oproti 31 % v Česku). Aktuální hranice mají polští larpeři také nastaveny konzervativněji: 23 % pusa na tvář (oproti 13 % u nás), 14 % mazlení a polonahá těla, 13 % polibek na ústa, 8 % pak žádný erotický kontakt, letmý dotek, oblečené mazlení (u nás 14 %), sex (u nás 12 %). V obecnosti lze říct, že zatímco u nás se většina (53 %) respondentů pohybovala ve vyšší oblasti škály (od mazlení vč. výše), v Polsku je to přesně naopak (58 % na nižší části škály po líbání vč.). Genderový rozdíl v udávání aktuálních hranic není tak ostrý jako v tuzemsku – příčinou jsou zejména striktněji nastavené bariéry fyzického kontaktu u polských mužů (např. možnost sex zatrhlo pouze 12 % mužů oproti 18 % v Česku atp.).

Výsledky k otázce hranic u experimentální hry výše uvedenou tendenci ke zdrženlivosti podporují: 21 % sex (oproti 28 % u nás), 20 % mazlení a polonahá těla, 13 % líbání, 9 % oblečené mazlení (16 % u nás), 7 % nahý petting (13 % u nás). Pozoruhodné je, že podobně laděné hry by se nezúčastnilo 13 % dotázaných (oproti 8 % u nás), zatímco v mapování aktuálních hranic tuto možnost využilo jen 8 % respondentů (což je – přiznáváme – něco, co neumíme racionálně vysvětlit). V úhrnu se ale dá říct, že srovnáme-li výsledky aktuálních a experimentálních hranic, není u Poláků posun do vyšší oblasti škály tak výrazný jako v Česku – můžeme tedy říci, že ochota vystoupit ze své komfortní zóny (pochopitelně pouze v oblasti erotického kontaktu na larpu) je u Čechů obecně o něco vyšší. Nejvýraznějším genderovým rozdílem mezi českými a polskými respondenty je, že pětina Polek (19 %) nechce se nechce s erotikou na larpu potkat vůbec (oproti 7 % českých žen).

Sexuální oběžování po larpu, které bylo výrazně za hranou, přiznává 13 % žen – tedy velmi podobně jako u nás. Toliko tedy ve stručnosti k česko-polským paralelám. Podrobnější a přesnější srovnání bude možné, až budou data zpracována a výsledky publikovány.

Komentář (Maník):

Polská data jsou pro mne více než překvapující; ze subjektivního dojmu pro mne Poláci byli ve hrách více odvázanější. Ve hře Geas: The Pilgrimage, hře podobné našim Kmenům, např. začínali někteří účastníci hru nazí, protože to zapadalo do settingu hry19. Geas byla typickým příkladem, kde nahota neměla rušit kvalitu zážitku, ale naopak ho podporovat.

Dalším příkladem může být komorní hra All my loving, která byla dle ohlasů hraná přibližně stejně často jako náš Rocker a ve které byly erotické mechaniky z mého pohledu tlačeny poměrně na sílu. Šuškandy a srandičky pak naznačovaly, že k reálnému sexu ve hře skutečně došlo (a ani bych se tomu nedivil). Dalším příkladem mimo kontext erotiky je jejich spin-off na Klub rváčů, kde dochází k poměrně věrnému násilí.

Dlužno ovšem říct, že polská tradice “dramatických” (či možná lépe říct experimentálních?) her je přeci jen o pár let mladší a fantasy světy stále hrají výrazný prim. Je tedy možné, že jsem obětí klasické mediální slepoty – zatímco nejvíce odvážné a křiklavé počiny jsou hodně vidět, zbylých 90 % hráčů je výrazně konzervativnějších. Většinově se hrají  klasické hry, které nešokují a jsou (snad) prostě jen dobré.

Závěrem

Výsledky dotazníkového šetření ukazují, že prostor pro larpy s prvky erotiky či nahoty v České (a snad i Slovenské) republice je, resp. že by si podobné hry své publikum mohly najít. Je tu však několik „ale“, na které se sluší poukázat. Jak jsme zmínili už na začátku, v anketě odpovídalo poměrně široké spektrum hráčů, z čehož plyne jak silný věkový/generační a geografický rozptyl, tak i různorodost v preferencích herních stylů. Na základě našich zkušeností soudíme, že lze v případě české larpové scény jen obtížně mluvit o jednotném publiku či komunitě, ale že jde spíše o množství komunit, které se protínají jen částečně. Výrazné dělicí čáry vytvářejí hráčské preference v oblasti žánrů, herní styly (na nejobecnější úrovni typicky sandboxy a obsahové larpy), otevřenost či uzavřenost komunit vůči novým hráčům a pak samozřejmě i osobní a skupinové sympatie a antipatie. Z čehož plyne fakt, že – navzdory pozitivním výsledkům stran vstřícnosti hráčů experimentovat v daných oblastech – se na konstituci těchto výsledků podílely skupiny jednotlivců, které by se často spolu na jednom larpu neocitly.

