Přihlásit se | Registrace

Vzpomínky na Zapomenuté příběhy

Projev

Pokud vás zaujala hra z prostředí moderní mystiky nazvaná Zapomenuté příběhy, ať už z důvodu toho, že jste se jí sami zúčastnili, nebo jste se o ní jen někde dočetli a zúčastnit se chtěli, zde máte možnost se dozvědět, jaká hra byla, jak probíhala, dopadla, a jaké zkušenosti přinesla.

Sám jsem se hry zúčastnil jako hráč a v reportáži vám krom svého pohledu přiblížím i shrnutí od jednoho z organizátorů.

Úvod

Zapomenuté příběhy (dále jen ZP) proběhly o prvním zářijovém víkendu roku 2008 v centru Hradce Králové. Nutno dodat, že v tu dobu tam navíc probíhaly velké „Slavnosti královny Elišky„, které celé hře dodaly velmi zajímavou atmosféru. Náměstí totiž bylo plné lidí, středověkých kejklířů a bojovníků, mezi které se mísili hráči a spřádali plány o osudech světa.

Celkově byla hra pojata v podstatě jako politický larp z prostředí moderní mystiky, s důrazem na dobré hraní postav a interakce mezi nimi a s omezeným bojovým prvkem hry. Hra byla zpracována velmi koncepčně a s kvalitním vybavením. Bylo vidět, že organizátoři již mají velké zkušenosti s městskými larpy (jmenujme minimálně sérii larpů z prostředí World of Darkness nazvanou Shadows of HK).

BriefingÚvodní briefing

Hra byla koncipována pro cca 60 hráčů, ale bohužel se jich nakonec zaregistrovalo pouze 35. To trochu nalomilo vyváženost hry, ale nijak zásadně. Domnívám se, že důvodem slabé účasti byl jednak poměrně nepříjemný nešvar českých hráčů – lenost/neochota si před hrou dobře promyslet a vytvořit svou postavu (která má ve hře jinou úlohu než pouhé zabíjení) – a jednak politická rovina hry. ZP se na první pohled tvářily jako intrikánský politický larp, což mohlo odradit hráče, kteří nemají politiku rádi a chtějí hrát jednoduché role. Ani jedno však ve skutečnosti nebylo pravdivé, protože kdyby se člověk prokousal dostupnými herními materiály, věděl by, že prostor v této hře mají skutečně všichni (nutno ale dodat, že dokumentace čítala více než 70 stránek).

Organizátorům práci značně zkomplikovala především liknavost hráčů, kteří z valné části nerespektovali termíny a někteří se na hru hlásili s bídou pár dní předem. Organizátoři jim vycházeli vstříc za cenu horečné práce těsně před hrou a pochopitelně jejich role nemusely být tak pevně ukotvené v rámci hry.

Před hrou proběhl krátký briefing o pravidlech a zejména způsobu boje, který zde byl zcela odlišný od všeho, co jsme kdy zažili. Originální byl zejména v tom, že byl na kola, takže se bojovníci střídali v tazích. Výhodou byl větší prostor pro taktizaci, nevýhodou značná těžkopádnost a neatraktivita takového boje.

Shrnutí děje

(sepsal Jakub „Kvííík„ Guman, hlavní organizátor)

Kolem první hodiny odpolední se vyrazilo na herní území, kde již tou dobou prodlévalo několik tisíc (odhadem 5 – 10) civilistů účastnících se historických slavností. Následoval sraz Tradic ve speciálně pronajatých saloncích; v pochutinami a občerstvením nacpaných saloncích Šamanů, Mágů a Alchymistů probíhaly celou první hodinu dosti vzrušené debaty na téma „osudy světa„, „správná cesta ke změně„ apod. Jen škoda, že nic podobného neproběhlo u Rytířů – největší salonek ze všech, avšak bohužel mírně zastrčený a s příšernou obsluhou, která nebyla schopna obložené mísy přinést ani po deseti hodinách hry. A kdo z hráčů by do salonku chodil jednat, když zde není nic k jídlu, že?