Ale to je spíše upozornění, aby případný organizátor nepodléhal příliš snadno vábivosti čísel, která vyskočila v klíčových otázkách ankety. Připusťme na chvíli, že adresáty si hra s erotickými prvky najde (ostatně, jen na Larpové databázi hodnotilo Rockera 69 lidí, což znamená, že skutečný počet absolventů hry bude nejméně jednou tak velký). Jsou tu i další problémy, s nimiž se bude tento hypotetický organizátor potýkat a na něž je případné poukázat. Vedle obligátní (ale nikoli samozřejmé) nutnosti zajištění fyzické a psychické bezpečnosti hráčů jde například o to, že část hráčů bude – jak výsledky ukazují – ochotna hrát pouze se svým partnerem nebo pouze v případě, že partnera momentálně nemají (což může být v kombinaci s pozvolným stárnutím členů larpových komunit stále obtížnější). Pak je tu samozřejmě i praktický problém – většina hráčů vyžaduje, aby spoluhráč, s nímž budou intimní scény odehrávat, byl pro ně alespoň trochu přitažlivý. Otázkou je, jak takové situace docílit. Bude takové hráče vybírat organizátor?20 Co zaručí, že se trefí do vkusu jiného člověka? A především, nebude potom nařčen z elitářství a z toho, že někomu brání účasti na larpu? A nakonec ještě jeden bonmot, který se při prohlížení výše přetištěných grafů dere na mysl… Možná někdy přijde doba, kdy vznikne hra, která umožní účastníkům prožít na larpu opravdový sex, zatím to ale vypadá, že to bude spíše sex dvou mužů než smíšeného páru.

Petr „Čiki” Kuběnský a Michal „Manik” Havelka


 