Kolem třetí odpolední proběhlo první oficiální setkání – Trh u Zpívajících stromů (relativně klidné místo stranou slavností). Myslím, že tato první akce byla vcelku povedená, postavy měly šanci dlouhou dobu interagovat na pozadí vyvolávání prodávajících, halekání dražitelů relikvií, nadávání okradeného Žida a psychedelických zvuků vycházejících „ze stromů“. Bylo vidět, jak se začínají vyjednávat první pakty s Legendami a jak se rozhazují sítě na shánění toho či onoho předmětu. Každý povyměňoval a nakoupil, co považoval za důležité, Knihovníkův kufřík se nezavřel ani na chvíli.

Následovala „volná“ hodina bez společenských událostí – hráči se rozprchli do salonků a na náměstí, kde se volně smísili s davy lidí. Ostatní tak porůznu postávali u atrakcí, poslouchali hudbu nebo korzovali a domlouvali nekalé plány k ovládnutí světa…

SoubojSouboj

Další společná událost – Turnaj. V herním soubojovém systému proběhlo klání několika postav. A právě zde se ukázalo, že soubojový systém není až tak jednoduchý, jak se jeho tvůrcům zdálo. Mám-li být upřímný, trvalo do půlky turnaje, než ho začali pořádně chápat alespoň bojující účastníci. Zbytku hráčů to trvalo do večera, někteří ho nepochopili vůbec. I mistr org se někdy utne… Nebojující postavy zatím oblehly Knihovníka, hraběte Saint-Germaina a přítomné Legendy – po několika hodinách hry se totiž naplno rozjelo shánění relikvií. Ze svého pohledu musím turnaj hodnotit jako ne moc povedený (přílišné proluky, nudnost a opakované nadávky na složitý soubojový systém).

Po turnaji další volné chvíle, další politika, další rozpravy v saloncích, objevují se informace o Svatém grálu (falešné), je nalezen Kámen mudrců (falešný) a pytlíky s artefaktovými kuličkami zmatou samotného hraběte Saint-Germaina. Anděl poprvé pochopí, kde je Necronomicon (celou dobu se houpal Knihovníkovi u pasu), Excalibur je vyzvednut z hloubi sklepení, kam jej pohodil obyčejný a nic netušící smrtelník, Pandořina skříňka je v bezpečí hraběcí kapsy a archetyp Dítěte otravuje, otravuje a otravuje… Docela běžné odpoledne.

19:00, hlavní společenská událost. V poněkud dusné místnosti jsou připraveny stoly, všichni zasedají a hostina začíná. Bylo úžasné sledovat, že většina účastníků nevypadává z rolí ani během konzumace kilogramů masa! Názory létaly, nadávky se vracely, jídlo mizelo a jak večer pokročil, postavy se vytratily do tmy opět něco řešit. Několik pozorných jedinců si ještě stačilo všimnout, že se pod každým talířem ukrývalo překvapení v podobě krátké informace o některé relikvii nebo Legendě.

HostinaHostina

Na devátou večerní si na krásně atmosférickém místě nově rekonstruovaných hradeb gilda Umělců společně se Sběrateli příběhů přichystali krátké divadelní představení zahájené ohňostrojem (v naší režii nebyl, ale i přesto byl príma). Během toho, co herci hráli, proběhlo několik nikým nezaregistrovaných soubojů, byly opakovaně kradeny již ukořistěné relikvie, Lovec a Sběrač nalezli Svatý grál (pravý) a celkově se každý utvrdil v tom, co už muselo být delší dobu jasné – že tábory sil začínají nabývat konkrétní podoby. Vysoká politika se rozjela naplno, bylo třeba promyslet si, na jakou stranu se kdo přidá. Avšak nejen Stíny měly mít na volbě dalšího dne možnost hlasování.

V parku zasedá kolegium Legend, aby určilo, kterého kandidáta společně podpoří. Do toho se ještě jednotlivé Legendy snaží využít ostatní k získání svých Relikvií a vyrovnat se s úhlavními nepřáteli. Anděl s Necronomiconem a Ďábel s ďábelským úsměvem chodí po parku a řeší, „jak to teda mezi náma bude“, Upír zkoumá, jak aktivovat Thorovo kladivo a vedle něj stojící Vlkodlak dělá, že o ničem neví, archetyp Dítěte po stech letech poprvé překvapí hraběte Saint-Germaina a dostává na hraní Pandořinu skříňku se slibem, že nedopustí, aby ji někdo otevřel.

Po půlnoci někteří hráči sundávají placky a jdou spát, jiní pokračují ještě několik hodin.

Druhého dne se všichni shromažďují na nádvoří správního centra Královéhradeckého kraje, odkud společně vchází do Sálu věků (sál zastupitelstva kraje), kde se má konat volba. Sál je vskutku luxusní, naprosto dokonale podtrhuje atmosféru finální volby.

První část – projevy

V rozpětí hodiny a půl měl kdokoli možnost přijít před řečnický pult a přednést, co má na srdci. Abych se přiznal, to, co se dělo, jsem vůbec nečekal – jeden za druhým vystoupili : Ekologická aktivistka, Požitkář, Obchodník, Léčitel, Gurmán, Sběrač, Anděl (mluvčí Legend) a Hráč. Každý s připraveným plamenným projevem, ve kterém obhajuje svůj názor a potápí názor protivníka. Z projevů bylo dostatečně zřejmé, že zde jsou tři tábory, jasné už včera – Aktivistka, Požitkář a Sběrač. Po každém projevu (a někdy i během něj) létaly vzduchem dotazy, argumenty a polemiky. Atmosféra projevů připomínala naprosto reálné politické zasedání, jen s tím rozdílem, že zde se neřešily „prkotiny“, ale osud světa.

Přestávka

Poslední možnost získat něčí hlasy nebo na svou stranu přetáhnout Legendy. Neviděl jsem snad jediného hráče, který by neřešil volbu (ať už aktivně, nebo se o ní alespoň nebavil). Finální úpravy sil hotovy, Legendy rozhodnuty, jde se volit.

Druhá část – volba

Byl znovu vysvětlen volební systém – dvoukolový, jako když se volí prezident. Za každou úroveň jeden hlas, za aktivovanou relikvii další hlas, předsedové Tradic také plus jeden hlas, Legendy hlasují jednotně počtem šesti hlasů, Legenda s relikvií má dva hlasy. Předstoupili dva kandidáti (Sběrač, Požitkář), Legendy si za svého kandidáta zvolily Ekologickou aktivistku (která měla jen druhou úroveň a nemohla by jinak kandidovat), byly rozdány lístky podle hlasů, chvíle ticha, a…

Požitkář – 34 hlasů
Ekologická aktivistka – 8 hlasů
Sběrač – 25 hlasů

V prvním kole s nadpoloviční většinou hlasů zvítězil Požitkář, druhé kolo není nutné. Následuje oficiální předání vůdcovského postu, současný princip Duchovního vůdce odchází do výslužby (jen komorník – Korupce – po něm zůstává), Požitkář sundá sako, rozvalí se v křesle a volba končí.

Rekapitulace

SkříňkaArchetyp Dítě vyndává Pandořinu skříňku

Z pohledu mého, tedy hráče, který hrál vítězný archetyp Požitkáře, musím říci, že hra byla velmi nabitá a dynamická. Oceňoval jsem spoustu kvalitních hereckých výkonů a s tím spojených atmosférických zážitků. Ty se velmi těžko připravují, je nutné, aby vznikaly spontánně a to se tady dařilo.

Na první pohled to nebylo vidět, ale většinu konání ve hře motivovaly a poháněly Legendy a Relikvie, skvěle zabavily hráče a tvořily kostru zábavy, pro samotnou volbu byly však vedlejší a klíčové bylo získání hlasů silných archetypů. Hnát se za Relikviemi nebylo pro vítězství vůbec důležité, šest hlasů Legend bylo plivnutí do moře a jako mnohem lepší tah se ukázala distribuce víry spojencům, aby povýšili level a měli více hlasů, nebo získání klíčových stoupenců.