  1. viz předloňský ročník polského outdoor larpu GEAS: Pilgrimage.
  2. Trefně to demonstruje věta Kryštofa Staňka: “Ty, Maníku, stejně je to divný, že tam všichni běhaj nahý, ale na ulici by se styděli. Čím to je?”
  3. Vzpomínám, když mi nejmenovaný hráč v hospodě sděloval: “No co, tak tam spolu šukali. Přitahovali se, byli nezadaní, to je prostě součástí té hry, nikomu to nepřišlo divný.” Je toto onen jazyk, který by hráči měli nastolit? Pokud moje otázka zní ironicky, není to záměrem.
  4. Rozdíl je v tom, že v prvním případě jde o podmínku (Nahota mi nevadí, pokud to zapadá do hry), kdežto v druhém o zápornou přípustku (Nahota mi vadí, i přestože to zapadá do hry).
  5. Tuto kulturu jsem mohl pozorovat i v bestselleru Cesta pravého muže (Deida, 1997) nebo broadwayském Defending the Caveman (Becker, 1991). Tyto dva příklady jsem vybral proto, že se vymykají běžnému mainstreamu, ale i přesto se těší velké popularitě a mohou tak determinovat kulturu mimo mainstreamové kruhy (kam larp, věřím, stále spadá).
  6. Jistě si všímáte, že se dopouštím slušných fabulací – jednak bychom se měli bavit v kontextu larpu a navíc i data hrají proti mne (většině žen nahota nevadí). Máte jistě pravdu – můj komentář se snaží o vysvětlení, jak daný rozdíl chápu já, přičemž nesouhlasím s tvrzením, že larpová role v kontextu nahoty je jasně a neporušitelně oddělená od hráče (viz následující komentáře).
  7. Erotikou je pro účely celého šetření míněn intimní kontakt na škále od polibku až k sexu.
  8. Všimli jsme si, že 15 % respondentů, kteří by nepropojovali erotiku a larp, takovou hru někdy hrálo. Napadla nás k tomu dvě možná vysvětlení:
    1. Hráči již mají nějakou zkušenost s erotickou hrou a 15 % z nich erotiku nevnímá jako něco, co jim zkvalitnilo zážitek ze hry, a raději by to neopakovali.
    2. Hráči dané otázky interpretovali rozdílně a definují rozdíl mezi “erotikou” (takovou, kterou přímo zažili, což mohla být klidně i “eroticky” vnímaná masáž zad) a “erotikou” (takovou, kterou si jako skutečnou erotiku představují, tedy s výrazně vyšší hranicí osobního komfortu než masáž zad).
  9. Zde je nezbytné zmínit, že se nám do dotazníku vloudila nepěkná chyba. Některé možnosti v otázce aktuálních a experimentálních hranic se totiž liší (nikoli obsahem, ale formulací). Aby bylo možné obě otázky srovnávat, pro účely grafu jsme možnosti unifikovali. Ale pro pořádek uvádíme přesné znění možností, které se u exp. hranic lišily: Vášnivé doteky a objímání (vynecháno slovo “mazlení”), Vášnivé polibky a polonahá těla (oproti “mazlení a polonahá těla”), Vášnivé svádění a nahá těla (oproti “petting a nahá těla”). U aktuálních hranic pak byly původně samostatně možnosti “líbání” a “polibek na ústa”.
  10. Je zajímavé, že většinu mužů, kteří zvolili jako svou „experimentální hranici“ možnost „sex“, případně „sexuální praktiky“, tvoří respondenti, kteří nikdy žádnou hru s erotickými prvky neabsolvovali (dohromady 66 %).
  11. Předpokladem takového oddělení je, že k sexuálnímu aktu má hráč herní (příběhové) motivace. Po larpu pak hráč nemá touhu pokračovat v navazování intimního kontaktu i mimo kontext hry.
  12. A pokud se tak děje, neděje se tak v sexuálním kontextu.
  13. To potvrzuje i Jezevec, který říká: “Účastníci rolových swingers párty jsou často začátečníci, kteří hledají rozptýlení či možná omluvu pro to, že si tam jdou jednoduše za*ukat. Jakmile si zvyknou, chodí již na klasické a obvykle levnější swingers párty.”
  14. Jednalo se o aprílový projekt – hráči se mohli přihlásit na (nikdy nevytvořený) P****larp, ve kterém by došlo k reálnému sexuálnímu zážitku. Není bez zajímavosti, že na hru se přihlásilo několik skutečných zájemců a zájemkyň.
  15. Hráči měli možnost připsat do zvláštní kolonky vlastní podmínky účasti, pokud je nenašli mezi stávajícími možnostmi. Ty opakující se pro zajímavost předkládáme: nezbytnost sexuální prevence – antikoncepce, lékařská prohlídka atd. (6 hlasů), dohoda předem o nevynášení interních a intimních informací ze hry (4), hra musí být zajímavá, tzn. nikoli erotika pro erotiku (4), důvěra k hráčům jako klíčový faktor (3), dodržování hranic stanovených před hrou (3), možnost flexibilního nastavení hranic a možnost je měnit během hry (2), motivace hráčů musí být hrát příběh, nikoli touha po erotice (2), partner by (se) to nesměl (doz)vědět (2), nezbytnost vědět předem, kdo mají být spoluhráči (2).
  16. Jako příklad takové situace vybral právě téma přitažlivosti: “Kolikrát jste ohnuli příběh larpu tak, abyste se mohli častěji setkávat (hrát) s hráčem/hráčkou, která se vám líbí?”
  17. Jiný příklad organizátora by mohl být člověk, který na bitvě pouští auta na louku dle zadaných SPZ nebo webmaster starající se o webové stránky. Takoví lidé jsou stále organizátoři, nicméně z mailu o řešení sexuálního obtěžování by dle mého mohli být lehce rozčarování. Umím si představit reakci podobnou např. větě: “Já nevim vole, já tady dělám web, ne psychologickou poradnu.”
  18. Je třeba nezapomínat, že jde skutečně o výsledek dat, která nepodlehla žádnému kontrolnímu čištění, proto je třeba je brát s jistou rezervou.
  19. Více pak v jejich designovém dokumentu No Mechanics.
  20. U velké části výše jmenovaných larpů k předvýběru hráčů – přiznaně, nebo nepřiznaně – dochází.

2 komentáře k příspěvku “Vyhodnocení ankety: Nahota a erotika na larpu”

  1. Od lemming,

    Fakt pěkné, oceňuji i ty Manikovy vsuvky.

    K tomu Polsku, mě to třeba nepřekvapilo. Poláci jsou mnohem více věřící. A pro věřící je AFAIK nahota nebo dokonce erotika v LARPu dost problematická bez ohledu na pohlaví. Proto vyšlo, že k ní přistupují mnohem konzervativněji a je i menší rozdíl mezi muži a ženami – víra v tom nedělá rozdíl.

    Jinak by mě zajímalo, jestli je tam nějaký zajímavý posun v nějaké oblasti v souvislosti s věkem. Že by třeba starší lidé byli tolerantnější nebo naopak konzervativnější. Nebo je na to málo dat?

  2. Maník na to odpovídal už na facebooku. Rozdíly tam jsou, ale lidi, kteří se statistikou živí, nám doporučili těm údajům nedávat moc velkou váhu, resp. je nepublikovat, protože nemáme dodatečné údaje, které jsou nejspíš mnohem důležitější (zda je dotyčný ženat, zda má děti, kolik měl sexuálních partnerů atd.) a na nichž je to závislé daleko víc, než na samotném věku.

Zanechte komentář