Chtěl bych také ocenit nedělní diskuzi v zastupitelském sále, byla to kvalitní řízená diskuze na úrovni, jakou bych čekal na akademické půdě nebo v parlamentu. Subjektivně mám pocit, že lepšími řečníky jsme byli my požitkáři, že se nám náš myšlenkový směr dařilo obhajovat. Tady musím vyseknout poklonu plamennému projevu Gurmána a řečnickým dovednostem Filosofa.

Dovolím si však i kritiku. Co hře uškodilo, byla absence výraznějších archetypů s ambicemi na vůdčí princip. Jako Požitkář jsem vyhrál jen díky tomu, že nebyl žádný silný protivník, který by mě mohl konkurovat. Nechci říci, že Sběrač či Aktivistka to hráli špatně, ba právě naopak, ale prostě jim chyběly silné argumenty a nebyly dost reálným obrazem našeho současného světa. Např. Sběračovo prohlášení o postradatelnosti několika miliard lidí byla prostě politická sebevražda. Kdyby se proti mně postavil bankéř se silou peněz, nebo technik se silou technologie, nebo média se silou informací, bylo by to mnohem těžší.

Obraz budoucího světa po těchto závěrečných událostech by mohl být predikován asi nějak takhle:

Vládnou požitky (ať už ty příjemné či nepříjemné), nicméně pravou rukou se jim stala Korupce, takže to nabralo docela nepříjemnou deformaci „požitky ano, ale ne pro všechny“, v pozadí jako rádce, který rozplétá nitky informací, aniž by mu záleželo na tom, zda jsou dobré či špatné, stojí Pavouk. Technologie se rozvíjí v nebývalé míře, aby lidé nemuseli dělat opravdu nic, naštěstí však v souladu s přírodou. Celá společnost je však mnohem více dětinská a trochu nahlouplá, neboť dle daného slibu si musí všichni více hrát a nepotřeba cokoli dělat vede ke stagnaci lidského vývoje. Láska toho celého krutě využívá, ale každopádně se lidé mají rádi více a válek je méně.

Stránky akce: Zapomenuté příběhy

4 komentářů k příspěvku “Vzpomínky na Zapomenuté příběhy”

  1. Ano zcela souhlasím s tím, že hru naprosto a zásadně táhly legendy. S těmi to stálo a padalo. A bohužel ten fakt pokud někdo neodychytil na začátku tak už se pak moc nechytal a spíš (jako já) se držel v pozadí větších řečníků, kteří si jednotlivé legendy různě rozebrali. Jak už jsem avizoval : jako plus bych uvedl krásnou atmosféru, kvalitní herecké výkony a celkovou pohodu hry. Jako mínus uvádím špatný soubojový systém, málo hráčů (důvody uvedl Erik) a malou volnost ve hře (zde nesouhlasím s Erikem). Hráč měl jen málo možností co dělat (v podstatě jedinou a to mluvit s ostatními) což je škoda. Nicméně to spíš vyjadřuje to, že osobně nemam „kecací„ larpy zas tak v oblibě. Ať žije stará dobrá akce :-)
    Nicméně na kecací larp to bylo opravdu dobré :-)

  2. Při čtení článku mě trochu překvapilo, že nejdelší reportážní část psal sám organizátor, ale ani ne proto, že by se nehodila (naopak), ale že popisuje děj jakoby (organizátorsky) nezúčastněně a značně kriticky – pravidla souboje, rozmístění do salónků a obsluha apod. Neobvyklé a trochu matoucí :)

    Proti čemu se ale chci ohradit, je zdůvodnění slabé účasti. O hře jsem věděl, čas jsem měl, neúčastnil jsem se, a přesto se domnívám, že u mě uvedené argumenty neplatí. A věřím, že nejsem sám. – Jsem ochoten i schopen se před hrou věnovat přípravě postavy, především té, která má jinou úlohu, než bojovou. Ovšem příprava postavy nemá znamenat načtení mnoha stránek pravidel (což bezpochyby odrazuje). Rozhodně také neplatí, že kdo nemá rád politiku, upřednostňuje jednoduché role (což sice z textu přímo nevyplývá, ale mohlo by se zdát).

    Oproti nešvaru českých hráčů bych chtěl upozornit naopak na nešvar českých organizátorů – neumějí předat svoji představu o hře. Pečlivě jsem procházel webovou prezentaci hry hned po pozvání i později, ale přesto z ní nevyplývalo, na jakých principech (ne herních pravidlech) hra bude stavěna, jak ji bude moci hráč uchopit, jak bude vypadat standardní „gameplay„. Závěry jsem si musel dělat sám, ale zdaleka jsem si nebyl jist. Z reportáže zde vyplývá, že hra byla nakonec celkem zajímavá a rozhodně odlišná od představy, kterou jsem si na základě dostupných informací byl schopen udělat.

    I když to možná běžný hráč explicitně neodhalí, taková nejistota pramenící z nepřesných představ (špatný popis, nepříliš známí organizátoři a tedy jejich styl her apod.) je podle mého názoru tím pravým důvodem slabé účasti. Běžná praxe v Česku je tohle neřešit a spoléhat na to, že hra přitáhne účastníky svým zaběhnutým schématem, pokračováním, ideovou návazností nebo zkrátka „popularitou„ organizátora. Je jasné, že u „alternativních„ a nových her (jakými ZP do značné míry byly) se to pak krutě vymstí.

    Tímto názorem nechci organizátory odradit, nebo ztrhat ZP (o kterých vím jen, co jsem si přečetl). Jen upozornit na toto hledisko při úvahách o tom, jak to s plánovanou účastí vlastně bude.

    P.S.: Přece jen drobná kritika – název. Proč nevybrali hře jméno, které není totožné se jménem jiného larpu, který už měl za sebou dva ročníky. Ještě snad nejsme v takovém přetlaku nabídky larpů, aby se dva musely jmenovat stejně (jako to bývá např. u filmů).

  3. Od Morgain,

    Ismael: Osobně nemám pocit, že by tito konkrétní organizátoři byli neznámí a stejně tak jejich hry, na SOHK jezdilo přes 100 lidí, ale 60 na Zapomenuté příběhy nenašlo. Přesto uznávám, že má předchozí zkušenost s jejich akcemi sehrála poměrně výraznou roli v mém rozhodování a pomohla mi i udělat si představu o tom, jak hra bude vypadat.
    Nemohu ale popřít, že jsem byla výrazně překvapená. Přesto, že organizátory znám a jejich akce jsem se účastnila již dříve, bylo to tentokrát dost jiné a pro mě mnohem lepší. Pokud je tohle směr, kterým se dále vydají, pak jsem jen ráda.

    Jinak jen poznamenám, že příručka ke hře, oněch zmíněných 70 stran textu, které si měl hráč přečíst, byla napsaná čtivě a formou vyprávění, takže jsem to nevnímala jako zas tak nepříjemnou komplikaci.

    Ale dost polemik, dovolím si přihodit převyprávění scény, která byla ve hře z mého pohledu nejzajímavější a nejvíce jsem si ji užila.
    V sobotu po půlnoci se mnoho postav sešlo na Požitkářem vyhlášenou Grupensex párty, která se měla konat v parku u kašny. Bylo tam asi 10 archetypů, které se přišly zúčastnit. Ještě před jejím začátkem si ale Požitkář uvědomil, že k tomu, aby mohl druhý den kandidovat, musí sehnat a otevřít jeden z artefaktů – pandořinu skříňku. V tu chvíli plánovaná párty ustoupila do pozadí a Požitkář se svými přívrženci (kterých byla přítomná většina) začal řešit problém kandidatury. Podařilo se nám tam pozvat hraběte Saint-Germain, o němž jsme se dověděli, že má pandořinu skříňku. Ten se dostavil, ale skříňku neměl. Měl jen klíč, kterým se dala otevřít – spár harpyje. Pan hrabě byl již znuděn svým životem, který byl nekonečně dlouhý a žádal něco, co jej překvapí. Dlouho Požitkář a ostatní hledali něco, co by se mohli nabídnout. S geniálně jednoduchým nápadem přišel Feťák, který se nečekaně přihnal přímo k hraběti a vytasil na něj květinu (utrženou na nejbližším keři). Pan hrabě byl skutečně překvapen, o čemž vypověděla především jeho reakce, kdy před Feťákem uskočil. Dal tedy Feťákovi harpyjí spár, ale bokem od ostatních si od něho vyžádal slib, že bude chránit Dítě. (Takový slib byl pro Archetyp neporušitelný a pokud by ho porušila, znamenalo by to v podstatě veškerý konec její moci.)
    Požitkář tedy měl od Feťáka spár, ale stále netušil, kde je skříňka. Hrabě naznačil, že nedaleko, což postačilo k tomu, aby si Požitkář uvědomil, že ji možná bude mít Dítě. Po krátkém přemlouvání nám všem dítě ukázalo všechny své hračky a skutečně mezi nimi byla i skříňka. Dítě nám ji však odmítlo vydat s tím, že dalo hraběti slib, že ji nedá nikomu, kdo by ji chtěl otevřít. Slib nemohl být porušen, přesto bez skříňky, kterou by mohl Požitkář otevřít byla jeho kandidatura nemožná a celodenní snaha nemalého počtu dalších Archetypů by tím byla zbytečná. Atmosféra houstla a jako jediné východisko se zdál boj. Skříňku z Dítěte prostě vymlátit. Nikdo z přítomných netušil, že pokud k tomu dojde, ochrání Dítě ještě feťák. Požitkář byl k boji vybízen několika svými podporovateli a skutečně už to vypadalo, že k němu dojde. Na poslední chvíli se však Požitkář vzdal, odmítl napadnout Dítě a rozhodl se, že než něco tak nelidského a brutálního, jako napadnout Dítě, tak raději obětuje svou kandidaturu a všechny své plány.
    Hrabě Saint-Germain celou situaci sledoval a odcházejícího Požitkáře zastavil. Se slovy, že mu dokázal, že si to zaslouží, sňal s Dítěte slib, že nesmí předat skříňku někomu, kdo by ji chtěl otevřít. V dalším krátkém vyjednávání se již podařilo přesvědčit Dítě, že skříňku vydalo, Požitkář ji otevřel a celodenní práce na jeho kandidatuře a plány do budoucna nebyly zahozeny. Na volbu druhý den bylo tedy vše připraveno, i když kvůli tomu nedošlo na plánovanou párty.
    V průběhu této scény se napětí mezi hráči dalo krájet a netušili jsme, jak to celé dopadne. Pro mě byla tato scéna nejsilnější a všem zúčastněným, především lišáckému panu hraběti, bezelstnému Dítěti a zkoušenému Požitkáři za ni děkuji.

    Doufám, že jsem se tímto malým vyprávěním nedostala mimo téma a účel diskuse, přesto mi přijde, že by to mohlo přiblížit mimo jiné i atmosféru a dramatičnost hry.

  4. Od Randover,

    Takže si taky dovolím něco málo přidat. A to sice to, že v okolí Pardubic a Hradce se vyskytuje více jak stovka lidí se zájmem – ale zájem je lecky chladný – a třebas ačkoliv navšívíme přez rok svoje akce veškerá společná aktivita vesměs žádná. (Akce se také navšťivují v chladném režimu.)

    Takže možná pro všechny mimo Pardubické – takto zajímavá hra by dopadla postatně lépe, kdyby se konala v daleko mimo region. (Troufám si říct, že pak by účast hráčů možná byla rozumější a to i Pardubičáků/Hradečáků.)

    Viz. proč Darien začala s projektem společné platformy larpard.wz.cz (které chybí moderní vymoženosti v podobě fóra a dalších)

Zanechte komentář

Oddíly kategorie ‘Reportáže’

Nejčastější štítky

Archivy